Článek
„Tak ty se budeš stěhovat? A kam? Do vlastního domu? To se máš, budeš mít větší klid a pohodu, než tady,“ vyzvídala s trochou závisti v hlase sousedka. To „tady“ byl panelák na Pankráci. A sousedka netušila a nakonec ani já ne, jak daleko je od pravdy. Řadový domek, neboli řadovka, se může změnit v malé peklíčko, ani se nenadějete. Když se nepovedou sousedi. A zatímco v tom proklínaném paneláku máte řadu mechanismů, jak sousedovy návyky, které vám ničí život, usměrnit, v řadovce máte možností minimálně…A když je použijete, tak už jdou „na krev“.
Samozřejmě, že v paneláku není bydlení procházka růžovým sadem. Stačí, když máte na patře líné a bezohledné sousedy, kteří ve středu vyhodí za dveře bytu pytel s odpadky. Protože proč by jim měly zapáchat doma, když je hodlají vynést do popelnice až za tři dny? A tak se tři dny line chodbou odér tlejících potravin hned vedle vašich dveří do bytu. Na upozornění, když se potkáte na chodbě, nereagují. Pak už jen stačí, když souseda kouřícího na balkoně jemně upozorníte, že kouř z jeho cigarety jde k vám do okna a tudíž i do bytu. A válka je na světě. Když se k tomu připočítají i sousedé z druhé strany, se kterými sdílíte společnou stěnu a kteří pravidelně odjíždějí na víkend na chatu a synka nechávají doma, máte postaráno o spánkový deficit. Hluk mejdanu, který se v pátek a sobotu večer ozývá z bytu sousedů není sice tak silný, aby to řešila policie, ale na usnutí to také není. Pak už jen přidejte stále nezamčené domovní dveře, takže se do domu může dostat kdokoli, sousedku, která si na společné předzahrádce zryla záhonek a začala tam bez souhlasu členů společenství pěstovat ve dvou řádcích brambory a souseda nad vámi, který sype na parapet drobky pro holuby a polovina krmení vám padá na balkon…. Připočtu ještě kočárek, který pravidelně překáží u výtahu, i když dům má kočárkárnu a na podzim a v zimě nekonečné truhlíky pelargonií na chodbě domu, kvůli kterým se neprotáhnete chodbou, přestože to vyhláška hasičů zakazuje. Grilování na balkoně je další úplně samostatnou kapitolou… Selankový obrázek bydlení v paneláku je kompletní.
Jenomže v paneláku a dalších činžovních domech, máte páky, jak to změnit. Samozřejmě tou základní je domluva se sousedem. Někdy to vyjde, jindy ne. To když to soused chápe jako osobní útok. Základ, který vám ulehčí argumentaci, je domovní řád. Měl by obsahovat vše podstatné pro chod domu, od nočního klidu po náhradu škody ve společných prostorách, ale především zajistit, že všem obyvatelům domu bude zaručen výkon jejich práv. No a když ani to nepomůže, lze poslat stížnost na výbor společenství vlastníků, který může problém s nájemníkem projednat. Dalším nástrojem je i schůze vlastníků a až někde úplně vzadu, když nepomáhá vůbec nic, jsou ve hře kompetentní úřady, přestupkové řízení a úplně naposledy podnět policii, pokud jde o skutečně závažný poblém v soužití nájemníků…
Nedávno jsem četla článek na serveru jistého velkého deníku, v němž si autorka „zaručeně pravdivého příběhu ze života,“ tak nějak se rubrika jmenovala, stěžovala na omezení, která domovní řád nájemníkům přináší. Nejen, že místo společenství vlastníků psala neustále sdružení, takže evidentně vůbec netušila o co jde. Jako nová majitelka bytu prý byla zděšená na první schůzi společenství, které se zúčastnila, jak domovní řád, který se tam projednával, pošlapává osobní svobodu nájemníků. Třeba tím, že manžel nemohl vrtat poličky v neděli, když chtěl a ve všední den jen do 20 hodin… Pohoršeni tímto přístupem se nakonec po půl roce odstěhovali… Příběh vycucaný z prstu, protože každý, kdo žil v domě s více byty ví, že zásady soužití desítek partají v podobné nemovitosti musí být nějak zakotvené, musí mít řád. To je základ pro domluvu.
