Článek
Zvláště, pokud k nim došlo v cizině. A my se na jednu takovou právě teď podíváme podrobněji.
Je krásný letní den, úterý 11. července 1961, krátce po 19. hodině a na ploše ruzyňského letiště se připravuje ke startu posádka zbrusu nového čtyřmotorového turbovrtulového letounu Il-18 Československých aerolinií. Má namířeno do Bamaka, hlavního města africké republiky Mali, s mezipřistáním ve švýcarském Curychu, hlavním městě Maroka Rabatu, Dakaru v Senegalu a v guinejské metropoli Conakry.
V 19 hodin a 30 minut dostávají piloti povolení ke vzletu a Iljušin obsluhující let OK-511 se odlepuje od země. V jeho kokpitu velí velice zkušený čtyřicetiletý kapitán, který za kniplem dopravních letounů strávil více jak 10 000 hodin. Na postu druhého pilota sedí devětadvacetiletý mladík, který ovšem také není žádným nováčkem. Má nalétáno přes 6 000 hodin, což je v jeho věku úctyhodné číslo. Sovětský Iljušin byl do flotily ČSA zařazen teprve nedávno, přesto v něm oba dva strávili řádově stovky hodin.
Posádku doplňují další 2 členové týmu, palubní inženýr a navigátor, který zároveň zajišťuje rádiové spojení se zemí. Jména nejsou známa, ale to v našem příběhu nehraje žádnou roli. O pohodlí 64 cestujících se starají 3 letušky a palubní kuchař. Ano, čtete správně, to bývalo ve zlaté éře ČSA a létání vůbec na dálkových trasách samozřejmostí. Na palubě se totiž podávalo menu jako v restauraci a na porcelánových talířích, jedlo se nerezovými příbory a pilo ze skla. A výjimkou nebyla ani točená Plzeň.
Ale vraťme se zpět k našemu letu. Vzlet proběhl naprosto bez problémů a za hodinu a půl stroj přistává v Curychu. Po doplnění paliva pokračuje do druhé etapy cesty, která končí v marockém Rabatu. V tuto chvíli nikdo z pasažérů ani členů posádky netuší, že v zemi beduínů nepřistanou.
Posádka zahajuje klesání k letišti, když v tom obdrží od dispečerů z věže upozornění na hustou mlhu a velice špatnou viditelnost. Mimochodem, přestože se jedná o mezinárodní letiště v hlavním městě, tak není vybaveno zařízením pro přesné přístrojové přiblížení (ILS), které umožňuje bezpečné přistání i za minimální viditelnosti.
Piloti se tedy rozhodnou pro změnu kurzu na letiště v Casablance, mimo jiné i proto, že ho znají. Ale dostanou se, jak se říká, z bláta do louže, neboť povětrnostní situace není o mnoho příznivější, než v Rabatu. Nad letištěm panuje nízká oblačnost se spodní hranicí mraků ve výšce pouhých 150 metrů, což v jednu hodinu v noci a při nedostatečném navigačním vybavení letiště nejsou zrovna ideální podmínky pro přistání.
Přesto se o něj piloti pokusí. Napoprvé se jim to nepovede, musí totiž přistát vizuálně a vůbec nevidí ranvej. Provedou tedy průlet, kapitán přitáhne knipl, přidá plyn a stoupá do výšky 400 metrů. Než dokončí manévr a připraví se na druhý pokus, počasí se ještě zhorší. Spodní hranice mraků klesne do sta metrů a posádka nechce riskovat. Žádá proto řízení letového provozu o povolení přistát na americké vojenské základně v Nouasseur asi 20 kilometrů od Casablanky. Tamější letiště je velice dobře vybaveno a umožňuje přesné přístrojové přiblížení. Paliva mají na 90 minut letu, takže by to neměl být problém.
Jenže dispečeři vojenského letiště je také odmítnou, údajně kvůli mlze. Jenže ta by v tomto případě vůbec nevadila, neboť ILS (Instrument landing systém) navede letoun až na dráhu i za minimální viditelnosti. Zkrátka, vojáci civilní provoz na svém letišti nechtějí. Tak piloti zkoušejí štěstí dál a kontaktují letiště Meknes. Ani tam neuspějí. Proč? To se mi nepodařilo zjistit. Ocitnou se tak ve značně frustrující situaci, potřebují přistát a nikde je nechtějí.
A to patrně způsobí sérii chyb, které vyústí v katastrofický scénář. Il-18 s 64 pasažéry a 8 členy posádky naráží do země 13 kilometrů před prahem dráhy letiště v Casablance a začíná hořet. Ke vší smůle se jedná o velice řídce osídlenou oblast a než se k postiženým dostane pomoc, je pozdě. Nikdo z 72 lidí na palubě nepřežije.
