Článek
Když jsem naposledy mluvila s Tatianou Metternichovou, seděly jsme na terase zámku Johannisberg, popíjely víno „Kníže Metternich“ a dívaly se na vinice, které na stráni pod námi klesaly až do údolí Rýna. Vyprávěla, jak na konci války prchala z rodinného sídla, ze zámku Kynžvart v západních Čechách, narychlo v noci na koňském povozu, který ji zapřáhl správce, cennosti a jídlo na cestu ukryté hluboko pod senem…Měla strach, že na Kynžvart přijde Rudá armáda. Šířily se nejrůznější zvěsti. A kdyby vyšlo najevo, že je ruská šlechtična Taťjana Illarionovna Vasilčikovová, čekal by ji v nejlepším případě gulag, v tom horším kulka.
Kynžvart ale obsadili Američané, což pro kněžnu nebylo o moc lepší. Dědic Kynžvartu, Plas a německého zámku Johannisberg, její manžel Paul Alfons kníže von Metternich-Winneburg, potomek slavného rakouského politika, diplomata a od roku 1821 i rakouského kancléře Klemense Metternicha, byl důstojník wehrmachtu a v té době se právě vracel z východní fronty… A to by se americkým vojákům, kteří se usadili v jednom křídle zámku, pokud by to zjistili, asi také moc nezamlouvalo. Jediné řešení bylo z Kynžvartu v tichosti zmizet a podstoupit v divokých časech na konci války nebezpečnou cestu do Německa na Johannisberg. Byla to jedna z alternativ, na které se domluvila s manželem, když odjížděl na frontu.
Kněžna mi líčila, že tuhle strastiplnou pouť, na jejímž konci se, jak doufala, shledá s manželem, málem nepřežila. Přespávala v lesích, pak tajně u nejrůznějších šlechtických známých, někteří ale měli strach ji ukrýt, ve dne potkávala hordy vojáků různých národností prchajících z fronty. Většina chtěla jídlo – a nakonec ji okradli o všechno: o jídlo i rodinné šperky, které s sebou vzala, aby měli po válce do začátku…
Po riskantní několikaměsíční cestě se nakonec kníže a kněžna Metternichovi na Johannisbergu sešli.
Jenomže zámek byl vybombardovaný. Začali budovat vše od začátku: Zámek i vinařství. Aby rozjezd finančně zvládli, prodali část zámku firmě, se kterou začali podnikat.
Už to vypadalo na happyend. Kníže jako závodní pilot startoval na Rallye Monte Carlo a 24 hodin Le Mans a stal se nakonec ředitelem Mezinárodní automobilové federace FIA. V roce 1992 ale Paul Metternich ve věku 75 let zemřel…
Kněžna zemřela o 14 let později, v roce 2006 v 91 letech. Díky minulosti Paula přišli Metternichovi na základě Benešových dekretů o Kynžvart, Plasy a řadu menších nemovitostí a panství v Čechách. Mnoho majetků v Rakousku ale prodal už před tím otec Paula Metternicha, Klemens Wenzel, který jako mladý propadl hazardu a poté, co se stal hlavou rodu, rozprodal kvůli dluhům známou vídeňskou knihovnu Metternichů i kancléřův vídeňský palác. Prodeji kynžvartského zámku a jeho sbírek naštěstí zabránil kurátor rodinného majetku, markrabě Alexander Pallavicini.
Nakonec musela prodat rodinný majetek i Tatiana Metternichová. Konkrétně svou část Johannisbergu s tím, že mohla na zámku dožít. Neměla na výběr. Říká se, že její manžel Paul Metternich odkázal svůj majetek milence.
Na Tatianu Metternichovou jsem si vzpomněla, když jsem před nedávnem procházela kynžvartským zámkem. Představovala jsem si dramatickou atmosféru nočního loučení se služebnictvem, poslední pokyny správci… A pak utajený noční odjezd s vědomím, že je to možná navždy.
Francouzský porcelán a české sklo. Slavnostně prostřený stůl v jídelně zámku
Zámkem prošly dějiny a je plný odkazů na jeho původního majitele, kancléře Klementa Metternicha. Jeho pracovna s psacím stolem, u kterého se tvořila historie Evropy, nebo unikátní sbírky, včetně kabinetu kuriozit, které sem dovezl z celého světa. Ale i francouzský porcelán, český křišťál, zlaté kabinety a nábytek, obrazy. Spousta vzpomínek i na kancléřovy tři manželky a také řadu milenek. Včetně kněžny Zaháňské. A věčné a neodbytné otázky: Byla Barunka z Babičky její dcerou a otcem právě notorický svůdník, rakouský kancléř Klemens Metternich? Na to zatím historici nenašli odpověď.
Zdroj: osobní rozhovor
https://gis.fsv.cvut.cz/zamky/genealogie/metternich/php/person.php?o=21
