Článek
A abychom byli v obraze, vezmu si na pomoc člověka nejpovolanějšího, pana Františka, učitele jízdy z jedné přeloučské autoškoly, který se této profesi věnuje rovných 35 let.
A hned na úvod se mého dnešního hosta ptám: Dá se nějak srovnat silniční provoz a jeho pravidla z doby, kdy jste jako učitel v autoškole začínal, se současností?
„Samozřejmě, ale je v tom diametrální rozdíl. V 90. letech minulého století byl na našich komunikacích podstatně menší provoz. V rodině bývalo maximálně jedno auto, někde ani to ne. A dnes disponuje většina domácností minimálně dvěma vozidly.
Na druhou stranu se u nás v divokých devadesátkách vyrojila spousta nebezpečných vraků ze západu. A co si budem povídat, škodovky či žigulíky taky nedisponovaly kdovíjakými bezpečnostními prvky, o „bakeliťácích“ z DDR ani nemluvě. Přesto bylo dopravních nehod s tragickými následky podstatně méně a určitě jste na silnicích nepotkali tolik hazardérů jako dnes.
Co se týče vlastní výuky, přibylo od té doby spousta nových dopravních značek a především testových otázek, které někdy bývají oříškem i pro nás samotné. A to zejména kvůli jejich nesrozumitelné formulaci. To ovšem my, obyčejní učitelé nijak neovlivníme. A v souvislosti s novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích, která vstoupila v platnost 1. července letošního roku, se na našich silnicích objevují další nové dopravní značky, tak doporučuji prostudovat.“
Přiznám se, že například v označení různých parkovacích zón stále tápu, ale myslím, že to zas až tak nevadí, maximálně dostanu pokutu, že stojím tam, kde nemám a ohrozit tím nikoho nemohu.
Ale často se v provozu setkávám například s tím, že starší, pravděpodobně sváteční řidiči neumí jezdit na kruháči, protože když chodili do autoškoly, bylo jich u nás pomálu. Například v mém rodišti, jednom severočeském okresním městě, nebyl na počátku 90. let ani jeden a teď bych je nespočítala.
„Ano, vážení účastníci silničního provozu, znamení o změně směru jízdy dáváme, až když kruhový objezd opouštíme, nikoliv když na něj vjíždíme,“ podotýká pan František.
A co dalšího dělá letitým řidičům problém?
„Řada z nich kupříkladu vůbec netuší, co znamenají červené či zelené patníky, což asi žádný velký karambol nezpůsobí. S modrými, označujícími místa s častou námrazou, už je to jiné, tam pozor. Modré patníky či odrazky vás neupozorňují na to, že právě jedete po mostě, jak se někteří řidiči domnívají, nýbrž na úsek pozemní komunikace, kde to v zimě často klouže. Ano, může to být samozřejmě i ten most, ale s těmito značkami se můžete setkat na jakémkoliv úseku pozemní komunikace.
A co teprve taková značka střídavé řazení nebo-li zipování. Tu opravdu dodržuje málokdo bez rozdílu věku.“
Když už jsme u těch značek, nemyslíte, že je u nás přeznačkováno?
„Ano, na některých úsecích, zejména ve městě máte opravdu co dělat, abyste stačili všechny dopravní značky v těsné blízkosti za sebou vůbec vnímat. A někdy bývají opravdu zbytečné.“
Mně připadá naprosto zbytečná například značka konec tunelu. Myslím, že všichni poznají, že jsou venku a mohou například zhasnout potkávací světla. I když je tunel dobře osvětlený, podle vyhlášky vám v něm nestačí denní svícení.
A v čem nejčastěji chybují všichni bez rozdílu věku?
„Hlavně v používání blinkrů: Měníme-li směr jízdy, blikáme vždy, i když jedeme po hlavní. A stejně tak, pokud se chystáme parkovat, neboť řidič za námi jinak nepozná, co hodláme dělat, když jsme zastavili. Rozhodně k tomuto účelu nepoužíváme výstražná světla.“
A jaké novinky se v posledních letech objevily v systému výuky? Používají se v dnešní době vůbec ještě trenažéry? A taky jsem zjistila, že je možné udělat si řidičák pouze na vozidlo s automatickou převodovkou. To by se mohlo hodit uchazečům, kteří považují nějaké řazení rychlostí a mačkání spojky za zbytečnost (jsem téhož názoru).
