Článek
A pak jsou turisté se zvláštní zálibou. A ti dělají co? Ostudu našemu národu. A není jich zrovna málo.
Tuhle mne navštívili moji němečtí přátelé, kteří se zrovna vrátili z dovolené na řeckých ostrovech a stěžovali si na chování Čechů v hotelu, restauraci, v letadle, na lodi i na pláži. Vůbec se jim nedivím, neboť totéž, co mi barvitě líčili, jsem zažila loni na jednom ostrově v západním Středomoří. A řeknu vám, že jsem se styděla za svůj původ a s personálem hotelu za celou dobu pobytu nepromluvila česky.
Ale nepředbíhejme, teď jsme teprve na letišti. A našince poznáme z dálky. Ne podle bílých ponožek v sandálech, styling dnes řešit nebudeme, nýbrž podle zmíněného předbíhání ve frontě a ustavičného spěchu. Jakmile se otevře náš gate, vystřelí jako kdyby jim za zadkem hořelo. A ještě mi vynadají, že se jim pletu do cesty, jen proto, že nikam nespěchám. Vážení, kdož jste zvyklí cpát se do narvané MHD, abyste si ukořistili místečko, nemusíte tento zvyk praktikovat při odbavení na letišti. Letadlo není tramvaj ani autobus, v něm máte každý své sedadlo, které vám nikdo neobsadí, a když si koupíte letenky včas, můžete si i vybrat. A nebojte, určitě neodletí dřív. S tím jsem se opravdu nikdy nesetkala.
Na jednu stranu spěcháte a na druhou se stále najdou jedinci, kteří zdržují u bezpečnostní kontroly, protože je jim zatěžko zjistit si předem, co mohou mít v příručním zavazadle a diví se, že jim letištní personál zabaví nůž či žaludeční lék v podobě placatky slivovice.
No vida, všichni jsou na palubě, takže to nejhorší z cesty máme za sebou. Hm, asi po deseti minutách letu zjišťuji, že jsem se sakra přepočítala. V řadě za mnou sedí mamina se dvěma dětmi, které se evidentně nudí a nepřetržitě kopou do sedaček před sebou, i do té mojí. A k tomu se snaží přeřvat hluk motorů běžících na plné obrátky. A když dostanete od maminky nezbedných potomků ještě vynadáno, že jste si ji dovolili upozornit na jejich nevhodné chování a nezkrotí je ani palubní personál, to už je opravdu silné kafe. Kdybych cestovala autobusem, tak vystoupím, ve vlaku si přesednu do jiného vagónu, případně budu stát v uličce, v letadle to bohužel nejde. Prosím, mějte na paměti, že se malé děti mohou při dlouhém letu nudit a vezměte jim oblíbené hračky, pusťte jim pohádku nebo je jinak zabavte a berte ohled na ostatní cestující.
Uf, s vypětím sil a pocuchanými nervy jsem let jakž takž přežila. Právě jsme dosedli na ranvej a z českých řad se ozývá potlesk. Ne, není to žádný prohřešek, občas se s tímto rituálem setkávám i u cizinců, ale řidiči autobusu ani strojvedoucímu taky netleskáte, nehledě na to, že váš potlesk piloti v kokpitu fakt neslyší. Chcete-li jim opravdu poděkovat a pochválit je, napište příslušné letecké společnosti. No a našinci opět vedou! Ještě běží motory, ale nedočkaví potomci praotce Čecha už stojí v uličce a vytahují z přihrádky příruční zavazadla, aniž by vyčkali pokynů palubních průvodčích.
Pravda, toto chování mě štve, ale to nejlepší teprve přijde! Nad tím, co jsem zažila dál, opravdu zůstává rozum stát a vůbec se nedivím, že cestovatelé z vyspělých zemí nás mají za burany.
Cestu máme úspěšně za sebou a check-in v hotelu taky. Všem už notně vyhládlo, jelikož tytam jsou doby, kdy občerstvení na palubě bylo v ceně letenky, tak hurá na večeři, jak kobylky. Já do restaurace, formou á la carte, tj. výběrem z jídelního lístku, většina osazenstva do vedlejší jídelny, kde se podává strava v rámci plné penze. Jednak nesnáším hromadné stravování v „tělocvičně“ a hlavně nemám v úmyslu jen lenošit u bazénu a válet se na pláži, tudíž jsem zvolila pobyt pouze se snídaní. To abych měla prostor k poznávání zdejších památek, přírody, kultury a k ochutnávání specialit v místních hospůdkách. A v neposlední řadě byla ušetřena věčného českého brblání a stěžování, jako třeba že polévka je moc horká, sladkosti příliš sladké a ryba má kosti. Budete se divit, ale to jsem opravdu zažila.
Takže jsem se potkávala s ostatními hosty, z nichž přibližně polovina byli Češi, pouze u švédského stolu při snídani. Ale i to bohatě stačilo. Opět mezi nimi byla typická postarší manželská dvojice, která snídani pojala vskutku velkoryse, říkejme jim třeba Pepa a Jaruna.
Hned první den bylo patrné, že nejsou žádní troškaři a co se týče tempa konzumace, jsou pravděpodobně letitými strávníky závodních jídelen. Co spořádají během hodiny, nesním ani za týden. Ano, u moře chutná dvojnásob, ale tohle vypadá na oceán. „Pepo, tys nevzal tašku, viď?“ Praví Jaruna s plnou pusou. Aha, asi chtějí jít hned ze snídaně na pláž, pomyslím si. Pepa těžkopádně zvedá svých 150 kilo a houpavým krokem odchází. Po chvíli se celý uřícený vrací ke stolu a v ruce žmoulá květovanou nákupní tašku. Ale vždyť je prázdná! Jo, ani ne pět minut. V zápětí v ní kouzelnickým grifem mizí trs banánů, asi kilo broskví, několikero hroznů vína… Škoda, příště to chce větší tašku, meloun už se nevešel, tak alespoň dvě nektarinky do ruky. S naditou kabelou odkráčí spokojená dvojice k východu a nevěřícné pohledy šokovaného personálu komentuje slovy: „No co, vždyť jsme si to zaplatili.“ Po chvíli také odcházím, pokynu servírkám, hlasitě popřeji „have a nice day“ a od této chvíle česky nepromluvím.
Raději opusťme restauraci a pojďme na pokoj. Že tam nic zajímavého není? Haha, to byste se divili! Někteří hosté se totiž domnívají, že si z něho mohou vzít domů vše, co poberou, jak mi vyprávěla recepční v tomto čtyřhvězdičkovém hotelu. Když mi líčila, co všechno turisté ukradnou, nestačila jsem se divit. Nejvíc prý frčí ručníky, osušky, skleničky, ale také se ztrácejí župany a dokonce i lůžkoviny. A povětšinou z pokojů, obsazených Čechy. To je vizitka, co? Hanbou bych se v tu chvíli propadla. Samozřejmě, když si vezmete roličku toaletního papíru na cestu, nebo rozbijete skleničku, nic se neděje, s tím se tak trochu počítá, ale nechápu jednu věc: Když mám desetitisíce na dovolenou, nemám přece potřebu zařizovat si domácnost hotelovým vybavením.
Myslím, že pro ilustraci stačilo a nemusím ani pokračovat. Zbytek pobytu se nesl v obdobném duchu, jen cesta zpět byla malinko klidnější. Jednak s námi neletěla žádná neposedná děcka a taky jsem byla zocelena nevídanými hutnými zážitky za celý týden.
Tak příjemnou dovolenou, šťastný návrat a ukažme světu, že jsme kultivovaný národ!
