Jiří Kristián Lobkowicz se zabil na závodní dráze v Berlíně. Zemřel matce v náručí

Od koupi vozu Bugatti model 54 ho všichni zrazovali. Dokonce i dovozce této značky ing. Gut a radil mu, aby si koupil jiný typ bugatky, že právě tenhle model není příliš vydařený. Proč? Ettore Bugatti ho zkonstruoval za pouhých 13 dní, a to tak, že na podvozek bugatky typu 45 posadil motor z typu 50. Odborníci se shodovali, že vůz je šitý horkou jehlou, konstrukčně nevyladěný. Ale nadšený závodník měl svou hlavu. Možná měl pocit, že mu Gut, který také závodil na Bugatti, jako faktický konkurent záměrně špatně radí? Pětilitrová bugatka dosahovala rychlosti až 240 km v hodině. A Jiří Kristián měl rád rychlost. Vůz zajížděl v parku hořínského zámku a na prašných cestách kolem Mělníka a Dolních Beřkovic. Na mezinárodní závod na berlínském okruhu AVUS se pečlivě připravoval. Chtěl vyhrát za každou cenu, protože poprvé se na něj měla přijet podívat i jeho matka Josefína, rozená hraběnka Thun-Hohenstein, hvězda noblesní společnosti, sportovkyně, která hrála tenis v té době na špičkové úrovni stejně jako skvěle jezdila na koni. Svoje závodní ambice před ní dlouho tajil, aby neměla obavy a startoval pod smyšlenými jmény. Do Berlína na okruh AVUS tahle obletovaná kráska opravdu přijela. Netušila, že zažije tragické životní drama, že uvidí smrt svého syna doslova v přímém přenosu.

Jen pár minut po startu, ještě v prvním kole, vylétl Lobkowiczův vůz při předjíždění odstředivou silou z dráhy, ve 220 kilometrové rychlosti narazil do betonové zastávky městského vlaku, několikrát se převrátil a vymrštil knížete na silnici, kde ho našli v bezvědomí zalitého krví. Těžce zraněného ho převezli do nemocnice Sv. Hildegardy. Tam umřel své matce v náručí.

Přecenil své síly? Mohla za neštěstí konstrukční vada vozu? Objevil se i názor, že příčinou tragédie byla prasklá pneumatika, možná mokrý povrch… Co bylo důvodem smrtelné nehody, o tom se vedly v odborných automobilových kruzích dlouhé diskuze. Jenomže nic už nemohlo změnit skutečnost, že kníže Jiří Kristián Lobkowicz byl mrtvý. Byl to absolutní šok pro jeho rodinu, přátele, veřejnost, ale i příznivce automobilového sportu. Hlava mělnicko-hořínské větve rodu Lobkowiczů byla po smrti. Co bude dál?

Kníže zemřel svobodný a bezdětný. Měl sice o rok mladší sestru Ludmilu Annu, ale následnické právo šlo po mužské linii. On sám převzal vedení rodu po svém otci Bedřichovi, který zemřel devět let před tím, v 41 letech v sanatoriu Löw ve Vídni. Jiřímu Kristiánovi bylo tehdy pouhých 16 let a do jeho plnoletosti se stali jeho poručníky matka Josefína a bratr jeho zesnulého otce Jan Adolf. Podle rodové posloupnosti tedy po smrti knížete Jiřího Kristiána připadlo nástupnictví nejbližšímu mužskému příbuznému – a to byl nyní právě Kristiánův strýc, bratr jeho otce Jan Adolf Lobkowicz. Jen na vysvětlení rodové historie: syn Jana Adolfa Lobkowicze, Otakar, je otcem současné faktické hlavy mělnicko-hořínské větve Lobkowiczů, prince Jiřího Lobkowicze, který po něm majetek této větve rodu, zrestituovaný po roce 1989, zdědil. Součástí dědictví je zámek v Mělníce, kde nyní žije, rokokový zámek Hořín na dohled z mělnických teras, který ještě do nedávné doby chátral a dnes má již nového majitele, a řada pozemků a vinic. Za života knížete Jiřího Kristiána Lobkowicze patřilo právě Lobkowiczké vinařství k největším a nejvyhlášenějším v Čechách a kníže přikupoval další a další pozemky, na nich zakládal vinice, které rozšířil na plochu 40 hektarů. Rodina žila na zámku Hořín, unikátním skvostu rokokové architektury, vlastnila řadu statků, pozemků a obcí a také právě mělnický zámek, který ale neobývala.

Hořínský zámek původně rodina Bedřicha Lobkowicze užívala jako prázdninové sídlo. Bydleli v Praze v paláci na Malé Straně poté, co se kníže Bedřich i s rodinou přistěhoval do Prahy z Turnova, kde sloužil jako praktikant na okresním hejtmanství. Právě v Turnově se narodil i Jiří Kristián a na jeho rodném domě mu byla v roce 2014 odhalená pamětní deska.

