Článek
Strávit rodinnou letní dovolenou v Alpách se může zdát jako sen, pokud ta rodina nezahrnuje i tchyni, se kterou se sotva zvládáte vídat během roku. Tohle je případ mé kamarádky Kláry (32) a jejího manžela Dana (35). I po deseti letech manželství a dvou dětech jsou vztahy mezi Klárou a její tchyní Helenou (59) napjaté.
Helena je ten druh tchyně, která všemu rozumí nejlépe, má názor i na věci, o kterých nic neví, a na výchovu má patent. Vy jste si ale museli produkt její výchovy nejdřív sami převychovat. Teď neustále posloucháte rady, jak ona dělala při výchově vše správně a vy jste jednou moc úzkostní, pak zase málo pozorní. Přitom když vám vyzvedává děti ze školy, nedá jim v chladném počasí bundu, i když ji dítě samo chce.
Takže když Helena během návštěvy vyrukovala na Kláru s Danem s tím, že na letošní léto naplánovala společnou týdenní dovolenou, zůstali oba jako zmrazení. Dan se vzpamatoval první. Přece nemohl své mámě říct, že nepojedou, takže se jen zeptal, kam se vlastně pojede. Teprve čtrnáct dní před termínem, který samozřejmě zvolila tchyně, se Klára dozvěděla přesné místo cíle. Ukázalo se, že je čeká přes devět hodin cesty autem s dvěma dětmi a psem. Protože celkem nakonec jelo čtrnáct lidí, bylo v plánu jet na tři auta. Dan s Klárou a dětmi jeli naštěstí svým vlastním. Naneštěstí se týden před odjezdem rozhodlo, že spolu s nimi pojede právě tchyně, protože mají nejprostornější auto. Helena okamžitě určila pozice v autě i to, jak se budou lidé točit podle toho, kdo bude zrovna řídit.
Ještě před odjezdem začaly dohady ohledně toho, v kolik se bude vyjíždět a jestli se pojede hromadně. Nedokázali se shodnout ani na správném čase. Nakonec musel tvrdě zakročit Dan, který odmítl vyjíždět až v jedenáct hodin dopoledne a prosadil si, že vyjedou sami v pět ráno. Proto se kufry do auta musely naložit už večer. Tchyně přitáhla svůj velký kufr na kolečkách, příruční zavazadlo a batoh. Dan zoufale stál u otevřeného zavazadlového prostoru, kam potřeboval nacpat ještě cestovní klec pro psa, věci pro své dvě děti, manželku a sebe, ale už v tu chvíli byla polovina prostoru plná.
Ráno tchyně přišla o půl hodiny dřív, než se domluvili, aby dohlédla na celý proces nalodění a výjezdu. Neustále pokládala dotazy, jestli děti fakt pojedou v tomhle oblečení, jestli jim Klára vzala správné boty na túry do hor nebo jestli mají plavky, i když se tam nebylo kde koupat. Navíc přitáhla celý pytel sladkostí, takže bylo jasné, že jimi děti zase přecpe.
Prvních dvacet kilometrů byl klid. Tchyně nadšeně vykládala, jak skvěle to celé zařídila. Jenže potom vyrukovala s plánem na každičký den – s plánem tak náročným, že pro dvě malé děti a štěně by byl naprosto nesplnitelný. Jenže je čekalo pořád ještě minimálně devět hodin společné jízdy. Rozhodli se proto řešení nechat na později. Po hodině se vzbudilo první dítě, že potřebuje čůrat. Tchyně poznamenala, že sotva vyjeli, ale víc to nekomentovala. Bohužel po půl hodině se vzbudilo druhé s tím samým požadavkem. To už nevydržela a začala kafrat, jestli se nemohly vyčůrat doma před odjezdem, proč jim dávala tolik pít, než vyjeli, nebo jestli s nimi byla u doktora, aby to náhodou nebyl zdravotní problém. Spustila dokonce, že doufá, že nejsou nemocné, protože by to nerada od nich chytila.
Když řídil Dan, bylo to stále stejné: „Jedeš moc rychle, tos nás ukrad nebo co? Proč předjíždíš, takhle nás všechny zabiješ! Víš, že je tu povolená jen devadesátka? Moc dobře vidim co máš na tom tachometru.“ Pak za volant sedla Klára a změnilo se to na: „Proč jsi ho nepředjela? To se za nim jako potáhnem? Proč zas zastavuješ, takhle tam nedojedem.“
Se skřípajícími zuby Dan zastavil u první restaurace, kterou míjeli. Předcházely tomu zdlouhavé dohady ohledně oběda, protože se neslučovaly názory dětí, rodičů a pak samozřejmě tchyně. Skončili tak v náhodném podniku s jídlem chuťově dost podprůměrným, ale cenami vysoko nad průměrem. Atmosféra u jídla byla nepříjemná a jedlo se potichu. Jen děti si stěžovaly, že jim nechutná, jinak nikdo neřekl ani slovo.
Následující dvě hodiny by se dala atmosféra v autě krájet. Děti usnuly a cesta se vlekla. Klára proto byla vděčná, když se špunti probudili a prosili o zapnutí písniček. Hudební vkus dětí se samozřejmě nelíbil jejich babičce. Začala komentovat, jak by je měli učit poslouchat českou klasickou tvorbu pro děti, a ne tyhle zahraniční hovadiny. Hudba se musela vypnout, děti si stěžovaly a tchyně začala sama zpívat. Zastavit na nejbližším odpočívadle tak bylo naprostou nutností.
V horských serpentinách se jednomu z dětí udělalo špatně a začal zvracet i pes. Jak byste určitě nečekali, tchyně měla spoustu osvědčených rad, jak se této situaci mělo předejít. Nevolnost z jízdy je provázela poslední hodinu a půl cesty, stejně jako poznámky o tom, že by se to pozvracené oblečení mělo hned namočit. Tou dobou už Klára neměla sílu odpovídat. Křečovitě svírala volant až do chvíle, kdy kola auta zaskřípala na štěrkové cestě před chatou.
Dan vyskočil z auta, z kufru vyndal matčiny věci a počkal, který pokoj si vybere. Potom si vzal klíče od toho nejvzdálenějšího od ní. Možná vás nepřekvapí, že se po většinu dovolené tchyni vyhýbali a snažili se vymyslet, jak přeskládat složení v autech na zpáteční cestu. Naštěstí jedno z dětí dostalo během dovolené kašel, takže zasedací pořádek nakonec přeskládala sama tchyně z obavy před nákazou. Klára s Danem se pevně dohodli: dovolená s tchyní už nikdy víc.
Jaká je vaše tchyně? Zažili jste něco podobného? Podělte se v komentářích.
