Článek
S oběma, Belmondem i Delonem, prožila milostný románek. A Mastroiannimu se musela hodně bránit. Byl do ní zamilovaný až po uši.
S Belmondem se do sebe zamilovali během natáčení filmu režiséra Philippa de Brocy v roce 1962 inspirovaném životem francouzského bandity Dominika Cartouche z počátku 18. století. Bébel hrál samozřejmě hlavního hrdinu Cartouche a Cardinale jeho milou, zlodějku Venuši. Spousta líbání a objímání, a tak nebylo divu, že výsledkem několikaměsíčního natáčení byla jejich love story. Ale tak, jak začala, brzy po dotočné zase skončila. Belmondo byl v té době 11 let ženatý s tanečnicí Elodie a měl tři děti. A kolem sebe také spoustu obdivovatelek.
Románek s Alainem Delonem si CC prožila díky historicko-romantickému dramatu Gepard režiséra Luchina Viscontiho. Šel do kin 28. března 1963, tedy o rok později než Cartouche. Odehrává se na Sicílii v 19. století a vypráví o starém italském rodu Salinů, kteří měli geparda ve znaku. Natáčení s Viscontim bylo náročné, náročná na přípravu byla i výprava, a tak Alain s Claudií měli na sebe spoustu času. Delon krásné herečce neodolal a ani ona jemu.
Film získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v květnu téhož roku. CC i Delon stáli před aplaudujícím sálem plni dojetí ruku v ruce. A historie se opakovala o téměř 50 let později, v roce 2010, ale s mnohem větší nostalgií. „Když tehdy Geparda promítali v digitální verzi na festivalu v Cannes, drželi jsme se s Alainem za ruce a měli jsme slzy v očích,“ vzpomínala na chvíle po boku své bývalé lásky Claudia Cardinale. „Dvořil se mi ale i Charles Bronson, točili jsme spolu Tenkrát na západě v roce 1968. A strašně byl do mě zamilovaný Marcello Mastroianni! Začalo to při natáčení filmu Zmýlená neplatí v roce 1958 a o dva roky později, když jsme spolu hráli manžele v Krásném Antoniovi,“ vzpomínala herečka pro magazín Oggi na některé své lásky, „bylo těžké mu odolat.“
Stačilo jen kývnout. Ale na to nesměla ani pomyslet. Na veřejnosti si musela dávat velký pozor, aby své sympatie vůči některému z hereckých partnerů neprojevila. Od roku 1957, kdy ve své agentuře Vides oznámila, že čeká dítě, si totiž připadala jako rukojmí. Šéf agentury, producent Franco Cristaldi, ji měl doslova v hrsti díky smlouvě, kterou musela podepsat. Její problém začal už několik měsíců předtím v Tunisu, kde žila s rodiči a sourozenci, i když rodina pocházela z Itálie. V 16 letech si na ni jednou po škole počkal neznámý muž a znásilnil ji. „Byl mnohem starší než já. Zatáhl mě do auta a tam se to odehrálo,“ řekla v rozhovoru pro corriere.it. Přiběhla vyděšená domů a svěřila se matce a pak i sestře. Ale tajně se s ním scházela dál. A když nakonec díky tomu, že vyhrála soutěž o nejkrásnější Italku v Tunisu, získala poukaz do Benátek na filmový festival a rozhodla se zůstat s matkou v Itálii a věnovat se herectví, přijel za ní i do Říma. A Claudia otěhotněla. „Chtěl, abych šla na potrat, ale to jsem odmítla.“ Měla za sebou pár prvních kroků před kamerou a její herecká kariéra začala pomalu nabírat obrátky. Poslední záběry před porodem hrála v korzetu, aby na ní nebylo těhotenství poznat. Ještě před porodem stihla natočit tři filmy, mimo jiné i Zmýlená neplatí s Marcellem Mastroiannim. A protože mít dítě bez otce nebylo v roce 1958 v katolické Itálii společensky přijatelné a mohla by si zničit pracně budovanou kariéru a Cristaldimu rozjetý byznys, vymyslel producent plán. Poslal herečku v doprovodu její matky do Londýna, aby zde tajně porodila. Syn se jí narodil v říjnu 1958. A když se s ním vrátila do Itálie, vydávala Patricka za svého bratra.