Jeho otec Bedřich byl vystudovaný právník a především společensky aktivní člověk. Jako zakladatel mělnického vinařství byl předsedou Spolku vinařského pro Království české, Svazu československých velkostatkářů, Společnosti vlasteneckých přátel umění a především: prezidentem Českého klubu automobilistů. Právě on vzal poprvé na automobilové závody do vrchu Zbraslav-Jíloviště svého syna Jiřího Kristiálna. Malému princi bylo tehdy 14 let a jak vzpomínal, byl to zlomový okamžik v jeho životě. Právě tehdy se pro auta a závodění doslova nadchl. Předtím, než udělal řidičské zkoušky a než se poprvé postavil na start, ale vystudoval gamnázium v Praze Na Příkopě a odmaturoval v roce 1925. Ještě na rok odjel do Anglie, kde se měl seznámit se základy řízení zemědělského podniku. Vedení svého dědictví a konkrétně velkostatků Mělník, Rožďalovice a Drhovle, včetně mlýna a pivovaru, obory Sedlice na Písecku a mělnického vinařství, se ujal v roce 1926. Zřejmě aby ufinancoval své statky a později i zálibu v autech, prodal českému státu rodové sídlo, Lobkovický palác na Hradčanech i s rozsáhlou knihovnou. Smlouvu podepsal 15. listopadu 1927 a cena za tento barokní skvost byla 15 miliónů korun.

I když měl řízení zemědělských statků nastudované z Anglie, typickým velkostatkářem se nikdy nestal. Převážila jeho vášeň pro auta a závodění. A díky ní, ale i svému šarmu, měl v každé společnosti otevřené dveře: podle těch, co ho znali, to byl krásný a okouzlující muž, který dokázal bavit každou společnost a byl středem zájmu – hlavně mladých žen na vdávání. Byl oblíbencem i svých „poddaných“, obyvatel Hořína, kterým na potkání rozdával peníze, když bylo vidět, že je potřebují anebo také jako odškodné, když je vylekal svým autem. Navíc byl i sponzorem mělnického veslařského klubu a místního fotbalu.

Jiří Kristián stál poprvé na startu v roce 1928 na závodech do vrchu v Mělníce se svým autem Austro-Daimler. Že byl soutěživý, to dokládá příhoda ze závodu. Jak uvádí autokaleidoskop.cz, když autu selhala převodovka, nechal vůz stát a půjčil si kolo od přihlížejícího diváka, vyšlapal bez problémů kopec a projel cílem. Klasifikován pochopitelně nebyl. Závod tehdy vyhrál dovozce bugatek, ing. Gut, o kterém již byla řeč, s vozem Bugatti 37A. Jiří Kristián si typ 37A okamžitě objednal, ale skončil s ním už při tréninku, když narazil do telefonního sloupu. O rok později si kníže koupil osmiválcový dvoulitr Bugatti 35C a vyhrál s ním závod Zbraslav-Jíloviště a několik dalších závodů v Rakousku. Při závodech na Masarykově okruhu v Brně mu štěstí nepřálo. Kvůli poruše zapalování předčasně odstoupil.

Po tragické smrti Jiřího Kristiána Lobkowicze se objevila i řada spekulací, zda měl mladý kníže dost zkušeností k absolvování tak náročného závodu, jako byl berlínský AVUS. Faktem je, že řidičské zkoušky získal teprve v roce 1925, tedy pouhých sedm let před závodem. Ale jako velký nadšenec automobilismu a aktivní člen Českého automotoklubu, měl za sebou v době startu už 15 významných závodů, ve kterých získal řadu cen. A to nejen v Čechách, ale i v Německu a Rakousku. Na téměř čtyřletou závodní dráhu to byla slušná bilance. Tím největším úspěchem ale bylo v roce 1931 umístění na Velké ceně na brněnském okruhu. Závodil v novém voze, 2,3 litrovém Bugatti 51 a cílem projel jen dva vozy za legendárním Chironem také na Bugatti. To ho zařadilo mezi evropskou špičku. Po jeho smrti koupil Lobkowiczův automobil závodník a přítel Zdeněk Pohl a bugatka je dnes vystavená v Národním technickém muzeu v Praze. Mladý závodník ale chtěl být nejlepší a porazit i Chirona. Dál už ten příběh znáte…

Pohřební průvod s rakví knížete Jiřího Kristiána Lobkowicze vyšel 26. května 1932 od hořínského zámku přes obec na místní hřbitov k rodové hrobce. Pohřben byl vedle svého otce a řady dalších příslušníků hořínsko-mělnické větve rodu. Rozloučit se s ním přišli jeho přátelé, příbuzní, zástupci šlechtických rodů, ale i místní obyvatelé.

Jeho havarovanou bugatku závodník Zdeněk Pohl opravil a zúčastnil se s ní ještě několika závodů. Auto později koupil britský sběratel Peter Hampton, zrekonstruoval ho a nabídl k dražbě v aukčním domě Bonhams v Paříži v roce 2013. Vyvolávací cena byla 3,5 miliónů euro.

A tak zatímco nechvalně proslavené Bugatti 54 s tragickým osobním příběhem knížete Jiřího Kristiána se čas od času objevuje na světových dražbách veteránů a je o ně velký zájem, hrob zesnulého závodníka zarůstá na hořínském hřbitově křovím a travou v tichém zapomnění.

A to je smutný konec jedné legendy.

https://www.autokaleidoskop.cz/Historie/Kdo-byl-Jiri-Kristian-Lobkowicz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Kristi%C3%A1n_Lobkowicz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Lobkowicz

https://www.historickaslechta.cz/autor-pise/o-mladem-knizeti-z-barokniho-zamku-v-horine/