Článek
Strávit rodinou letní dovolenou v Alpách se může zdát jako sen, pokud ta rodině nezahrnuje i tchýni, se kterou sotva zvládáte se vídat během roku. Tohle je případ mé kamarádky Kláry (32) a jejího manžela Dan (35). I po deseti letech manželství a dvou dětech jsou vztahy mezi Klárou a její tchýní Helenou (59) napjaté.
Helena je ten druh tchýně, která všemu rozumí nejlépe, má názor i na věci o kterých nic neví, na výchovu má patent, ale vy jste si museli produkt její výchovy, převychovat. Teď neustále posloucháte rady, jak ona dělala při výchově vše správně a vy jste jednou moc úzkostní pak zas málo pozorní. Přitom když vám vyzvedává děti ze školy nedá jim v chladném počasí bundu i když jí dítě chce.
Takže když Helena během návštěvy vyrukovala na Kláru s Danem, že letošní léto naplánovala společnou týdenní dovolenou, zůstali oba mražení. Dan se vzpamatoval první, přece nemohl své mámě říct, že nepojedou, takže se jen zeptal, kam se pojede. Teprve čtrnáct dní před termínem, který samozřejmě zvolila tchýně, se Klára dozvěděla přesné místo, kam se pojede.
Ukázalo se, že je čeká přes devět hodin cesty autem, s dvěma dětmi a psem. Protože celkem nakonec jelo čtrnáct lidí, bylo v plánu jet na tři auta. Dan s Klárou a dětmi naštěstí svým vlastním, naneštěstí se týden před odjezdem rozhodlo, že spolu s nimi pojede tchýně, protože mají nejprostornější auto. Helena okamžitě určila pozice v autě i to jak se ty pozice budou točit podle toho, kdo bude zrovna řídit.
Ještě před odjezdem začali dohady ohledně toho v kolik se bude vyjíždět, jestli se pojede hromadně a nedokázali se shodnout ani na správném čase. Nakonec musel tvrdě zakročit Dan, který odmítl vyjíždět až v jedenáct hodin dopoledne a prosadil si, že vyjedou sami v pět ráno. Proto se kufry do auta museli dát už večer. Tchýně přitáhla svůj velký kufr na kolečkách, příruční zavazadlo a batoh. Dan zoufale stál u otevřeného zavazadlového prostoru, kam potřeboval nacpat ještě cestovní klec pro psa, věci pro své dvě děti, manželku a sebe ale už teď byla polovina prostoru plná.
Ráno tchýně přišla o půl hodiny dřív, než se domluvili, aby dohlédla na celý proces nalodění se a výjezdu. Samé dotazy, jestli děti fakt pojedou v tomhle oblečení, jestli jim Klára vzala správný boty na túry do hor, jestli mají plavky i když tam není kde se koupat. Přitáhla celý pytel sladkostí, bylo jasné, že je tím zase přetláská.
Prvních dvacet kilometrů byl klid, tchýně nadšeně vykládala, jak skvěle to celé zařídila. Jenže potom vyrukovala s plánem na každičký den, plánem tak náročným, že pro dvě malé děti a štěně by to bylo nesplnitelné. Jenže je čekalo pořád ještě minimálně devět hodin společné jízdy. Rozhodli se to řešení nechat na později. Po hodině se vzbudilo první dítě, že potřebuje čůrat, tchýně poznamenala, že sotva vyjeli, ale víc to nekomentovala. Bohužel po půl hodině se vzbudilo druhé s tím samým. To už nevydržela a začala kafrat, jestli se nemohli vyčůrat doma před odjezdem, proč jim teda dávala tolik pít, než vyjeli, jestli s nimi byla u doktora, aby to náhodou nebyl zdravotní problém. Spustila dokonce, že doufá, že nejsou nemocné, protože by to nerada od nich chytila.
Když řídil Dan bylo to samé: „Jedeš moc rychle tos nás ukrad nebo co? Proč předjíždíš, takhle nás všechny zabiješ! Víš, že je tu povolená jen devadesátka? Moc dobře vidim co máš na tom tachometru.“ Pak jsem za volant sedla já a změnilo se to na: „Proč jsi ho nepředjela? To se za nim jako potáhnem? Proč zas zastavuješ, takhle tam nedojedem.“
Se skřípajícími zuby Dan zastavil u první restaurace, kterou míjeli. Předcházeli tomu dohody ohledně oběda, neslučovali se názory dětí, rodičů a pak samozřejmě tchýně. Skončili tak v náhodné restauraci s jídlem chuťově dost pod průměrným ale cenami vysoko nad průměrem. Atmosféra u jídla byla nepříjemná, jedlo se potichu, jen děti si stěžovaly, že jim nechutná, jinak nikdo neřekl ani slovo.
Následující dvě hodiny by se dala atmosféra v autě krájet. Děti usnuly a cesta se vlekla. Takže Klára byla vděčná, když se špunti probudili a prosili o zapnutí písniček. Hudební vkus dětí se samozřejmě nelíbil jejich babičce. Začala komentovat, jak by je měli učit poslouchat českou klasickou tvorbu pro děti, ne tyhle zahraniční hovadiny. Hudba se musela vypnout, děti si stěžovali a tchýně začala zpívat. Zastavit na nejbližším odpočívadle tak bylo nutností.
V horských serpentinách se jednomu z dětí udělalo špatně, začal zvracet i pes. Jak byste určitě nečekali, tchýně měla spoustu osvědčených rad, jak se této situaci mělo předejít. Nevolnost z jízdy je provázela poslední hodinu a půl cesty, stejně jako poznámky o tom, že by se to pozvracené oblečení mělo hned namočit. Tou dobou už Klára neměla sílu odpovídat. Křečovitě svírala volant až do chvíle, kdy kola auta zaskřípala na štěrkové cestě před chatou.
Dan vyskočil z auta, z kufru vyndal matčiny kufry a počkal, který si vybere pokoj, potom si vzal klíče od toho nejvzdálenějšího od ní. Možná vás nepřekvapí, že se po většinu dovolené tchýni vyhýbali a snažili se vymyslet, jak přeskládat složení v autech na zpáteční cestě. Naštěstí jedno z dětí dostalo během dovolené kašel, takže zasedací pořádek přeskládala sama tchýně. Klára s Danem se dohodli, dovolená s tchýní už nikdy víc.
Jaká je vaše tchýně? Zažily jste něco podobného? Podělte se do komentářů.
