Článek
A začneme v Podkrkonoší, v obci Malé Svatoňovice, kde najdeme hned sedm pramenů. Ano, zdejší studánce se totiž říká sedmipramenná, neboť voda do ní teče ze sedmi skalních rozsedlin a nalezneme ji na náměstí v těsné blízkosti kostela. A je opravdu zázračná, neboť si udržuje v zimě i v létě stálou teplotu 8 °C a studánka ani v třeskutých mrazech nezamrzá. Pramen je opravdu vydatný, každých deset vteřin dá dva litry mírně radioaktivní vody, jejíž léčivé účinky byly známy již před mnoha staletími.
V roce 1715 zavěsil místní rolník Václav Šrejber na uschlou třešeň vedle studánky dřevěnou sošku Panny Marie, kterou zakoupil od řezbáře Jana Karáska z nedaleké vsi. A pak se prý začaly dít zázraky. Za pouhých pět dnů došlo díky zdejší vodě k prvnímu uzdravení.
Oním šťastlivcem byl chromý David Dröschl ze Slavětína u Radvanic, který zároveň trpěl epileptickými záchvaty. Údajně se mu svatoňovická studánka zjevila ve snu, tak se k ní vypravil. A na svátek Všech svatých, 1. listopadu se napil léčivé vody, omýval se v ní a modlil k Panně Marii. Ke studánce ho přivezli na trakaři, domů prý odešel po svých a zcela zdráv. Zkrátka, takové malé české Lurdy.
Další velká událost se odehrála o rok později, na sv. Jana Křtitele, to jest 24. června. Ten den dosud suchá třešeň, na níž byla umístěna soška Panny Marie, znovu po sedmi letech rozkvetla, a ještě téhož roku dokonce obdarovala hospodáře chutnými plody.
Zvěsti o léčivých účincích zdejší vody se záhy roznesly po širokém okolí a dostaly se až ke kněžně Anně Viktorii Piccolomini de Aragona. Ta od sedláka získala pozemek se studánkou výměnou za panskou louku a nechala zde postavit kapli, hospodu a lázeňský dům. Osmiboká barokní vodní kaple Sedmi radostí Panny Marie byla roku 1907 vyzdobena mozaikou, na níž je znázorněna plodící třešeň se svatoňovickou madonou a sedmi prameny.
A nejen léčivou vodou jsou známy Malé Svatoňovice. V této malebné obci na Trutnovsku se 9. ledna 1890 narodil významný český spisovatel Karel Čapek. V jeho rodném domě, který nese popisné číslo 1 a stojí na náměstí, najdete muzeum. Jaké? Samozřejmě bratří Čapků. Mimochodem, ke svatoňovické studánce chodila i babička od Boženy Němcové.
Ve východních Čechách ještě zůstaneme, pouze se přesuneme k Hronovu. Tři kilometry od města nalezneme další zázračný pramen, Skalákovu studánku. I ta má cosi společného s českou literaturou. Skalákova se nazývá proto, že se o ní několikrát zmiňuje Alois Jirásek ve svém díle Skaláci.
Na rozdíl od předchozího pramene, k tomuto budete muset odbočit z veřejné komunikace a dojít pěšky, asi 1,5 kilometru po modré turistické značce. Zvolíte-li hromadnou dopravu, máte to stejně tak daleko od autobusové zastávky Turov.
Za dávných časů chodívali poutníci za touto léčivou vodou pěšky i několik desítek kilometrů. Zejména v dobách moru a cholery byla tako studánka daleko od civilizace jedinou nezávadnou v širokém okolí. Možná právě proto považovali lidé vodu z ní za zázračnou, neboť neonemocněli. A jako projev vděčnosti začali na okolních stromech rozvěšovat obrázky svatých. Tak se toto místo stalo zároveň i duchovním centrem oblasti.
Nyní se přeneseme na Vysočinu, k Pelhřimovu a půjdeme na kopec jménem Křemešník. Na jeho vrcholu, v nadmořské výšce 765 metrů stojí kostel Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století. K němu vede křížová cesta a na západním úbočí vyvěrá pramen, jak jinak než zázračný. O jeho léčivých účincích se vědělo již na počátku 16. století a v jeho polovině byla přímo u pramene vystavěna kaple, která tu stojí dodnes. Údajně tu kdysi bývaly i malé lázně.
Pramen je opravdu kouzelný, mizí a znovu se objevuje v pravidelných cyklech. Podle některých pozorovatelů vyvěrá od ledna téměř do Vánoc, jiní tvrdí, že mizí již kolem svátku svatého Václava. Jisté je však jedno: Zkraje následujících roku se vždy objeví znovu a jeho příchod doprovázejí prapodivné zvuky, dunění a rachot. A dobrá zpráva pro lenošné: Na Křemešník se dá vyjet autem a najdete tu i parkoviště.
