Článek
Tam byla v roce 1921 postavena Československá továrna na látky výbušné, která pod jiným názvem a ve větších prostorách existuje dodnes. Tak se tam nyní přenesme.
Píše se rok 1984 a je pondělí 28. května krátce po 11. hodině dopoledne. V chemické továrně na výrobu střelného prachu, dynamitu, Semtexu a různých zápalných látek s příhodným názvem Explosia probíhá běžná ranní směna a zaměstnanci už se těší na oběd. Děti z nedaleké mateřské školky v Rybitví se právě vracejí z procházky a průmyslovou zónou projíždějí po silnici od Prahy na Pardubice a naopak desítky aut včetně trolejbusů hromadné dopravy.
Zkrátka takový běžný pracovní den. Nikdo z obyvatel blízkých domů ani vzdálenějších měst nemá zdání, že se blíží havárie, která je různým způsobem zasáhne. Vlastně jedna osoba patrně podvědomě cosi tuší, a sice učitelka z nedaleké mateřské školky. Ale k tomu se dostaneme později.
Je 11 hodin 20 minut a podniková hasičská jednotka přijímá zprávu o banálním požáru. Je tedy vyhlášen požární poplach a hasiči míří na místo zahoření. Ovšem již z dálky vidí, že se rozhodně nejedná o žádnou banalitu, neboť výrobnu střelného prachu doslova olizují vysoké plameny a stoupá z nich černý dým. Okamžitě jim je jasné, jak je situace vážná a obávají se výbuchu. V tom je pohltí oslnivé světlo záblesku a ozve se obrovská rána. Tlaková vlna doslova nafoukne hasičské auto a vyrazí okna. Nechci ani pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby hasiči vyjeli o chvilenku dřív. Takhle je ochránilo mohutné auto a nic se jim nestalo. Jenže všichni takové štěstí nemají.
Polovina rozlehlého areálu připomíná po výbuchu měsíční krajinu a místo budovy, kde se vyráběl střelný prach, zeje v zemi 7 metrů hluboký kráter o průměru 10 metrů. Nepředstavitelně silná tlaková vlna boří i další stavby, jako by to byly domečky z karet. Všude hromady střepů, utržené střechy a rozvalené zdi. Mezi sutí pobíhají dezorientovaní zranění zaměstnanci a zavalení křičí o pomoc. Bohužel, pěti z nich už pomoci není. Pod sutinami našla smrt například sekretářka vedoucího stavebního oddělení, kterou zavalila stěna a stejně dopadl třeba pán, který si šel na personální oddělení vyřídit důchod.
Svědkové, kteří viděli explozi z povzdálí, ji přirovnali k výbuchu atomové bomby z katastrofických filmů. O její síle svědčí fakt, že tlaková vlna vysklila okna a výlohy nejen v blízkém okolí, ale i v 7 kilometrů vzdálených Pardubicích a dokonce v Chrudimi a Hradci Králové. A tato města jsou vzdálena 20 kilometrů.
A co děti ve školce pouhých 800 metrů vzdušnou čarou od epicentra výbuchu? Ty měly z pekla štěstí nebo paní učitelka šestý smysl. Vždy je totiž po návratu z procházky posílá před obědem postupně na toaletu a do umývárny. Ale tentokrát to neudělala a čekala s nimi v šatně, která neměla okna, až se všechny svléknou. Kdyby odešly na toaletu, byly by přinejmenším pořezané od ostrých střepů z rozbitých oken. Takhle všechny vyvázly bez jediného škrábnutí, jen s pořádným šokem.
Jistě jste zvědaví, proč k požáru a následnému výbuchu vůbec došlo. Podotýkám, že v celém areálu firmy platil přísný zákaz kouření a vrátní skutečně kontrolovali, zda nemají zaměstnanci a další lidé, kteří do fabriky vstoupí, po kapsách zápalky nebo zapalovač.
Tuto tragickou havárii způsobili opravdu zaměstnanci a žádné zápalky k tomu nepotřebovali. Tři pracovníci táhli vozík se sudy střelného prachu. A jaksi si nevšimli, že kovovou hranou dřou o nákladovou rampu. No a třením vznikla jiskra, která zapálila sudy s prachem na vozíku a neštěstí bylo na světě. Plameny se dostaly na přilehlou budovu s uskladněným střelným prachem, ten vybuchnul a dílo zkázy bylo dokonáno.
A kdyby o dva dny dříve značnou část zásob nevyexpedovali, byly by následky této havárie mnohonásobně horší. To by pak nebyl kráter jen po jedné tovární budově, ale i po řadách obytných domů v okolí. Ovšem i tak je celková bilance této nehody, k níž vůbec nemuselo dojít, žalostná: 5 obětí, 200 zraněných, z toho 35 těžce.
A co viníci? Ti stačili před výbuchem utéct a schovat se, takže vyvázli bez zranění a patrně také bez trestu. Alespoň jsem o něm nikde nenašla jedinou zmínku.
No a jak už bývalo v dobách totalitních zvykem, média také mlčela. O havárii se zmínil pouze cenzurovaný tisk a to třemi řádky. O mrtvých a raněných nepadlo ani slovo. To se zkrátka komunistickým bossům do krámu nehodilo, hlavně, že se splnil plán a soudruzi v Moskvě byli spokojeni, jak nám to tu pěkně šlape.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/jkRSAVK3QmE?si=DXX7ILSDy-ZmqovY
https://www.pardubicednes.cz/zpravodajstvi/65253-vybuch-v-synthesii-semtin-pred-41-lety-zemrelo-pet-lidi/
https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/pardubice-synthesia-explosia-vybuchy-historie-zraneni-mrtvi.html
