Článek
Na tomto tajném projektu od prvních výkresů, které spatřily světlo světa v polovině 60. let minulého století, až po kompletní realizaci, Ředitelství silnici a dálnic úzce spolupracovalo s československou armádou. Jak to ve skutečnosti bylo s jeho utajením, to si povíme za chvíli.
A nemyslete si, že naši páni generálové objevili Ameriku, německé dálnice jako ranveje pro stíhačky využívala velice často již Hitlerova armáda za 2. světové války. Po jejím skončení a rozdělení Německa část dálničních záložních letišť používala při vojenských cvičeních i východoněmecká letka. A ke stejnému účelu využívali dálnice i polští vojáci.
Možná si řeknete, proč naše armáda potřebovala jako záložní ranveje dálniční úseky, když záložních vojenských letišť bývalo v socialistickém Československu víc, než lidí ve frontě na banány. Důvod je velice prostý. Založní, tudíž dlouho nepoužívaná letiště byla často zarostlá a v zimě kluzká či zapadaná sněhem. Oproti tomu, části dálnice, určené pro vzlety a přistání vojenských letounů, byly prakticky okamžitě použitelné.
Tedy, měly by být. Víme asi všichni, že v případě sněhové kalamity, to jest stavu, kdy u nás napadne víc jak 10 centimetrů sněhu, bývá někdy problém po nich jet autem, natož přistát se stíhačkou. Ale vraťme se zpět do historie.
Podle projektů z roku 1971 mělo být zrealizováno pět záložních vojenských letišť, nakonec z megalomanského plánu sešlo a byla vybudována dvě. První a zároveň jediný úsek dálnice, který skutečně k tomuto účelu sloužil, najdete na 139. kilometru D1 mezi obcí Měřín a Velkým Meziříčím. Na druhém, který byl dostavěn v roce 1989 a nachází se na dálnici D46 nedaleko Vyškova, se už žádné stíhačky neproháněly, neboť přišla revoluce a ze „zlých“ imperialistů se stali naši spojenci.
A kde měla být další nezrealizová dálniční letiště? Na dnešní D5 poblíž Rokycan a D56 někde mezi Ostravou a Lipníkem nad Bečvou. A poslední na D11 u Hradce Králové, což se mi zdá poněkud nelogické, neboť v tomto krajském městě bývalo vojenské letiště od 30. let minulého století, po 2. světové válce bylo modernizováno a sloužilo naší armádě až do roku 2003.
Teď si povíme, jak takovou dálniční ranvej poznáte. Docela jednoduše. Vozovka je v tomto místě širší, než je u našich dálnic běžné a mezi oběma směry chybí středový travnatý pás. Tento prostor je rovněž zpevněný a svodidla jsou lehce rozebratelná. A kromě toho, na začátku a konci tohoto úseku byly vybudovány velké odstavné plochy, které měly suplovat stojánky (parkoviště) pro letadla. Dnes tam místo Migů uvidíte stát kamiony.
Takže stačilo zastavit provoz a letiště bylo připraveno za 5 minut. Poprvé bylo použito při velkém vojenském cvičení v roce 1980. Jenže nešlo všechno tak, jak si soudruzi představovali. Piloti si nejvíce stěžovali na nekvalitní povrch, jelikož na výmoly nebyli z běžných ranvejí zvyklí. Prostě udržet stroj při vzletu v přímém směru, byl nadlidský úkol. A to byl tento dálniční úsek v provozu pouhé 4 roky!
Velké problémy působilo také značné množství ptactva, které hnízdilo u nedalekých rybníků. Silný hluk je natolik vyplašil, že naletávali přímo do vzletového a přistávacího koridoru. A takový dravec dokáže v leteckém motoru nadělat pěknou paseku. Koneckonců, ono stačí, když se rozplácne na okno.
Piloti měli potíže i s navigací. Sovětské stíhačky nedisponovaly tak sofistikovanými přístroji a zobrazovacími metodami jako současné vojenské stroje a dálniční letiště nebylo vybaveno žádným navigačním zařízením, osvětlenou ranvejí ani řídící věží.
A konečně se dostáváme k tématu utajení. No, asi tak. Objízdné trasy byly totálně ucpané, protože takovou airshow a ještě zadarmo, nevidíte každý den. Na příští dálniční cvičení, které následovalo o dva roky později a to poslední v roce 1985, se armáda připravila lépe. Na objižďky umístila dopravní značky se zákazem zastavení a policisty. Ale bylo to spíše kontraproduktivní, neboť návštěvníci přišli na letecký den pěšky. Mimochodem, nevím, co na tom bylo tajného. V dětství jsem bydlela 3 kilometry od vojenského letiště a z kopce za domem jsem ho měla jako na dlani i se stíhačkami a vrtulníky.
Dnes se již žádné dálnice u nás ani v Evropě k tomuto účelu nepoužívají. Ostatně, při současné hustotě provozu to ani není možné.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/AHkBgVyG4OE?si=8YZCrpEK0c2hZrwe
https://share.google/MZHCOxZxIVa3GpHax
Stíhačky na silnicích. České silnice a dálnice měly sloužit letectvu - iDNES.cz https://share.google/Og86rxoMJGSRwLzxK
