Článek
Hlavní hrdina dnešního příběhu o odvaze, vytrvalosti a touze po svobodě, se narodil 6. dubna 1964 v Jablonci nad Nisou v dnešním Libereckém, tehdy Severočeském kraji. Jeho děda, bývalý živnostník přišel po komunistickém převratu o firmu, kterou budoval a rozšiřoval celý život a následky nesli všichni rodinní příslušníci. Kupříkladu Josefova maminka jako dcera „vykořisťovatele“ nesměla studovat. Tak není divu, že rodina s komunisty rozhodně nesympatizovala.
U Hlavatých doma se poslouchal Hlas Ameriky, školák Pepa nechodil do Pionýra, zato měl výjimečný technický talent, miloval auta, motorky a nové technologie. Později, když jeho kamarádi trávili volný čas vysedáváním po hospodách, Josef si doma stavěl motorku. A ne jednu, postavil jich celkem pět. A podržte se, hrozil mu za to trest, rovné 3 roky odnětí svobody nepodmíněně. Jen díky tetě, která měla kontakty na vlivná místa, nešel sedět za údajnou propagaci kapitalismu. Vyzdobil si totiž nádrž jedné z motorek americkou vlajkou.
Bylo vcelku jasné, kam mladý šikovný hoch zamíří po základní škole, vyučí se automechanikem. Jenže ouha, přes poskvrněný kádrový profil nejel vlak. Šel se tedy učit klempířem. Po roce se díky otcovým známostem ve fabrice Liaz přeci jen dostal na svůj vysněný obor v podnikovém učilišti.
Ale on pomýšlel mnohem výš než na pouhého pracovníka v autoservisu, chtěl být designérem a vytvářet karosérie. S vlastnoručně navrženými a vyrobenými modely vyhrával učňovské i firemní soutěže, ale tam to končilo. Viděl, že jeho nadřízené a management automobilek žádná inovace příliš nezajímá. A on, jako antikomunista neměl nejmenší šanci se prosadit.
V roce 1984 nastoupil mladý muž základní vojenskou službu, i když nechápal, proč by měl bránit socialistické Československo před imperialisty z vyspělých západních zemí. Bylo mu jasné stejně jako spoustě podobně smýšlejících lidí, že kapitalisté nás nikdy nenapadnou, vždyť co by tu hledali? Po dvou měsících se mu stal úraz, a tak byl propuštěn z aktivní vojenské služby a zbytek si odpracoval „na civilce“ jako dělník v podniku Elektro-Praga Hlinsko.
V té době byl Josef již ženatý a s manželkou čekali druhé dítě. A aby nebylo problémů málo, lanařili ho ve fabrice do KSČ. Jeho, odpůrce komunistů! Bál se, že když kandidaturu nepodepíše, bude mít problémy v práci, respektive v civilní vojenské službě, tak souhlasil. Už tenkrát věděl, co udělá, až mu skončí vojna, kandidaturu prostě zruší. To také učinil a začal si shánět jinou práci.
Zjistil, že v nedalekém JZD hledají pilota rogala. Teď si možná řeknete stejně jako já, co by dělali zemědělci s rogalem, mají přeci Čmeláka a Štefana. Pokrok ani v jézetdé nezastavíš, chtěli s ním provádět postřiky pole. Josef si řekl, že by se mu to líbilo a aby mohl zatím trénovat, začal společně s otcem stavět vlastní rogalo.
Netuším, zda v dobách totalitních mohl člověk vlastnit tento létající stroj. Patrně ne, protože ho pánové stavěli tajně v garáži. A jelikož v JZD už jich pár měli, Pepovy zkušební lety se mezi statkářskými stroji ztratily a nikomu nepřipadal podezřelý.
Pilně trénoval a těšil se, že se tento nový koníček stane záhy jeho profesí. Jenže bohužel netušil, že ho má v hledáčku nechvalně proslulá StB. Jakmile estébáci zjistili, že se uchází o místo pilota rogala, okamžitě zkontaktovali vedení zemědělského družstva a politicky nevyhovující uchazeč měl, jak se říká, po žížalkách, respektive po létání. To ovšem netušili, že stejně poletí a rovnou do Rakouska. Ale nepředbíhejme.
Josef už dříve uvažoval o emigraci, ale stále se nemohl rozhoupat. A teď soudruzi rozhodli za něho. Když mu zabránili vykonávat profesi pilota rogala, nebylo na co čekat a rodina se definitivně rozhodla pro cestu za vytouženou svobodou. No jo, ale jak to provést se dvěma malými dětmi? Nejschůdnější se jim zdála cesta přes tehdejší Jugoslávii. Hodlali tam proto vycestovat na dovolenou.
Jenže tenkrát se do této „polozápadní“ země nemohlo cestovat jen tak, muselo se žádat na Ministerstvu vnitra o povolení, které se nazývalo výjezdní doložka. A toto povolení dostala jen manželka s malým ročním synem. Sehnala si totiž lékařské potvrzení, že syn je nemocný a potřebuje moře. Bývalo běžné, že na západ pustili páni orgánové vždy jen část rodiny. Domnívali se totiž, že tak naši občané neemigrují. Jenže to se šeredně spletli.