„V naší autoškole používáme trenažér u běžných žáků zcela výjimečně, na něm se žák jezdit nenaučí. Pouze pokud má třeba problém s jistými úkony jako například řazením, může mu pomoci. My začínáme první hodinu (resp. 2× 45 minut) na uzavřeném cvičišti, kde si žák osvojí naprosté základy a v drtivé většině dokáže na konci hodiny dojet 10 kilometrů do města po poměrně frekventované silnici. Najdou se i jedinci, kterým hodina na cvičišti nestačí, ale je jich opravdu minimum.
A řidičák pouze na automat? Ano, tato varianta existuje, ale u nás na malém městě se zatím příliš nevyužívá. Naproti tomu v Praze je o ni poměrně velký zájem. Počítejte ovšem s tím, že absolvujete úplně stejný kurz na skupinu B, pouze ve vozidle s automatickou převodovkou. A pokud budete chtít někdy v budoucnu řídit i manuál, budete si muset udělat novou praktickou zkoušku. Já osobně do toho nešel. Budete si třeba chtít na dovolené půjčit auto a automat zrovna nebude k dispozici nebo dostanete služební vozidlo s manuální převodovkou a budete nahraní.“
A co tolik diskutovaná otázka řidičáků skupiny B od 17 let a řízení pod dohledem takzvaného mentora? To mě zajímá asi ze všeho nejvíc.
„Přiznám se, že když jsem se o tomto návrhu dověděl, budil ve mně značné rozpaky a rozhodně jsme nebyl sám. Ale po prvních zkušenostech se sedmnáctiletými, respektive šestnáctiletými žáky, jsem změnil názor. Při výuce žádný rozdíl v záporném smyslu nepozoruji, jsou na tom úplně stejně jako jejich o rok starší spolužáci. A častokrát lépe než postarší uchazeči o řidičský průkaz. Ono to zas až tak o věku není, sedmnáctiletý hoch či dívka mohou být zodpovědnější než dvacetiletý frajer, který si myslí, že mu patří svět a jeho tělesná schránka je nesmrtelná.“
Máme před sebou ještě polovinu prázdnin. Co byste vzkázal řidičům, kteří se chystají do ciziny?
„V prvé řadě si pečlivě prostudujte dopravní předpisy daných zemí. A to i v případě, pokud budete cestovat po Evropské unii. I tady najdete podstatné rozdíly, tak ať neutratíte kapesné za pokuty. Například v Polsku, Bulharsku či Řecku musíte mít v povinné výbavě hasicí přístroj. V řadě zemí nesmíte v autě kouřit, pokud vezete děti, například v Rakousku, Itálii, Belgii, Velké Británii či Řecku. A za porušení tohoto zákazu můžete vyfasovat tučnou pokutu. A v některých státech nesmí řidič za jízdy telefonovat ani s použitím handsfree, například v Německu, Rakousku, Španělsku nebo ve Francii.
Rychlostní limity se v jednotlivých zemích také liší, stejně tak způsob úhrady dálničních poplatků. Například v Německu jsou dálnice bezplatné stejně jako většina dálničních úseků v Polsku. Vždy si před cestou zjistěte, zda potřebujete dálniční známku nebo budete platit mýtné za jednotlivé úseky. Také si nechte zkontrolovat technický stav vozidla. Oprava nebo odtah v cizině by se vám mohl pěkně prodražit.“
A pokud jste zvědaví, zda byste i dnes zvládli autoškolu, vyzkoušejte si testy na internetu a objednejte si kondiční jízdu. Instruktor vám řekne, jak na tom jste a zda byste u závěrečné zkoušky prospěli. Nemusíte se bát, v autoškole vám řidičák neseberou, ale dejte si pozor, ať o něj nepřijdete na vašich cestách.
Rozhovor s instruktorem autoškoly panem Františkem Danihelkou
