Článek
Cizinci upřednostňují pobyty pouze se snídaní, stejně jako já. Jednak, abychom nebyli časově limitováni a mohli třeba celý den strávit na výletě, poznávat památky, obdivovat krásy přírody nebo brázdit hladinu moře na lodi. A také abychom mohli ochutnávat speciality tamější kuchyně a zažít neopakovatelnou atmosféru místních hospůdek či taveren.
Občas pročítám recenze hotelů v přímořských letoviscích, abych si vybrala ten správný, a nestačím se divit, na co všechno si Češi stěžují a většinou neprávem. Že v menu all inclusive nenajdete místní speciality? A víte proč? Důvod je prostý: Když se našinci vrhnou na jídlo, jako kdyby měsíc hladověli, tak by hoteliér zkrachoval, neboť takové krevety, humři či chobotnice jsou podstatně dražší a náročnější na přípravu než kuře s rýží. Také se často setkávám s kritickou připomínkou, že „vše v ceně“ nabízí pouze alkohol místní výroby. Pokud si chcete dát dvacetiletou whisky, francouzské šampaňské nebo českou Plzeň, nemusíte letět na jiný kontinent a stěžovat si, že vám tento druh alkoholu v Turecku nenalijí. Stačí zajít do restaurace u nás, třeba na Starém Městě pražském. Tam ho ovšem nebudete mít gratis.
Před dvaceti lety jsem brigádničila jako servírka v chorvatském hotelu s českým personálem v jednom známém letovisku nedaleko Dubrovníku. Tenkrát ještě pobyty s all inclusive nebyly v módě, nabízeli jsme stravu pouze formou polopenze: bufetové snídaně a tříchodové večeře, to jest polévka, hlavní jídlo a moučník. A nevím, že by měl někdo hlad. Pravda, od snídaně si také občas někdo něco odnesl na svačinu, třeba ovoce nebo koláček, ale v ubrousku v ruce, nikoliv v tašce nebo pod košilí. A to jsme tolerovali.
Později zavedl majitel hotelu také all inclusive, ale hned následující sezónu tuto formu stravování zrušil. 90 % klientely totiž tvoří Češi a při jejich spotřebě jeden za dva, by přišel na mizinu. Že by se za tu dobu Čechům zvětšily žaludky? Ne, před dvaceti lety nebyli tak oprsklí.
Na téma nenasytnosti Čechů v dovolenkových destinacích by mohla dlouhé hodiny vyprávět moje kamarádka Gita, novinářka působící v Egyptě, která v zemi faraonů žije již pět let. A víte, co je zvláštní? Že pověstnou arabskou běhavku neměla ani jednou. Přitom žádná zvláštní hygienická opatření nedodržuje, pouze nepije vodu z kohoutku. Ostatně, je tak odporná, že to ani nejde. Jinak si běžně dává zmrzlinu i nápoje s ledem. Jak je to možné? Jednoduše. Nemá all inclusive a i kdyby měla, nebude se přežírat. Ono by vám totiž po požití takového obrovského množství jídla a v jeho šílených kombinacích bylo zle i doma. Takže žádná faraonova pomsta, nýbrž obyčejná reakce organismu na přemíru potravy.
Staré české přísloví „Jez do polosyta, pij do polopita“ patrně již dávno vzalo za své. Tak až vám bude na dovolené špatně z přecpání, vzpomeňte si na něj. A hlavně - pamatujte na pravidla slušného chování a ukažte světu, že pocházíte z civilizované země.