Manželé se nenápadně zbavili majetku a zosnovali následující plán. Paní s ročním synkem zůstane v Jugoslávii, kde požádá o politický azyl a Josef s druhým synkem se nějak dostane za ní. No jo, ale jak, přeci jen s tříletým dítětem to bude problém. Zvažoval například přeplutí Dunaje nebo cestu v podvozku kamionu. Všechny možnosti se mu zdály velice nebezpečné, hlavně kvůli dítěti. Až dostal spásný nápad. Má přece rogalo!
Manželka s batoletem odletěla 4. července 1988 na rekreaci k Jadranu. Josef se synem a svými rodiči se vydali s rozloženým rogalem na střeše auta na fiktivní dovolenou na jihozápadní Slovensko. Předem si vytipovali místo mezi Břeclaví a Malackami, kde je od dálnice nejblíže k rakouským hranicím. A dobrodružství mohlo začít. A taky začalo, ale ne tak, jak si Pepa představoval.
Aby byli co nejméně nápadní, kempovali všichni čtyři u rybníka v lese jen pár kilometrů od železné opony a předstírali, že jsou na dovolené. Jenže, co čert nechtěl, bylo počasí, že by psa nevyhnal, natož táborníky do přírody. Pršelo a foukal vítr, takže plán sestavit rogalo a pod rouškou hluboké noci prchnout do svobodné země, vzal za své. Druhou noc se opakoval naprosto stejný scénář.
Až třetí se na naše dobrodruhy usmálo štěstí. Konečně se vyčasilo a přestalo foukat. Josef s otcem uprostřed hluboké noci opatrně sestavili letající stroj, báli se, aby případným hlukem nepřilákali blízké hlídky pohraniční stráže. Ale zadařilo se. Josef si na záda připoutal Davídka, který se tak těšil za maminkou, že celou tuto náročnou akci zvládal naprosto v pohodě, a společně vzlétli. Cesta za svobodou měřila přibližně 7 kilometrů a rogalo mohlo letět až 50 km v hodině, tudíž měli být za pár minut v bezpečí.
Jenže situace se poněkud zkomplikovala. Byla ještě tma a Josef, který neměl žádný navigační přístroj, ztratil orientaci. Pak naštěstí spatřil červánky a podle nich se zorientoval. Letěl pouze ve výšce 50 metrů, aby ho nezachytili vojenské radary, a tak ho spatřili vojáci na strážní věži. Okamžitě spustili poplach a začali střílet. Naštěstí se netrefili a Josef po chvíli spatřil první světla z Rakouska. A když uviděl z výšky reklamu na Marlbora, bylo mu jasné, že má vyhráno.
Teď už jen najít místo na přistání. A aby problémů nebylo málo, najednou padla mlha a Josef měl obavy, zda nad loukou, kam chce přistát, nevedou dráty vysokého napětí. Tak letěl ještě dál a konečně se na něj usmálo štěstí. Mlha se rozestoupila a on po strastiplných čtyřiceti minutách letu konečně přistál na půdě svobodné země. Rogalo nechal napospas ostudu a stopem dojel se synkem, který zažil ohromné dobrodružství, na policejní stanici. Místní policisté ani nechtěli jeho příběhu uvěřit.
Jenže ještě nebyl všem útrapám konec, i manželka měla problémy. Netušila, že delegátka cestovky sebere všem rekreantům hned po příjezdu do Jugoslávie pasy. Tak si vymyslela, že musí nutně se synem k lékaři. A pak rovnou z ordinace utekla jen s doklady a pár věcmi v kabelce a stopem se dostala do Bělehradu, kde požádala o azyl.
Rodina se setkala až po dvou měsících v Rakousku, kde se usídlila natrvalo.
Ani po revoluci neuvažovali manželé Hlavatí o návratu do své rodné vlasti. V roce 1997 obdrželi všichni rakouské občanství, koupili si domek nedaleko od hranic a do Čech jezdili na víkendy. Po pár letech se manželství rozpadlo a pan Josef se přeci jen do Čech odstěhoval. Nadále však dojíždí do Rakouska za prací a tak trochu se mu splnil i dětský sen. Pracuje na výrobě karosérií pro lokomotivy a dál staví motorky podle svých vlastních návrhů. Vidíte, pokud si člověk jde za svým cílem, dokáže nemožné.
Doufám, že už nikdy nebudeme muset utíkat před totalitním režimem. Važme si svobody, kterou máme, a nefňukejme věčně!
Pokud chcete vidět, jak náš dnešní hrdina vypadá, Google vám ho ukáže. Všechny jeho dostupné fotky jsou chráněny autorskými právy, tudíž je nemohu zveřejnit.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://cestykesvobode.sdruzenipamet.cz/index.php/cs/pribehy/14-pribeh-odvazneho-letce-a-jeho-syna
Na rogalu uprchl z komunistického Československa. Příběh Josefa Hlavatého - Aktuálně.cz https://zpravy.aktualne.cz/domaci/na-rogalu-uprchl-z-komunistickeho-ceskoslovenska-pribeh-jose/r~ca89ec44ec5b11ea8972ac1f6b220ee8/
Na rogalu uprchl z komunistického Československa. Příběh Josefa Hlavatého - Magazín Paměti národa https://share.google/MpeZxK3Tab0tcj5oW