Z Vysočiny se vrátíme zpět do východních Čech, tentokrát na Pardubicko. Asi pět kilometrů od krajské metropole u obce Staré Čívice, která je dnes součástí Pardubic, najdeme Čívickou studánku. Její okolí v současné době přílišnou romantikou neoplývá, protože v blízkosti vyrostl areál skladů, ale voda si prý léčivé účinky zachovala.
Pramen podle legendy objevili v roce 1867 tři dráteníci. Jednomu z nich se zjevila Panna Maria a pověděla mu o zázračných účincích vody ze studánky. Pověst o její léčivé síle se rychle rozšířila, a tak nechal majitel zdejších lesů, Karel Chotek studánku upravit a postavil u ní mariánský sloup. Zanedlouho se stala u vyhledávaným poutním místem.
Od 70. let minulého století začala studánka chátrat a zarůstat v lese. Naštěstí se našli nadšenci, kteří na její záchranu založili nadaci a v roce 1995 byla zrekonstruována. O rok později přibyla v areálu kaple zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné, kterou vysvětil biskup Karel Otčenášek 21. září 1997.
Procesí ke studánce sice už nechodí, ale pro léčivou vodu sem jezdí lidé stále. Pomáhá prý zejména při žaludečních potížích.
A jak se sem dostanete? Jednoduše, ze silnice 1. třídy mezi obcí Valy a Pardubicemi odbočíte doleva na Lány na Důlku. Za křižovatkou a průmyslovým objektem odstavíte auto na parkovišti a půjdete doleva po zelené turistické značce přibližně 150 metrů.
A na závěr zavítáme na Liberecko, konkrétně do obce Lvová nedaleko městečka Jablonné v Podještědí. Zde, pod zámkem Lemberk natrefíme na Zdislavinu studánku. Jak už název napovídá, má něco společného se svatou Zdislavou z Lemberka, českou šlechtičnou a zakladatelkou klášterů a špitálů. A patrně také léčitelkou.
Podle pověsti dokonce pramen ve 13. století sama Zdislava objevila, studánku vyhloubila a zázračnou vodou léčila nemocné. Zda měla léčitelské schopnosti sama Zdislava či se nemocní uzdravovali díky vodě, se asi již nikdy nedozvíme.
Ale historické prameny uvádějí řadu dalších zázračných uzdravení díky užívání zdejší vody. Jedním ze šťastlivců, který se zde zbavil svých potíží, byl i měšťan Jung Richter. Ten nechal ve 2. polovině 18. století umístit do skalního výklenku u studánky sošku svaté Zdislavy, právě jako výraz díků za své uzdravení.
Na počátku 19. století byl nad pramenem vybudován klasicistní gloriet. Zmínku o zdejším prameni a jeho zázračných účincích najdeme i v Dalimilově kronice. Měl prý slepým vracet zrak, chromé stavět na nohy, a dokonce oživovat zemřelé.
A dnes? Vodní zdroj je pravidelně kontrolován, plně odpovídá hygienickým normám pro pitnou vodu a znamenitě chutná. A co víc? Používáte-li vodu ke koupelím, má blahodárné účinky na vyrážky a jiné kožní problémy. Asi na tom něco bude, neboť sem pro ni jezdí lidé s kanystry a barely zblízka i zdáli.
K nádherně udržované studánce je nejlepší dojít pěšky. Z obce Lvová sem vede zelená turistická trasa a ujdete po ní asi 1,5 kilometru. Od zámku Lemberk to máte přibližně polovinu. Na něj se vypravíme na jaře, teď je zavřený.
Možná i vy máte ve své blízkosti nějaký léčivý pramen nebo krásnou studánku a ani o ní nevíte. Stačí se podívat na mapu, taky jsme byla překvapena, kolik vodních zdrojů máme doslova za humny.
Tak šťastnou cestu a příjemné zážitky!
Zpracováno na základě osobních návštěv a těchto materiálů:
https://epochanacestach.cz/zdislavina-studanka-uzdravuje-dodnes-nemocne/
https://hradec.rozhlas.cz/skalakova-studanka-se-zazracnou-vodou-z-jiraskova-romanu-skalaci-a-maternicke-6369801
https://pardubice.rozhlas.cz/kokesovska-studanka-oaza-uprostred-prumysloveho-arealu-6029211
https://www.malesvatonovice.cz/
https://www.poznatsvet.cz/cestovani/zazracne-studanky/
