Článek
Nesuďte mě hned od prvního odstavce. Vím, co si většina z vás pomyslí. Nevěra se v naší společnosti neodpouští a lidé mají tendenci okamžitě ukázat prstem a křičet cosi o bezcitných mrchách. Jmenuji se Gabriela (37), doma mi říkají Gábino, a už přes půl roku žiji dvojí život.
Jsem svému manželovi Kamilovi nevěrná. Jenže já k tomu mám důvody, které jsou naprosto obhajitelné. Necítím se provinile. Necítím výčitky svědomí. Jediné, co mě trápí, je ta všudypřítomná lež.
S Kamilem jsme spolu jedenáct let, z toho sedm let jako manželé. Kamil je hodný chlap. Nekřičí, nepije, nosí domů peníze a nikdy by mě neuhodil. Jenže poslední tři roky mám pocit, že nežiji s manželem, ale s kusem starého masivního nábytku. Naše manželství vjelo do zajetých kolejí, které nikam nevedou. Vytratila se jakákoli pozornost, zájem a hlavně touha.
Když přijde domů z práce, zaleze k počítači nebo k televizi. Když se ho zeptám, jaký měl den, odpoví jedním slovem. Když ho pohladím, nepatrně se odtáhne, protože zrovna sleduje zprávy. Stala se ze mě neviditelná spolubydlící, která navaří, uklidí a vypere.
Silné nenaplněné touhy
Ten největší zlom a nejhlubší rána ale přišla jinde. Už pět let toužím po dítěti. Cítím se na mateřství naprosto připravená, moje tělo i mysl po miminku vyloženě křičí. Bez dětí se cítím zbytečná, prázdná a nepotřebná. Jenže Kamil téma rodiny neustále odkládá.
Pokaždé má „racionální“ důvod. Nejdřív se musela doplatit první část hypotéky, pak se měnilo auto, potom přišla krize v práci a teď prý není vhodná doba, protože se mluví o propouštění. Navíc ty válečné konflikty, které jsou teď tak blízko, do války by své dítě přivést nechtěl.
„Gábi, nebuď hysterická, času dost. Teď se musíme soustředit na stabilitu,“ řekl mi chladně před rokem, když jsem před ním brečela s negativním těhotenským testem v ruce. Tehdy ve mně něco definitivně umřelo. Uvědomila jsem si, že mě Kamil emočně vyhladověl. Odmítl mě jako ženu i jako budoucí matku.
A pak se v mém životě objevil Hynek (34). Potkali jsme se na firemním školení. Hynek je svobodný, bez závazků a od první vteřiny ze mě nespustil oči. Jsem jeho bohyní. Poprvé po mnoho letech mě někdo skutečně poslouchal. Když mluvím, Hynek mi kouká do očí a hltá každé moje slovo.
Když si povzdechnu, okamžitě se ptá, co mě trápí. Hynek mě potřebuje. Volá mi ráno, aby mi popřál hezký den, a večer mi píše, jak moc mu chybím. S ním se zase cítím užitečná, krásná a milovaná.
Kam koukat do budoucna?
Jenže v tomhle trojúhelníku je jeden obrovský háček. Já svého manžela Kamila stále miluji. Nechci ho opustit, nechci podávat žádost o rozvod a bořit náš společný život. Hynek je pro mě jako kyslíková maska, kterou si nasazuji, abych doma nezešílela z té citové vyprahlosti.
Hynek se do mě bezhlavě a čistě zamiloval. Plánuje s námi budoucnost, mluví o tom, že by se mnou chtěl mít děti, a vyhlíží den, kdy Kamilovi konečně řeknu pravdu a odejdu k němu. Jenže já vím, že to nikdy neudělám. Jenže se mu to bojím říct, aby mě neopustil. Už jsem to několikrát plánovala udělat, vážně.
Beru si od něj pozornost, dává mi pocit potřebnosti, ale jeho srdce a budoucnost mi leží u nohou a já vím, že mu je zlomím. Nejsem bezcitná mrcha, pláču kvůli tomu do polštáře, protože Hynek by si zasloužil ženu, která mu dá sto procent. Já mu dávám jen drobky.
Ty lži mě brzy zničí
Nevyhovuje mi, že Kamilovi lžu do očí. Ta faleš mě vnitřně unavuje a drtí. Stojím teď před nejtěžším rozhodnutím života a neumím se pohnout z místa. Chci zachránit naše manželství. To je vlastně důvod proč vám to vyprávím, chci to totiž říct manželovi, ale nejsem si jistá, jestli to mám udělat.
Doufám, že ho to probudí k akci, vzklíčí v něm žárlivost a touha po té žádané ženě, kterou si kdysi vzal. Dokonce by třeba ve snaze si mě udržel mohl konečně souhlasit s dítětem. Chci ať práskne do stolu a začne o mě bojovat. Toužím, aby mě vzal kolem ramen a řekl, že mě nikam nepustí a že rodinu založíme hned teď. Jenže co když to celé dopadne přesně naopak a on mě vyhodí?
Nejsem si ani jistá, jestli se budu schopná postavit před věrného Hynka a říct mu, že je konec, chci to vůbec? Vlastně by mi vyhovovalo mít je oba, ale zbavit se těch lží mezi námi. Koho si mám vybrat? Bojím se, že udělám chybu a sáhnu vedle.
Milé čtenářky, stojím na rozcestí. Mám se manželovi sama přiznat, otevřít karty a doufat, že to náš vztah zachrání a probere ho to, nebo mám dál mlčet?
Podělte se o své zkušenosti a poraďte mi v komentářích.
