Článek
Většina z vás má pocit, že to není práce. Že pouze doprovází manžela. Že to vlastně dělat nemusí. Popřípadě, že to dělá jako dobrovolnou činnost v rámci svého volného času. Vy všichni byste to dělali levou zadní a samozřejmě zadarmo. Opravdu?
Ze stránek Pražského hradu vypisuji akce manželky prezidenta republiky za poslední 3 týdny. Tady jsou:
18. září – Návštěva domova pro seniory
19. září - Návštěva azylového domu Otevřené srdce
19. září – Oficiální návštěva prezidenta Korejské republiky, který přijel i s manželkou
21. září – návštěva obce postižené záplavami
22.-28. září – návštěva Spojených států, kde Eva Pavlová zúčastnila:
- setkání Světového židovského kongresu
- oběda pro první dámy pořádaném první dámou USA
- navštívila Českou školu v Chicagu
- akce „Jurney to Czechia experience“ v chicagské galerii, kde se prezentovala česká kultura za přítomnosti krajanů.
- dalšího setkání s krajany
- navštívila Národní české a slovenské muzeum a knihovnu ve státě Iowa.
2. října – setkání se zástupci potravinové a oděvní banky
8. října – přijetí stipendistek a stipendistů nadace Olgy Havlové
9. října – návštěva logistického centra potravinových bank
Z každé této akce jsou oficiální fotky. Na každou se musíte obléct, to oblečení si před tím vybrat, učesat se, nalíčit, dojet na místo. Do jisté míry se většina z těch akcí točí kolem Vás, takže musíte udržet pozornost, občas přednést řeč, občas konverzovat v angličtině, být pořád usměvavá a neudělat žádné to faux pas, kterého se novináři tak rádi chytí.
Pokud se špatně obléknete, budou vás tahat bulvárem, pokud jste oblečená dobře, hrajete si na honoraci, pokud nedej bože něco pokazíte (viz akce v Kyjevě), bude se Vám to pořád připomínat. Tohle všechno máte dělat úplně zadarmo. Proč? Protože se to tak dělalo vždycky.
Je mi z toho smutno. Je mi smutno, pokud v komentářích současné ženy dokáží napsat: „že jí snad manžel uživí“ nebo „že si má zřídit účet a on jí může část svých peněz přeposílat“ nebo „že má snad výsluhy“ (ty s tím proboha snad vůbec nesouvisí) nebo „že prezident sám bere příliš mnoho“ (ještě aby ne, je to nejvyšší představitel našeho státu). To přece není o tom, kolik peněz manželský pár má. Samozřejmě nepředpokládám, že by paní Pavlová strádala. Ale tady přece jde o princip. Stejně tak jako, milé dámy, vaše výplata, vaše mateřská či vaše podpora chodí na váš účet. Ne na účet vašeho manžela, že.
Myslím, že je dobré, že se toto téma otevřelo. A myslím, že by bylo dobré řešení, kdyby prezident část svých náhrad „postoupil“ na manželku. Byla by to elegantní náprava a nikdo soudný by snad proti tomu nemohl nic mít.
Myslím, že není dobré, kam se tato debata zvrtla. To, jak se k tomu společnost a do určité míry i média postavila, vypovídá něco zejména o nás samotných. O naší společnosti. O tom, jak je vnímána žena. Pohled bohužel pořád jak z devatenáctého století. O tom, jak vnímáme elity. O závisti. O nedostatku velkorysosti. O nedostatku empatie…
Shrnuto a podtrženo, manželka prezidenta si náhradu nákladů dozajista zaslouží. Zasloužila by si jí i Ivana Zemanová, i když nebyla tak aktivní (přesto určité povinnosti vykonávala), i ostatní její předchůdkyně a zaslouží si jí i jakákoliv jiná dáma, které v této roli bude. A že to tak nemají ani jinde. A co. Volební právo jsme dali ženám v roce 1918 taky jako jedni z prvních v Evropě. A bylo to snad špatně? Tak buďme zase jednou inspirací pro ostatní.
