Článek
A byla nucena poslouchat jejich bouřlivou diskuzi na věčně propírané téma pomoci Ukrajině. Opravdu jsem se nestačila divit, co někteří naši „uvědomělí“ spoluobčané dokážou vyplodit za nesmysly, dokonce za střízliva, natož povzbuzeni a opojeni alkoholem.
Ostatně, nemusíme ani chodit do hospody. S nechutnými komentáři z tvůrčí dílny chorých mozků, plnými zloby a nenávisti vůči Ukrajině, válečným uprchlíkům a lidem, kteří této válkou sužované zemi pomáhají, se setkávám dnes a denně v různých internetových diskuzích a na sociálních sítích. A často mívám pocit, že vulgarismy, jimiž jsou tyto debaty vyšperkovány, mi propálí díru v displeji nebo písmenka vyskočí a dají mi facku. Přiznám se, komentáře u mých příspěvků na toto téma už ani nečtu, neboť bych potřebovala vidle, abych si tím hnojem proházela cestu.
Tak pojďme k věci, respektive k prvnímu komentáři z hospodského fóra: „No jo, stejně tu akci Munice pro Ukrajinu rozjel prezident jen pro to, aby se zviditelnil a abychom byli světoví“, hlásá mluvčí pivařů u stolu stálých hostů a ostatní souhlasně přikyvují. Kdepak, pánové! Nikoliv, abychom byli světoví, nýbrž, abychom byli. Vůbec byli. Jakmile totiž Ukrajina za pomoci světových partnerů nezastaví ruské agresory na svém území, půjdou dál na západ. Slovensko jim pravděpodobně bránit nebude a máme je za chvíli doma na dvorku. A jelikož američtí kongresmani se schválením pomoci napadené zemi notně zaspali, musíme vzít situaci do svých rukou.
O tom, že tato iniciativa našich vrcholných představitelů byl správný krok, svědčí ohlas ve světě a zapojení řady evropských zemí. Díky nim se podařilo sehnat finanční prostředky na zakoupení prvních 500 tisíc kusů dělostřelecké munice a věřím, že akce bude stejně úspěšně pokračovat dál. Panu prezidentovi fandím od samého začátku ve funkci hlavy státu a tímto činem u mne ještě více stoupl v ceně.
Mám na Ukrajině spoustu přátel, denně sleduji zprávy tamějších televizních stanic, online reportáže z frontové linie přímo od vojáků a z toho, co vidím, mi tuhle krev v žilách.
Sledování této „reality show“ doporučuji zvláště takovým nevěřícím Tomášům, jako je například pan v montérkách, který v hospodě na celé kolo vykřikuje: „Na Ukrajině žádná válka není, táhněte domů!“ Pokud ukrajinské televizi nevěříte, můžete si naladit zahraniční zpravodajské stanice, například BBC, CNN, Hlas Ameriky nebo Deutsche Welle, které informují o dění ve světě naprosto objektivně a spatříte tam totéž: zničené domy, vypálené vesnice, zraněné děti, zmrzačené vojáky…
„Jo a taky nás uprchlíci z východu přišli ekonomicky zruinovat a berou nám práci“, ozval se další diskutér u piva. Haha, naopak, Ukrajinci naší ekonomice pomáhají, protože téměř všichni, respektive všechny pracují na naše důchody a nemakačenky. Mimochodem, před válkou vám tady třeba takoví ukrajinští stavební dělníci nevadili? Bez nich byste třeba ani nebydleli, nejezdili po nových silnicích, nenakupovali v novém obchodním centru nebo nechodili do nového sportovního areálu. Proč? Protože Češi došli! Spousta našinců má z manuální práce osypky a za nuznou mzdu nádeníků z východu by ani nevstali z postele.
„A kdo tu munici a zbraně bude platit? Já ze svých daní teda ne“, rozčiluje se další štamgast, až se polije pivem. Vážený pane, asi vám ještě nedošlo, že to děláte pro sebe, svoji rodinu a klidnou budoucnost vašich dětí. A víte, že existuje hodně lidí, kteří podporují Ukrajinu a její armádu od samého počátku války a zcela dobrovolně? A proč to děláme? Abychom na našem území nemuseli opět vítat „osvoboditele“ jako v osmašedesátém, aby naši muži, synové a vnuci nemuseli do války, abychom mohli žít, pracovat a milovat své bližní jako dosud. Bohužel, toto mozky některých našich spoluobčanů jaksi nepobírají.
Zajímalo by mne, jak byste se vy, všichni odpůrci iniciativy Munice pro Ukrajinu a pomoci této zemi, tvářili, kdyby byla napadena naše vlast a ostatní státy by nás v tom nechali. A jakpak by se vám líbilo, kdybyste se teď museli hodně rychle zvednout od stolu a piva a utíkat do krytu? Nebo si dát honem ještě jedno na cestu a chvátat domů, protože za chvíli už nastane 23. hodina, od níž platí zákaz vycházení.
Jak by se vám líbilo, kdybyste zítra nemohli jít do práce a vydělávat na živobytí, protože už byste neměli kam, jelikož vaši fabriku, kancelář nebo obchod zničili ruské rakety? A jak by se vám líbilo, kdybyste se teď z téhle hospody už neměli kam vrátit, protože by vám mezi tím zničili váš dům a vy přišli o všechno, co jste celý život budovali? Vidíte, a na Ukrajině je všechno tohle na denním pořádku. Zkuste si to představit a pak možná změníte názor.
