Článek
Přesto se tato pátá nejstarší letecká společnost na světě za více jak 100 let své existence řadila k těm nejbezpečnějším.
My se nyní přesuneme do Kanady a na jednu z havárii, která nebyla nikdy objasněna, se podíváme podrobněji. Cestu na ostrov Newfoundland zahájíme v Praze.
Je pondělí 4. září 1967, 16 hodin 49 minut středoevropského času a z ruzyňského letiště startuje zbrusu nový čtyřmotorový turbovrtulový letoun Il-18 ČSA imatrikulace OK-WAI na pravidelné lince do Havany s mezipřistáním v irském Shannnonu a kanadském Ganderu. Na jeho palubě se nachází 60 pasažérů, o něž se stará 8 členů posádky.
Start i první část letu do Shannonu probíhá naprosto bez problémů. Iljušin vystoupá do stanovené letové hladiny, cestující si užívají klidný let bez turbulencí a vychutnávají vybrané lahůdky a nápoje, jak už to tenkrát bývalo zvykem. V Shannonu letoun doplní palivo, technici provedou obhlídku stroje a letí se dál, přes oceán.
Těsně před půlnocí dosedá Il-18 na ranvej velice frekventovaného letiště v Ganderu na kanadském ostrově Newfoundland. Přistává za příznivých povětrnostních podmínek, což na nehostinném severu nebývá běžné. Je 9°C, zataženo, vítr pouhých 13 kilometrů za hodinu a dohlednost 24 kilometrů.
Technickou přestávku, která trvá 90 minut, využívají cestující k protažení se a občerstvení v letištní hale. Personál opět doplňuje palivo a přistupuje tu jeden pasažér, což při technickém mezipřistání nebývá obvyklé. Ale není to běžný cestující, nýbrž zaměstnanec kubánské letecké společnosti.
A rovněž se tu mění posádka, do kokpitu přichází 5 odpočatých mužů, kteří měli v Ganderu dvoudenní pauzu.
Velí jim velice zkušený dvaapadesátiletý kapitán Bačovský, který strávil za kniplem dopravních letounů úctyhodných 17 000 hodin a 5 000 z toho právě na strojích Il-18. K ruce má neméně zkušeného druhého pilota s náletem více jak 10 000 hodin a rovněž dlouholetou praxí na tomto typu letounu. Palubní inženýr, navigátor a radista také nejsou žádní nováčci, zkrátka, zkušenější posádku byste hledali marně.
V 1 hodinu a 40 minut nového dne dostává posádka povolení ke vzletu do závěrečné etapy cesty na Kubu. Odstartuje naprosto bez problémů, ale po 30 vteřinách ve vzduchu se něco zvrtne. Letoun dosáhne výšky pouhých 40 metrů, náhle ztrácí vztlak a s přídí sklopenou dolů se nezadržitelně řítí k zemi. Do ní naráží třistašedesátikilometrovou rychlostí ve vzdálenosti 1 200 metrů od konce ranveje. Poté ještě setrvačností klouže několik set metrů vpřed, naráží do všeho před sebou a rozpadá se na tisíce kousků. Otvory v ulomených křídlech tryská obrovské množství paliva z plných nádrží a od rozžavených motorů dochází k jeho masivní explozi a následnému požáru.
Tuto spoušť pozorují dispečeři na věži ganderského letiště a ihned aktivují záchranné složky. Ty jsou na místě prakticky okamžitě. Bohužel, 33 lidem včetně obou pilotů už není pomoci. Další čtyři umírají po převozu do nemocnice. Ale díky naprosté profesionalitě a včasnému zásahu záchranářů se podaří vyrvat ze spárů smrti 32 lidí včetně několika členů posádky. Stroj se zřítil těsně za letištním areálem, trosky dopadly do neobydlené oblasti a nikoho nezasáhly.
Okamžitě po ukončení záchranných prací přijíždějí na místo kanadští vyšetřovatelé, které záhy doplní experti z Československa. Členem vyšetřovací komise je kupříkladu vynikající český stíhací pilot Britského královského letectva (RAF) František Fajtl. Když vidí, co z velkého čtyřmotorového letounu zbylo, je jim jasné, že je čeká doslova mravenčí práce.
Nejprve začnou zpovídat svědky a někteří z nich tvrdí, že k výbuchu došlo ještě ve vzduchu, zatímco řídící letového provozu se domnívají, že stroj narazil do země vcelku. Na základě ohledání trosek a jejich rozmístění dojdou vyšetřovatelé k jednoznačnému závěru, že k výbuchu došlo při destrukci letounu na zemi.
