Článek
Jen do konce roku 1968 zemřelo v důsledku řádění cizích, převážně sovětských vojáků 137 českých a slovenských občanů. Podotýkám, že šlo o obyčejné civilisty, kteří nesouhlasili s okupací nebo se pouze ve špatný čas vyskytli na špatném místě. Vojáci se nerozpakovali najíždět do lidí tanky či střílet do nich jako do terčů. Jiné nešťastníky zachvátily plameny, když jim okupanti zapálili dům nebo se zabili skokem z okna, když si chtěli zachránit holý život.
Nejvíce se na našich občanech vyřádili příslušníci Sovětské armády, kteří se chovali hůř než divoká zvěř. Ostatně, v jejich šlépějích nyní zdatně kráčí Rusové, což vidíme dnes a denně na Ukrajině. Ale ani vojáci z dalších armád Varšavské smlouvy nebyli žádní beránci.
Kupříkladu v září 1968 v Jičíně skupina opilých polských vojáků jen tak pro zábavu střílela po místních mladících, kteří šli z kina a náhodných kolemjdoucích. Dvěma z nich, čtyřiadvacetiletému mladíkovi a šestapadesátileté ženě již nebylo pomoci. Hlavní aktér byl odsouzen na doživotí, nakonec si odseděl 15 let a byl jediným vojákem okupačních armád, odsouzeným za trestný čin. Všem ostatním kruté násilnosti, vraždy a tragické dopravní nehody prošly.
Asi se ptáte, jak je to možné? Jednoduše, naše policie ani soudy se těmito činy nezabývaly. Ty spadaly pod vojenskou policii a prokuraturu země, odkud vojáci pocházeli.
Další tři lidské životy zmařili Sověti v Prostějově, když bezdůvodně stříleli z projíždějícího tanku po pokojných občanech, čekajících na autobusové zastávce.
Do 27. června 1991, kdy z naší republiky odešel poslední sovětský voják, zemřelo dalších 266 nevinných Čechů a Slováků. Často se stávali oběťmi dopravních nehod způsobených těžkou vojenskou technikou. Jako například řidič osobního automobilu, kterého v září 1968 doslova rozdrtil tank, řítící se v protisměru. Oběťmi střetu s neosvětleným odstaveným sovětským obrněným transportérem nedaleko Mladé Boleslavi se v roce 1983 stala mladá maminka s nemluvnětem.
Hrůzostrašná dopravní nehoda se udála 23. srpna 1985 v bývalém vojenském prostoru Ralsko, který protínala frekventovaná silnice vedoucí z Mnichova Hradiště do České Lípy. Některé zdroje mylně uvádějí, že byla pro veřejnou dopravu uzavřena a vojáci ji otevírali jen na výročí 21. srpna. To je holý nesmysl, v České Lípě jsem tehdy bydlela a po této komunikaci jsem jezdila každý týden. Ale zpět k nehodě.
Časně ráno si to po zmiňované silnici frčel od Mnichova Hradiště na Českou Lípu zájezdový autobus se zaměstnanci stavebního podniku v Rychnově nad Kněžnou. Ti měli namířeno na exkurzi do tehdy proslulých novoborských skláren. Jenže místo výletu a obdivování umu českých řemeslníků museli bojovat o holé životy v českolipské nemocnici.
A jak k této tragédii došlo? Silnici lemovaly husté lesy, prošpikované tankodromy, na nichž se proháněly mnohatunové kolosy v podobě tanků a obrněných vozidel. A právě jeden z nich, padesátitunový sovětský tank T-72 se z čista jasna vyřítil z lesa a zkřížil autobusu cestu. Řidič brzdil seč mu síly stačili a strhl řízení na stranu, ale na tak krátkou vzdálenost nemohl střetu zabránit. Hlaveň tanku pronikla dovnitř autobusu a dílo zkázy dokonaly tankové pásy, které autobus převrácený na bok rozřízly vejpůl.
Jen zázrakem při této hrůzostrašně vyhlížející nehodě nepřišel nikdo o život, ale řada cestujících utrpěla vážná zranění s trvalými následky.
Sovětští vojáci neměli nejmenší snahu zraněným pomáhat, jen nečinně přihlíželi, přitom byli jednoznačnými viníky. Řidič autobusu nepřekročil povolenou rychlost ani nepožil alkohol a autobus byl v dobrém technickém stavu. Při vjezdu vojenské techniky na pozemní komunikaci měl na místě stát vojenský regulovčík a řídit dopravu. Nebyla tam ani noha. Viníci samozřejmě trestu unikli a zranění se žádného odškodnění nikdy nedočkali.
A tak bychom mohli pokračovat dál, ale případy se podobají jako vejce vejci. Zmařené lidské životy, doživotní následky, značné materiální škody. A znečištění životního prostředí, zejména ropnými produkty, s nimiž se především v okolí bývalých vojenských letišť a skladů pohonných hmot, potýkáme dodnes.
Doufejme, že už nás nikdy žádná cizí armáda okupovat nebude a udělejme pro to vše, co je v našich silách!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/okupace-1968-nova-fakta-o-zavrazdenych-ceskoslovenskych-obca/r~b419b4c275f211e79de10025900fea04/
https://www.ustrcr.cz/uvod/rok-1968-na-webu-ustr/srpen-1968/obeti-okupace/
https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/hlaven-tanku-pred-30-lety-rozparala-autobus-plny-lidi-20150821.html