Místní obyvatelé, kteří havárii spatří, ji běží ohlásit na nejbližší policejní stanici. Policisté volají hasiče a mezitím se sami spolu se svědky pokoušejí dostat do hořícího letounu a pomoci pasažérům. Ale s primitivními nástroji v podobě seker a kladiv nemají šanci. Přitom lidé uvnitř ještě žijí a volají o pomoc. Když po více jak půlhodině konečně dorazí záchranáři, není už koho zachraňovat.
Na místo neštěstí týž den přijíždějí maročtí vyšetřovatelé, k nimž se odpoledne připojuje skupina českých expertů na letecké nehody. Jenže vyšetřování se nese ve znamení značných problémů a názorových střetů. Maročané nemají v této oblasti žádné zkušenosti. A není divu, neboť jejich země se teprve před pěti lety vymanila z francouzské nadvlády. Mimochodem, i dispečer na věži letiště v Casablance byl Francouz.
Dalším faktorem, který znesnadňuje vyšetřování, je lenost marockých členů vyšetřovací komise, kteří pracují ve stylu „zítra je taky den“ a na rozdíl do našich, nikam nespěchají. Trvá velice dlouho, než čeští odborníci získají mapy letiště a jeho okolí a další potřebné dokumenty, stejně jako nahrávku komunikace z řídící věže. Jen pro úplnost, letoun nebyl vybaven žádnou černou skříňkou. V té době ještě nebyly povinné a právě záznam hovorů posádky s řízením letového provozu by mohl vnést do vyšetřování více světla.
Odborníci mají k dispozici velice málo důkazů, jelikož téměř všechny palubní přístroje zničil mohutný požár. Na základě rozmístění trosek mohou však ihned vyloučit jako možnou příčinu výbuch na palubě, neboť stroj dopadl na zem vcelku a vznítil se až v důsledku úniku paliva z rozbitých nádrží.
Po ohledání motorů, respektive toho, co z nich zbylo, vyšetřovatelé dojdou k jednoznačnému závěru, že havárii nezpůsobil jejich výpadek, neboť až do kontaktu se zemí byly plně funkční.
Piloti nehlásili žádné technické problémy ani nevyslali signál nouze. Téměř nový Iljušin byl v dobrém technickém stavu a správně nakonfigurován na přistání. Tak co se stalo? Havárie se zdá být jednou velkou záhadou. Stroj totiž narazil do země při takzvaném řízeném letu do terénu, nikoliv při pádu z důvodu ztráty vztlaku.
Nejprve se podvozkem dotknul země, ale dál pokračoval v letu. Proč ho piloti nezvedli? Pravděpodobně by tak havárii zabránili. Jenže místo toho letěli stále pod minimální výškou a asi po 500 metrech narazili do vedení vysokého napětí. Náraz letoun totálně rozhodil a pilotům se ho už nepodařilo stabilizovat. Svoji roli tu bezesporu sehrála malá výška a katastrofě už se nedalo zabránit.
Jak se tak zkušená posádka mohla dopustit takové fatální chyby? Podaří se vyšetřovatelům tento oříšek rozlousknout? Byla na vině porucha výškoměrů? Tu experti vyloučili. A co jejich chybné nastavení? Také málo pravděpodobné, neboť piloti obdrželi správné informace o tlaku vzduchu na letišti, podle něhož se výškoměry nastavují a hodnoty potvrdili.
Přesto hlavní příčinou, uvedenou v zavěrečné vyšetřovací zprávě, je selhání lidského faktoru. Posádka s největší pravděpodobností záměrně nedodržela při opětovném přiblížení minimální výšku, která činila 150 metrů. A proč se piloti odhodlali k riskantnímu kroku sklesat až do 80 metrů? Chtěli se dostat pod mraky, aby viděli ranvej. A pak vršili jednu chybu za druhou. Stačilo při prvním doteku se zemí přitáhnout knipl a přidat plyn. Úplně v pohodě by se z této šlamastiky dostali a 72 lidí mohlo žít. Jsme jen lidé a chybovat je lidské. Bohužel, někdy za chyby druhých platí nevinní.
Mimochodem, na stejné lince z Prahy do Bamaka havaroval 28. března téhož roku rovněž Il-18 Československých aerolinií, a sice nedaleko Norimberka. Při nehodě přišlo o život všech 52 osob na palubě a její příčina nebyla nikdy objasněna.
V dnešní době jsou všechna letiště určená pro dopravní letouny vybavena systémem ILS (Instrument landing systém), který umožňuje bezproblémové přistání i za minimální viditelnosti. A k zdárnému průběhu přistávacích manévrů přispívají i sofistikované počítačové systémy a autopiloty moderních letounů. Přesto občas k přesměrování letů z důvodu nevyhovujících povětrnostních podmínek dochází. Zkrátka, příroda bude mít vždycky navrch a na to musíme brát zřetel.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://aviation-safety.net/wikibase/333535
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/184610/africka-tragedie-u-casablanky-zemrelo-72-lidi.html
Letecká badatelna https://share.google/E60bHyewbAhjJwl4K
https://www.idnes.cz/technet/technika/letecka-katastrofa-casablanca.A130715_154918_tec_technika_sit
