Článek
Jen nejsou tak medializovaná. A jedno se všem ostatním vymyká, dalo by se říci, že patří spíš do oblasti sci-fi.
My se nyní na tento neuvěřitelný příběh o dokonalé souhře posádky a vrcholném pilotním umění podíváme podrobněji.
Ale nejprve si vysvětlíme, k čemu hydraulika v letadle vlastně slouží. Stručně řečeno, k jeho řízení, neboť pomocí ní ovládají piloti výškovky, směrovky, klapky, sloty, brzdy a vysouvají podvozek. Ten jediný lze vysunout i ručně, ale vše ostatní je závislé na tlaku hydraulické kapaliny.
Jelikož je tento systém naprosto nezbytný, bývá v dopravních letounech hydraulických okruhů víc. V menších strojích, například v Boeingu 737 či Airbusu A321 jsou tři, obří letouny jako je Airbus A380 nebo největší sériově vyráběný nákladní letoun AN 124 Ruslan disponují čtyřmi. Pokud všechny okruhy odejdou, je to jako kdyby vám v autě za jízdy někdo ukradl volant.
A jakpak se s touto prekérní situací popasují naši dnešní hrdinové, piloti Airbusu A300? To se dozvíte právě teď.
Je sobota 22. listopadu 2003 a v Bagdádu, hlavním městě Iráku, se připravuje ke vzletu posádka nákladního Airbusu A300 společnosti DHL, která pravidelně dopravuje poštu vojákům na zdejších amerických základnách. V kokpitu velí zkušený osmatřicetiletý kapitán Eric Gennotte z Belgie, na pozici druhého pilota mu sekunduje rovněž Belgičan devětadvacetiletý Steeve Michielsen. A mezinarodní posádku doplňuje palubní inženýr čtyřiapadesátiletý Skot Mario Rofail.
Zatímco piloti procházejí kontrolní seznamy před vzletem, o pár kilometrů dál operuje teroristická skupina a chystá se sestřelit první letadlo, které jí přijde do rány. Jsou s ní i francouzští novináři, kteří však chvástajícím se teroristům nevěří. Přeci by ničeho takového nemohli být schopni? Když na svém tvrzení trvají, pochopí žurnalisté, že to myslí vážně. Bohužel nemají možnost nikoho varovat, neboť teroristé jsou na rozdíl od nich po zuby ozbrojeni.
Posádka Airbusu dostává povolení ke vzletu, stroj se odlepuje od země a okamžitě stoupá maximální vertikální rychlostí. V Iráku totiž není bezpečno ani půl roku po válce, proto se musí co nejdříve dostat nad 3 000 metrů. Jenže ouha, najednou letoun vůbec nereaguje na pohyby kniplu, piloti nemohou stoupat, měnit náklon ani směr letu, nejdou regulovat klapky ani sloty. Palubní inženýr hlásí ztrátu hydraulického okruhu. Ještě, než to dořekne, odchází druhý a za okamžik třetí, tudíž poslední. Víc jich tento letoun nemá, takže muži v kokpitu se v této prekérní situaci mohou spolehnout pouze na motory, které zatím fungují. A nikdo vůbec netuší, co se děje.
Aby fatálních problémů nebylo málo, za okamžik piloti zjistí, že jim hoří konec levého křídla. Tento fakt jim potvrdí i dispečeři na věži bagdádského letiště. Ano, právě do tohoto choulostivého místa se teroristé trefili. Proč choulostivého? Protože v křídlech vede hydraulický systém a jsou v nich umístěny nádrže s palivem. Raketa proťala potrubí s hydraulickou kapalinou, která vytekla a zapříčinila totální výpadek celého systému. A nejen to, trefila i nádrž, z níž velice rychle uniká palivo.
Pokud si chtějí piloti zachránit život, musí tuto kritickou situaci neprodleně řešit. Ale jak? Hlásí problémy řídícím letového provozu, vysílají signál nouze a žádají o návratový kurz zpět na letiště. Tam jsou okamžitě aktivovány všechny záchranné složky.
