Článek
Před přednáškou si ještě odskočí na toaletu. Když vstupuje dovnitř, v žádném případě netuší, že se právě odpočítávají poslední vteřiny jejího pozemského bytí. Asi nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo, že se na dámských toaletách na univerzitě objeví chlap a ještě k tomu brutální sadista s vražednými úmysly.
Přesto se tak stalo. Mladá, velice milá dívka a úspěšná sportovkyně s nadějnou budoucností, umírá v krutých bolestech rukou sadistického vraha, který se naprosto bez povšimnutí dostane na toalety v přízemí univerzitní budovy. Je opravdu s podivem, že si nikdo ničeho zvláštního nevšimne ani neslyší žádný neobvyklý hluk nebo křik o pomoc. Přitom vrah zasadí oběti 31 bodných a řezných ran prakticky po celém těle, intimní oblasti nevyjímaje. A to ještě v době, kdy je nebohá dívka naživu. A pak zmizí jak pára nad hrncem.
Pobodanou a zohyzděnou Janu, která musela zažít ukrutné bolesti, nachází v tratolišti krve krátce po půl osmé její spolužačka. Záchranáři jsou na místě prakticky okamžitě, bohužel mohou pouze konstatovat, že oběť brutálního vraha zemřela na mnohočetná zranění neslučitelná se životem. Všichni studenti i pedagogové jsou naprosto v šoku, o rodině a blízkých dívky ani nemluvě.
Po zajištění místa činu se rozbíhá vyšetřování. Kriminalisté mají k dispozici značné množství krevních stop a tak by se dalo říci, že mají usnadněnou práci, jenže opak je pravdou. Proč? Jednak, k brutálnímu aktu došlo na dámských toaletách, tudíž je třeba vyloučit krevní stopy, které se tu nacházely již před vraždou. A k dalšímu důvodu se dostaneme později.
Vyšetřovatelé zjišťují, že se oběť bránila ze všech sil a pokusila se utéct. Bohužel se jí to nepodařilo. První den vyšetřování nikam nevede, ale druhý nastává průlom. Jeden z kriminalistů, kteří pracují na případu, bydlí nedaleko a vzpomene si na mladíka s bohatou kriminální minulostí, který dříve žil jen pár domů od něho. Šestadvacetiletý násilník se jmenuje Milan Lubas a momentálně je na svobodě.
Tak se na něho vyšetřovatelé zaměří. Již jako mladistvý se dopouštěl krádeží, loupeží, ale na triku má také násilný trestný čin, za který vyfasoval 2,5 roku nepodmíněně. A myslíte si, že po návratu z kriminálu začal sekat latinu? Ani náhodou! Na ulici si vyhlédl novou oběť, opět ženu, jelikož na muže si netroufl a asi ho ani nepřitahovali. Pořezal ji a znásilnil. Naštěstí ho při činu vyrušil kolemjdoucí, a tak si napadená zachránila život. Jinak by ji býval ubodal.
Tak putoval recidivista zpátky za mříže, tentokrát na 6,5 roku. Jenže v roce 1990 přišla prezidentská amnestie a s ní i svoboda pro tohoto násilníka. Přitom bylo jasné, že co nevidět zaútočí znovu.
Kriminalisté mají podezřelého, ale nejtěžší práce je teprve čeká. Musí prokázat jeho vinu. Lehce vypátrají, že Milan Lubas pobývá u své přítelkyně a také ho tam najdou. A tomu, že skutečně spáchal onen odporný zločin, nasvědčuje i řezné poranění na pravé ruce. Ovšem jako důkaz ho brát nelze, mohl se zranit i jinak, což také tvrdí. Údajně si zranění způsobil při práci na stavbě neopatrnou manipulací s plechy. Když toto tvrzení lékař vyvrátí, tak si podezřelý vymyslí jinou pohádku. Podle ní se zranil o nůž, ale podrobnosti z něj nikdo nedostane.
Vyšetřovatelům je jasné, že lže. Odeberou mu krev a provedou domovní prohlídku. Při ní najdou oděv podezřelého potřísněný krví a namočený v čistícím prostředku. Tím se ujistí, že jsou na správné stopě. Jenže to samo o sobě k obvinění pachatele nestačí. Stále nemají v ruce hmatatelné důkazy.
A co krevní stopy? Před 35 lety nebyly kriminalistické vyšetřovací metody zdaleka na takové úrovni jako dnes, z krve se daly zjistit pouze krevní skupiny. A právě zde narážejí vyšetřovatelé na problém. Podezřelý z vraždy i oběť mají stejnou. Pachatelův obhájce tedy žádá o jeho okamžité propuštění z vazby a kriminalisté jsou opět na začátku.
Jsou si však jisti, že mají co do činění s brutálním vrahem a rozhodně tak nebezpečného pachatele nechtějí pustit na svobodu. Jenže co dál, když nemají usvědčující důkaz? Kontaktují tedy vědce z bratislavské univerzity, kteří provádějí experimentální analýzy DNA. Ti se rozhodnou, že kriminalistům v rámci svých pokusů pomohou. Porovnají DNA z krve zajištěné na místě činu s DNA, získané ze vzorku Lubasovy krve.
A 24. října 1990 je důkaz na světě, oba vzorky se shodují. Ze závěrečné vyšetřovací zprávy vyplývá, že se na místě činu našly krevní stopy bestiálního vraha Milana Lubase a na jeho oděvu ulpěly krevní stopy oběti.
Vrah se k činu nikdy nedoznal, ani to nebylo potřeba. Na základě analýzy DNA byl usvědčen z trestného činu vraždy. Stalo se tak poprvé v naší zemi, kdy kyselina nukleová jakožto nositelka genetických informací všeho živého, přispěla k usvědčení pachatele závažného trestného činu.
Milan Lubas byl na základě tohoto nesporného důkazu pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 23 let. Zpoza mříží se však už nedostal. 4. února 1993 spáchal ve vězení sebevraždu.
A víte, co je zajímavé? V těsné blízkosti pedagogické fakulty působil v 19. století významný brněnský kněz a profesor Johan Gregor Mengel, který je považován za zakladatele genetiky.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/lubas/lubas.html
https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/havlova-amnestie-mu-dala-svobodu-nakonec-se-stal-prvnim-zlocincem-usvedcenym-dna-78240
https://youtu.be/XOL62HYAcmg?si=kTbVsqjmKaR-hke_
