Článek
Klokočí
Výraz klokočí mnozí z nás poprvé slyšeli v písni Jiřího Suchého zpívajícího v refrénu: „Po babičce klokočí“. Málo kdo z nás ale tušil nebo dokonce věděl, že se jedná o semena keře, popřípadě stromu klokoč (Staphylescae) z čeledi klokočovité, které mají až čtyřicet druhů. Klokoče se na našem území v minulosti hojně vyskytovaly a vysazovaly. Byl to docela oblíbený keř pro své tvrdé dřevo, které se používalo na výrobu nástrojů nebo v řezbářství. Tvrdá semena byla oblíbena ve šperkařství a zhotovovaly se z nich například růžence. V dnešní době se klokoče opět vrací do přírody a stávají se oblíbenými keři na zahradách. U nás se pěstuje především Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Jeho domovinou je Malá Asie, střední a jihovýchodní Evropa, jihozápadní Kavkaz, vyskytuje se také na Blízkém východě. Na našem území se mu daří v teplejších nížinách nebo pahorkatinách. Najdeme ho na okrajích listnatých lesů na jihu Moravy, v oblasti Bílých Karpat, Posázaví nebo Polabí. Vyhovuje mu mírně alkalická a výživná půda, ale zvládne růst i v chudší zemině. Klokoč dorůstá do výšky kolem pěti metrů. Daří se mu spíš v polostínu než na přímém slunci. Klokoč je keř nenápadného vzhledu, kvete v květnu a jeho květenství má tvar dlouhých stopkatých lat s příjemnou vůní. Rozmnožuje se především semeny.
Zajímavost: Jak vznikl a od čeho pochází český název klokočí? Tobolkovitý plod obsahuje většinou jedno velmi tvrdé semeno, které při poryvu větru v tobolce chrastí – klokotá.
Babyka
Určitě si všichni pamatujeme vyjmenovaná slova po „b“. Známe však význam jednoho z nich - babyka? Těm, kteří to neví, prozradíme, že se tak jmenuje strom javor babyka (Acer campestre).
Tento strom, který dorůstá až patnáct metrů do výšky, je rozšířený v Evropě, Kavkazu, Malé Asii a na severu Afriky. V našich končinách se mu nejlépe daří v teplejších nížinných oblastech a ve slunných pahorkatinách. Košatá kulovitá koruna poskytuje příjemný stín. Listy se na podzim barví do žluté a zlatavé barvy. S oblibou je pěstován také jako vícekmenná dřevina do živých plotů, která však vyžaduje častý střih. Javor babyka je přizpůsobivý a odolný ke změnám klimatu. Běžně se vyskytuje ve smíšených lesích, především na jejich okrajích. Uplatňuje se také v zahradních nebo parkových výsadbách jako solitér. Dobře snáší znečištěné prostředí, proto obvykle bývá součástí městské zeleně. Javor babyka kvete v dubnu až květnu v chocholičnatých květenstvích. Ty nesou na podzim plody ve formě dvounažek s dlouhými křídly, které se vrtulovitě snáší k zemi. Dřevo babyky se v dřevozpracovatelském průmyslu často používá k snadnému soustružení.
Zajímavost: Při královské svatbě roku 2011 Kate Middleton s princem Williamem javory babyky lemovaly uličky Westminsterského opatství. Javor babyka totiž symbolizuje pokoru a zdrženlivost.
Oskeruše
Oskeruše pravděpodobně známe z pohádek, kdy princezně po jejich snězení narostl dlouhý nos nebo oslí uši. Který strom oskeruše plodí a jak toto ovoce vypadá?
V dnešní době vcelku vzácný strom jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) roste především v teplých oblastech jižní a střední Evropy. Některé exempláře starých stromů dorůstají až do výšky dvaceti metrů s mohutnou korunou a dožívají se vysokého stáří. U nás se vyskytují vzácné exempláře jeřábu oskeruše, které jsou přísně chráněny. Na podzim dozrávají sladké a lahodné plody oskeruše mající hnědý vejčitý, kulovitý nebo hruškovitý tvar. Strom si dává na čas a začne plodit po deseti až patnácti letech od výsadby.
K růstu potřebuje propustnou hlinitopísčitou půdu a vyhovuje mu slunné a chráněné stanoviště s dostatkem životního prostoru. V prvních letech života je třeba provádět pravidelný výchovný a prosvětlující řez. V květnu až červnu kvete oskeruše drobnými květy seskupenými v chocholících. Z plodů se vaří povidla, marmelády a vyrábí kompoty. Pro svoji šťavnatost jsou oblíbené na výrobu moštů a šťáv. V minulosti vinaři oskeruše vysazovali na úpatích svých vinohradů.
Zajímavost: dřevo jeřábu oskeruše je velice kvalitní, dokonce se z něj vyráběly hudební nástroje. U nás jsou tyto stromy ve volné přírodě přísně chráněny a jsou vedeny jako ohrožený druh. Pravděpodobně nejstarší a nejmohutnější jeřáb oskeruše roste na Slovácku na vrchu Žerotín u města Strážnice. Tzv. Adamcova oskeruše má odhadem pět set let a obvod kmene měří 4,6 metrů. Místní lidové názvy