V rozporu s tím jsou výpovědi dvou přeživších členů posádky, palubního inženýra a letušky. Prvně jmenovaný tvrdí, že okamžitě po startu došlo k požáru v zavazadlovém prostoru a letuška si vybavuje obrovskou ránu připomínající výbuch, která zazněla pár vteřin před dopadem. Experti však žádné stopy po výbušnině ani jiných zbraních v troskách letadla nenajdou.
A co černé skříňky, pomohou jim najít příčinu této katastrofy? Tenkrát ještě nebyly povinnou výbavou dopravních letounů. Il-18 disponoval pouze zapisovačem letových údajů a ten k jejich velké smůle žádná data nezaznamenal. Takže se vyšetřovatelé musí spolehnout jen na svůj vlastní úsudek.
Další možnou příčinu, výpadek motorů, rovněž rychle vyloučí. Poškození vrtulí je jasným důkazem, že se při střetu se zemí točily. Takže zase nic.
A co vzletová hmotnost? Nebyl stroj přetížený? Asi nesmysl, že, když při hladkém vzletu v Praze i Shannonu měl stejné množství paliva a přistoupil pouze jeden cestující. Přesto se na tuto oblast vyšetřovatelé zaměří a zjišťují, že maximální vzletová hmotnost byla překročena o pouhých 190 kilogramů, což je naprosto zanedbatelné a havárii to způsobit nemohlo.
Že by byl letoun špatně nakonfigurován na vzlet? Zdá se, že odborníci na něco kápli, piloti zatáhli klapky dříve, než měli. To je sice pravda, ale při správné rychlosti, takže zase slepá ulička. Pro jistotu provedou zkušební piloti několik letových zkoušek a prokážou, že dřívější zatažení klapek nemohlo vzlet nijak ovlivnit.
Vyšetřování se táhne jak unavený poutník a stále nikam nevede. Jiskřička naděje svitne, když si palubní inženýr vybaví, že kapitán těsně po vzletu hlásil poruchu ovládání výškovky. Tak odborníci zaměří svoji pozornost na ně a po ohledání trosek mohou s jistotou potvrdit, že pracovaly správně. A nejen ty, ale i všechny ostatní přístroje a systémy letounu.
Takže zbývá jediné, selhání lidského faktoru. Ale že by tak zkušená posádka nezvládla rutinní vzlet za ideálních povětrnostních podmínek? Možné to je, protože letištní světla za koncem dráhy byla mimo provoz, takže piloti vzlétali do tmy. A jak se ukázalo při jiných nehodách, lidské smysly mohou klamat. Na druhou stranu, mají přeci k dispozici přístroje a ten nejjednodušší z nich, umělý horizont jim za všech okolností ukazuje kde je dole, kde nahoře a v jaké poloze se nachází jejích letoun. Ano, je to možné, ale ne příliš pravděpodobné.
Ani po roce a půl usilovné práce těch nejlepších odborníků na letecké nehody nebyla příčina katasfrofy, která vzala životy 37 lidem, objasněna. V závěrečné zprávě vyšetřovací komise se dočteme, že nebylo možné stanovit příčinu nehody pro nedostatek důkazů.
A myslíte, že se o ní tehdy naši občané dozvěděli? Kdepak, jedinou zmínku bez jakýchkoliv podrobností zveřejnil deník Svobodné slovo. Tehdy nejčtenější Rudé právo ani ťuk. Sovětská letadla přece nemohla padat.
Až o 48 let později, v roce 2015 byla na místě nehody odhalena pamětní deska. Mimochodem, k poslední havárii našeho dopravního letounu došlo v roce 1977. Podstatně větší nebezpečí než ve vzduchu, na vás číhá cestou na letiště. Tak vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/v-kanade-odhalili-pamatnik-letecke-tragedie-csa-z-roku-1967-354319
https://fotrnatripu.tv/novinky/clanky-a-bonusy/fotr-v-kanade-nasel-pripominku-ceskoslovenskeho-leteckeho-nestesti-z-roku-1967-dodnes-je-to-zahada
Accident Ilyushin Il-18D OK-WAI, Tuesday 5 September 1967 https://share.google/kmY8lMpxwdFsNrzlx
OK-WAI - IL18D - Gander (YQX/CYQX) - planes.cz https://share.google/DlDUTatDYfjnrBYZu