Zpočátku byla Cristaldimu vděčná, že jí pomohl vyřešit tuhle patovou situaci: měla dítě, které si chtěla za každou cenu nechat, a měla i svou úspěšnou kariéru. A tak bez rozmyslu a s důvěrou podepsala smlouvu s jeho agenturou na 15 let! Zavázala se tak k téměř bezpodmínečné poslušnosti, bez možnosti vlastního rozhodování o svém životě. A Cristaldi toho maximálně využíval.
Zavázal si herečku tak, že s ním musela začít žít. „Ale nebyla to láska, byla to povinnost,“ vzpomíná Cardinale pro časopis Oggi. Asi něco jako stockholmský syndrom, kdy se oběť do svého únosce nakonec zamiluje…
Ale herečka Cristaldiho nemilovala. A podmínky ve smlouvě dodržovala se zatnutými zuby. „Cristaldi dokonce nechtěl, aby Patrick se mnou bydlel. Byla jsem v podstatě jeho zaměstnanec, podřízená a dostávala jsem měsíční výplatu za čtyři filmy ročně. Cítila jsem se jako rukojmí. Rodiče kvůli té smlouvě strašně zuřili!“
Smlouva ji omezovala téměř ve všem a podmínky nabíraly až patologických rozměrů. Cristaldi ji chtěl absolutně vlastnit a ovládat. Tvrdil, že je jeho výtvorem. Že ji jako herečku stvořil. Byla pod dohledem. Řidič, kterého měla k dispozici z agentury, informoval Cristaldiho o každém jejím kroku. Cristaldi jí diktoval, co smí říkat a co nesmí říkat, jak se má chovat, co jíst a jak se česat. A také jak se oblékat. Nesměla přibrat a změnit barvu vlasů… Jediné, co si ve smlouvě neošetřil, bylo společné bydlení. I když už byli manželé od roku 1966 a Cristaldi si bez hereččina vědomí osvojil i jejího syna Patricka, když její tajemství nakonec vyšlo najevo. Producent herečce diktoval všechno. Přitom už byl před ní ženatý s Carlou Simonettiovou a měl syna Massima. Její zkušenosti se soužití s ním byly téměř identické, jako měla Cardinale.
Díky tomu, že společné bydlení s Cristaldim zakotvené ve smlouvě nebylo, zůstalo herečce alespoň nějaké soukromí, na které producent nemohl. A to samozřejmě vyvolávalo z jeho strany neustálé kontroverze. Nikdo z venčí, mimo agenturu, netušil pod jakým tlakem Claudia žije. A jak se stávala slavnější, uvědomovala si, že takhle dál už žít nechce. Byla známá a věděla, že i bez Cristaldiho pomoci se teď obejde. A pak přišel ten poslední impulz k tomu, aby se konečně dostala z jeho vlivu: V roce 1970 se opravdu zamilovala.
Jejím vyvoleným se stal filmový režisér Pasquale Squitieri. A i když byla stále vdaná za Cristaldiho, začala s ním žít. A Cristaldi dělal oběma ze života peklo. Squitierimu vyhrožoval, že ho profesně i společensky zničí, že už nenatočí jediný film - a také se o to snažil. Cardinale se zase pokoušel překazit filmové nabídky. Nakonec se s ním herečka rozvedla v roce 1975 a skončila i její smlouva s Cristaldiho agenturou.
Jeho útoky ale pokračovaly dál, a tak se Claudia Cardinale rozhodla přestěhovat do Paříže. I s dcerou Claudií, která se narodila v dubnu 1979 a kterou měla se svým milencem Squitierim a vzala s sebou i syna Patricka. Zpočátku bylo v plánu, že se za nimi režisér přistěhuje. Nakonec ale zůstalo u toho, že za dcerou a herečkou jezdil jen na návštěvu. A nakonec CC oznámil, že se v Římě zamiloval do o 30 let mladší herečky a zpěvačky Ottavie Fusco, se kterou se oženil. Ani vztah herečky se synem Patrickem neměl idylický konec. „Syn se odstěhoval do Ameriky. Vlastně o něm nic nevím, jen občas mi zatelefonuje… Vím, že mi vyčítá minulost. A vím, že je to všechno moje vina. Že jsem se nechala ovlivnit a po jeho narození jsem ho zapřela. Mrzí mě to a nevím, jak to napravit,“ svěřila se magazínu Oggi se svým životním trápením slavná herečka.
