Hlavní obsah
Příroda a ekologie

436 usmrcených lidí. Tolik jich padlo za oběť šílenému řádění tygřice z Čampávatu

Foto: Mihai-ngr, www.pixabay.com

Někdo vás sleduje a vy nemáte vůbec tušení, že je to vaše poslední minuta života. Najednou se během vteřiny ocitnete na hranici života a smrti. Takové momenty prožily těsně před smrtí oběti šílené tygřice, která si za svou potravu zvolila lidi.

Článek

Tiše se pohybující duch džungle. To je majestátní kočkovitá šelma, která má dokonalé maskování. Tygr patří k těm největším kočkovitým šelmám. Jsou to většinou samotáři a nejčastěji loví sudokopytníky. Celkovým vzezřením je to nezaměnitelná kočkovitá šelma. Pohybuje se velice tiše a útočí bleskurychle ze zálohy. Když už zaútočí, je malá šance na přežití.

Své o tom vědělo obyvatelstvo džungle v západním Nepálu. Lidé žijící v jednoduchých stavbách z hlíny si zažili krušné časy. Ženy, které musely chodit za vesnice pro dřevo nebo na sběr krmiva, postupně začaly mizet. Občas se stalo, že zmizelo i dítě, ale zpočátku se nevědělo, kdo stojí za jejich zmizením. Pohřešovaných však postupně přibývalo, až se z toho stal denní rituál. Za vším stála hladová tygřice, která si pro ženu či dítě chodila na okraj vesnice každý den. Byla velmi inteligentní. Své oběti si vybírala velmi chytře. Nebylo možné ji zahlédnout.

Ženy a děti do poslední chvíle vůbec netušily, že je pozorují dvě obrovské hladové oči. Když tygřice vyhodnotila, že je člověk snadná kořist, dokázala se přiblížit na velmi malou vzdálenost. Lidé z džungle neměli proti 200 kg vážící samici tygra žádnou šanci. Když vezmeme v potaz smrtící drápy na tlapách a obrovské zuby v tlamě, nebyla šance se ubránit. Obyvatele vesnic terorizovala kočkovitá šelma, která přestávala mít strach. Postupně se odvážila až do vesnice, kde si tu a tam člověka ulovila a odtáhla. Vždy sežrala celé tělo. Ze strachu před smrtí se ve tmě nikdo neodvážil ven.

Když někdo slyšel tygří hlas z džungle, zavřel dveře a často si zalezl i pod postel. Jenže hlad je velký motor. Když se tygřice rozhodla, že bude večeřet, nezastavil ji ani skromný domeček z hlíny. Vůbec se nezdráhala do něj přijít a svoji oběť si vybrat přímo v něm. Nastala chvíle, kdy se taková situace musela řešit. Nepálská vláda povolala do boje s tygřicí armádu. S plánem najít a usmrtit vraždící monstrum se vojáci vydali do džungle. Bohužel se jim však povedlo tygřici pouze zahnat, a to za hranice. Tygřice se tak dostala až do Indie.

Bohužel to ale neznamenalo, že tygřice se svým rituálem zabíjení skončí. Naopak. Byla mnohem chytřejší. Jako své lovecké teritorium si vybrala okolí městečka a samotné městečko Čampavát. Nechodila však lovit na stejná místa. Pokaždé lovila jinde, a proto nebylo snadné ji nalézt. Oblíbenou kořistí tygřice byla většinou žena, dívka či dítě. Když byla situace opravdu kritická, úřad se rozhodl najít lovce, který by byl schopen tygřici vystopovat a usmrtit.

Velmi známým stopařem a lovcem byl Brit Jim Corbett. Ten se vydal do džungle hledat tohoto zvířecího sériového vraha. Když se k němu dostala informace, že tygřice zaútočila, vydal se na ono místo. Bohužel nestihl přijet včas. Tím, že tygřice většinou svoji kořist sežrala hned a dlouho se nezdržovala, bylo skoro nemožné ji najít. Když byla nahlášena ztracená mladá dívka, vydal se opět na místo, kde by se mohla tygřice vyskytovat. Jim Corbett se schoval do křoví a tiše naslouchal svému okolí.

I když se snažil naslouchat každému zvuku, nebyl schopen slyšet šelmu, která našlapuje tak tiše, že se stává duchem. Šelma se připravovala na útok. Jim byl vybrán jako další oběť. Nicméně měl obrovské štěstí a jeho reakce byla naprosto famózní. Tygřice vyrazila a řítila se přímo na něj, s cílem zabít a sežrat. Jim na ni vystřelil několikrát. I když ji několikrát trefil, stále se blížila. Jim vystřelil ještě jednou a povedlo se mu tygřici zastavit. Vraždící monstrum zemřelo. Tím skončila noční můra obyvatel.

Při zkoumání mrtvé tygřice bylo zjištěno, že měla špatné zuby. Špičáky téměř neměla, a právě ty potřebuje k usmrcení své přirozené kořisti. Tím, že se jí nedařilo svoji přirozenou kořist ulovit, člověk byl pro ni nejspíš poprvé krok ze zoufalství a z obrovského hladu. Tím zjistila, že je to poměrně snadné a svůj lov postupně zdokonalovala. Na chuť člověka si zvykla a z lovu se stala rutina.

Čas od času se najdou zvířata, která z nějakého důvodu loví člověka. Většinou se jedná o nemocná či raněná zvířata. Tato tygřice byla však největším zabijákem, co do počtu svých obětí. Lovila velmi úspěšně, často a velmi promyšleně.

Zdroje:

https://www.tigersafari.net/the-legend-of-the-champawat-tiger/

https://www.dotyk.cz/magazin/campavatsky-lidozrout-21000720.html

https://remosince1988.com/blogs/stories/the-champawat-tiger

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tygr

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz