Článek
Zrovna včera, cestou trolejbusem z předměstí do naší krajské metropole, jsem se o tom přesvědčila. Zápach v klimatizovaném voze byl tak odporný, že se mi opravdu zvedal žaludek. V půli cesty jsem váhala, zda nemám vystoupit, neboť jsem potřebovala být na důležitém jednání naprosto fit. Zpáteční cestu stejným dopravním prostředkem už jsem raději neriskovala.
Procestovala jsem takřka celou Evropu. V řadě metropolí, například v Paříži, Římě, Budapešti, Vídni, Berlíně, Athénách, okusila i cestu veřejnou dopravou a nikde jsem se nesetkala s tak hutným odérem, jako v našich hromadných dopravních prostředcích. Dokonce i na Balkáně uprostřed parného léta bylo ovzduší v autobusu o poznání dýchatelnější než u nás.
V létě na sklonku dne bych i pochopila, že někteří cestující nebudou vonět, ale proč mám tenhle odporný zápach čichat i po ránu? Tuto nepříjemnou situaci paradoxně ještě zhoršuje nasazování nových vozů vybavených klimatizací, u nichž nejdou otevírat okna. On je to kolikrát problém i ve starých. Buď potřebujete sílu zápasníka těžké váhy nebo se vám čerstvého vzduchu dostane jen na chvilenku. V každém voze se totiž najde pasažér, který nesnáší průvan, miluje smrádek a okno okamžitě zavře. Ani dveřmi se do narvaného spoje příliš vzduchu nedostane, maximálně se smísí s výfukovými plyny z okolních aut v koloně.
Buď mám s přibývajícími léty čím dál citlivější nos, nebo to jde v našich končinách s hygienou povážlivě z kopce. V dávných dobách prostí lidé chodili pro vodu do studny, ohřívali ji na kamnech a myli se v lavoře. A vsadila bych se, že nepáchli tak, jako někteří dnes, kdy otočíme kohoutkem a můžeme se kdykoliv bez námahy osprchovat nebo vykoupat. Tak mi řekněte, čím to je? Ano, nebyli tak vystresovaní a promiňte mi ten výraz, přežraní. A taky nenosili oblečení z umělých vláken, ale z prodyšných přírodních materiálů.
Podle mého soudu je však hlavní příčinou šetření na nesprávném místě. Jistě, stoupají ceny energií, ale odbývání osobní hygieny není řešením. A že jsou někteří Češi s hygienou na štíru, dokonale předvedli za covidu, když z kapsy vytáhli ušmudlaný stokrát použitý respirátor, do něhož bych si neutřela ani boty a nasadili si ho na obličej.
Mnozí patrně namítnete: „A co je vám do toho?“ Budete se divit, dost. Ano, je mi fuk, jak často se kdo myje a jak dlouho nosí oblečení, než ho dá do pračky, ale není mi jedno, že s takovými bezohlednými jedinci, kteří nedbají na svoji hygienu, musím sdílet sedačku v autobuse, tramvaji, vlaku, nebo řadu v kině či frontu u kasy v supermarketu.
Pokud nepřestaneme šetřit na nesprávném místě, ocitneme se co nevidět ve středověku. I když mám pocit, že jednou nohou už tam jsme.