Neovladatelný letoun se dostává do nekontrolovatelného parabolického letu, to jest chvíli prudce stoupá, pak zase klesá a stále dokola. Obdobný let, ale řízený, se provádí se speciálně upravenými letouny pro vyvolání stavu beztíže. Ovšem v podstatně větší výšce.
Po něm rozhodně naši piloti netouží, naopak přemýšlejí, jak dostat Airbus pod kontrolu. Je jim naprosto jasné, že takto se ve vzduchu dlouho neudrží a v žádném případě nepřistanou. V letecké branži se vůbec nepočítá s tím, že by někdo dokázal přistát s dopravním letadlem bez hydrauliky, proto se na tuto situaci budoucí piloti nepřipravují ani se nezkouší na trenažéru. Stejně tak s ní nepočítají ani příručky, které mají posádky k dispozici pro řešení krizových situací.
A nutno dodat, že všechny dosavadní pokusy dostat takto poškozený letoun v pořádku na zem, ztroskotaly. Posádka Airbusu A300 společnosti DHL se však nevzdává. Nezbývá jim nic jiného, než zkusit řídit letoun pomocí toho, co jim zbylo, tedy pákami ovládání tahu motorů. V tuto chvíli to zní jako sci-fi, nikdo to totiž dosud nedokázal. Musí přesně vystihnout, o kolik v tom kterém okamžiku zvýšit nebo snížit tah prvního a druhého motoru tak, aby udrželi správnou výšku a dokázali s letounem manévrovat, tedy naklápět ho a zatáčet. Pákami je nutno pohybovat s citem, ale nesmí příliš otálet, neboť jim rychle ubývá palivo.
A ještě ke všemu má stroj problém se stabilitou. Protože ztratil část levého křídla, má tendenci naklánět se doleva. Po několika pokusech se posádce daří pohybovat plynovými pákami s hodinářskou přesností, udržet letoun jakžtakž stabilní a pomalu klesat k letišti. Když mají ranvej na dohled, palubní inženýr ručně vysunuje podvozek. Tento krok však rozhodí vcelku stabilizovaný letoun, který opět začíná stoupat a ztrácet rychlost.
Naštěstí piloti včas zareagují a jemným přidáním plynu se jim ho podaří zkrotit. Dispečeři uvolňují obě přistávací dráhy a záchranné složky jsou v plné pohotovosti. Jelikož nelze vysunout klapky, bude přistávací rychlost o mnoho vyšší, než maximálně povolená.
Napoprvé se přistání nezdaří, letoun je příliš vysoko a blízko, tak posádka provede průlet a zkouší to znovu. Musí však jednat velice rychle, protože požár sílí a dochází jim palivo. Druhý pokus musí vyjít, na třetí už nebude čas. A vypadá to nadějně, letí níž a jsou srovnáni s dráhou. Jenže přichází nečekaný poryv větru a doslova je odhazuje stranou. Zbývá jim jediné, místo levé ranveje se pokusit přistát na pravou.
Teď anebo nikdy! Airbus A300 s tříčlennou posádkou dosedá na ranvej bagdádského letiště rychlostí o 100 kilometrů vyšší, než je běžné. Co podvozek, vydrží takový nápor? A bude jim stačit délka dráhy? Okamžik pravdy nastává. Podvozkové nohy se lámou, hořící stroj se řítí po ranveji jak zběsilý, vybočí z ní, boří se do písku a zastavuje! Zvládli to!
Kapitán Eric Gennotte, druhý pilot Steeve Michielsen a palubní inženýr Mario Rofail dokázali jako první na světě úspěšně přistát s dopravním letounem, kterému vypověděly službu všechny hydraulické okruhy.
Za svůj neuvěřitelný výkon obdrželi nejvyšší pilotní vyznamenání Polaris Award. A zázrak v Bagdádu by měl být zapsán v historii letectví zlatým písmem stejně jako zázrak na řece Hudson.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/1J19m2AsD3U?si=IwElPt8nFJQOX2dz
https://youtu.be/Co55C9_UKBE?si=moV8fgvEPitdnFf7
Miracle Over Baghdad: How DHL A300 Landed Safely After Hit by Missile? https://share.google/UCKwTSZgg9lTrYMo0