Domovní řád ale v satelitu řadových domů nenajdete…A tak musíte spoléhat především na domluvu se sousedy, které máte hned vedle, s domem „tělo na tělo“, takže jste s jistou nadsázkou permanentně u nich v obýváku. Alespoň v létě určitě. A to, co vám zpočátku připadalo nepodstatné, se s přibývajícími léty stává zásadní…
Jako například stromy na zahradě, resp. na té původně holé nudli, navazující na dům, která se oficiálně nazývá pozemek. Když jsem zahradu zakládala a vysadila ty dvě thúje, které pravidelně zkracuji a jeden smrk, dbala jsem na to, aby byly podle vyhlášky pěkně půl metru od sousedova plotu. Jak to řešili sousedé jsem tehdy nevnímala. Že špatně, to jsem pochopila až teď, když mi větve jejich stromů, tedy deseti thújí, vrby, ořešáků a kaštanu lezou dva metry přes plot. Jsou už tak vzrostlé, že odpoledne stíní prakticky celou mojí zahradu a dokonce mi kvůli nim nesvítí slunce ani do domu. Kytky a keře začínají pomalu usychat a polovina zahrady už je pokrytá mechem, protože od jejich thújí, které opadávají na můj pozemek, je půda kyselá. A největší hrůza nastává na podzim, kdy mám zahradu zasypanou haldami listí… Vítr totiž jde většinou z jejich strany. Teď už vím, že stromy zasadili před léty těsně na můj plot, zřejmě, aby si ušetřili prostor svého pozemku…Čirá bezohlednost.
Ale co teď s tím? Zkoušela jsem se s nimi domluvit a přistoupili na to, že dvě thúje u domu zkrátí kvůli slunci. Ale podle celého plotu mají nasázené hustě další vysoké stromy. Co můžu dělat? Podle Vyhlášky č. 189/2013 je povinnost sázet stromy půl metru od sousedova plotu, aby mezi plotem a stromy byla ulička. A pokud větve od sousedů přesahují přes můj plot, můžu je odřezat, ale za určitých podmínek podle par.5 této vyhlášky, především mimo vegetační období… Jak na to ale zareagují? Už teď totiž máme další problém: když prořezávali prales ze své strany mého plotu, v rámci pracovního nadšení přestřihli i moje popínavé keře, tedy živý plot, který jsem na své straně - a navíc svého plotu, vysadila. Teď všechny uschly. Podobně i břečťan a část živého plotu u domu je nenávratně pryč.
Nepodezřívám je, že šlo o záměr, jen o nepozornost, možná bezohlednost…? Což ale pro mě vychází vlastně nastejno. Co mám udělat? Podat stížnost na Obecní úřad, který to může řešit jako přestupek? To ale vyvolám otevřenou válku. A vykopu tak válečnou sekeru, což samozřejmě nechci. I když už mám sto chutí, protože mi znepříjemňují život i jinak. Těšila jsem se například, že v satelitu, kde všichni topí plynem, si konečně užiju čerstvý vzduch bez smogu. Že budu moci večer otevřít okno a dýchat venkovský vzduch…Opět můj další omyl. Řada sousedů si přitápí krbem! A nejen v zimě, ale i za chladnějších dní v létě! I ti moji. Takže veškerý kouř jde ke mně do domu a samozřejmě i na vyprané prádlo pověšené na balkoně a na peřiny, které tam nechávám větrat! Občas jsou i pokryté drobnými sazemi! A to už ani nemluvím o petardách, které jsme nejen my, ale i další sousedé, museli snášet celý den i na Nový rok. Když k tomu připočtu ještě věčné hlasité hádky dalších sousedů přes tři zahrady a v létě sekání trávy nejlépe v neděli po obědě, grilování v nejparnější letní den hned u domu, přestože k dispozici mají celou zahradu, napadá mě, že musím pozvat svou bývalou sousedku z paneláku na kafe.
Aby pochopila, že řadovka opravdu není žádná výhra. Určitě ji to potěší…