Článek
Barzoj je vysoký, úzký, elegantní pes s dlouhou hlavou, hedvábnou zvlněnou srstí a pohybem, při kterém téměř budí dojem, že se země sotva dotýká. Jeho vzhled je natolik výrazný, že si ho lze jen těžko splést s jiným plemenem. Jenže za jemnými liniemi se skrývá tvrdá minulost. Tento ruský chrt nevznikal jako ozdoba šlechtických sídel. Byl to lovecký pes určený k rychlému pronásledování zvěře na otevřených pláních, kde nerozhodoval vzhled, ale rychlost, obratnost, síla a odvaha. Lovil zajíce a lišky a jeho jméno se navždy spojilo také s mnohem nebezpečnější kořistí. S vlkem.
Barzoj - Ruský chrt
Barzoj patří mezi chrty, tedy psy, jejichž způsob lovu se výrazně liší od práce mnoha jiných loveckých plemen. Zatímco honič může sledovat pachovou stopu a pracovat nosem i tam, kde člověk zvěř dávno nevidí, chrt lovil především očima. Jakmile se kořist objevila v otevřeném prostoru a dala se na útěk, nastala jeho chvíle. Právě proto mají chrti tak zvláštní tělesnou stavbu. Dlouhé končetiny, hluboký hrudník, štíhlé tělo, vtažené břicho a pružnou páteř. To všechno slouží k pohybu. Pes musí během několika okamžiků prudce zrychlit, držet vysoké tempo a zároveň reagovat na kořist, která při útěku mění směr.
Ruské podmínky navíc vyžadovaly něco trochu jiného než například krátký sprint dostihového greyhounda. Barzoj musel být rychlý, ale také dostatečně odolný a silný, aby zvládl práci v terénu a dokázal se vypořádat i s velkou zvěří. FCI jej dodnes charakterizuje jako loveckého chrta spojujícího vysokou obratnost s vytrvalostí. A právě z těchto požadavků se postupně zrodil pes, jehož silueta se později stala téměř symbolem starého Ruska.
Historie barzoje je dlouhá a ne ve všech detailech úplně jednoduchá. Současný standard FCI směruje její počátky do 15. století a popisuje vliv několika různých typů psů, které se během staletí podílely na vzniku ruského loveckého chrta. Rusko potřebovalo psy schopné pracovat v jeho specifických podmínkách. Nestačil lehký rychlý chrt, který by měl problém s drsnějším klimatem nebo větší kořistí. Do vývoje plemene proto zasáhli různí chrti i domácí psi a postupným výběrem vznikal typ, který spojoval rychlost s větší silou a srstí poskytující určitou ochranu před nepříznivým počasím.
Barzoj se následně pevně spojil s ruskou šlechtou. Na velkých panstvích byly udržovány rozsáhlé chovy a lov nebyl pouze způsobem získávání zvěře. Byl společenskou událostí, ukázkou bohatství, tradice i prestiže. Nešlo přitom o několik psů držených někde za domem. Nejbohatší šlechtické chovy mohly být obrovské. Jedním z nejslavnějších se na konci 19. a začátku 20. století stal chov velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče na panství Perchino. V době největšího rozkvětu tam žilo přibližně 130 dospělých barzojů a dalších šest desítek štěňat. O chod rozsáhlého loveckého zázemí se staraly desítky zaměstnanců a součástí panství byli také koně a další lovečtí psi. Tady už barzoj nebyl obyčejným psem. Stal se součástí světa, který měl během několika desetiletí prakticky zmizet.
Vlk je zvíře, které se s barzojem spojuje nejčastěji. V anglicky mluvících zemích se plemenu dlouhou dobu dokonce říkalo Russian Wolfhound - ruský vlkodav. Snadno tak vznikla určitá představa osamělého chrta, který někde v ruské stepi dohonil dospělého vlka a v souboji ho zabil. Skutečnost byla ale jiná a zároveň možná ještě zajímavější. Při organizovaných šlechtických lovech pracovalo více lidí, koní a psů. Lovci se rozmístili kolem míst, kde se předpokládal výskyt vlka, a další psi jej vyhnali do otevřeného prostoru. Teprve potom byli vypuštěni barzojové. Jejich úkolem bylo prchajícího vlka dohonit. Psi pracovali ve dvojicích nebo menších skupinách a po dosažení kořisti se ji snažili strhnout a zadržet do příjezdu lovce. Nešlo tedy o jakýsi regulérní souboj jednoho psa s vlkem, jak si někdo může myslet.
Bylo k tomu zapotřebí pořádné odvahy. Vlk je nebezpečný protivník vybavený silnými čelistmi a při obraně může psa těžce zranit. Barzoj proto nemohl být pouze rychlý. Musel být ochotný se ke kořisti přiblížit, správně načasovat útok a ve spolupráci s dalšími psy ji dostat pod kontrolu. Současný standard FCI zároveň připomíná důležitou věc, která se někdy ve zdrojích ztrácí. Vlci nebyli jedinou a zřejmě ani hlavní kořistí barzoje. Plemeno bylo využíváno především k pronásledování zajíců a lišek, zatímco lov vlka představoval menší, byť historicky nejslavnější část jeho práce.
Kdo vidí barzoje jen stát jen tak v klidu ve výstavním postoji, nemusí si vůbec uvědomit, jak dramaticky se tento pes promění v okamžiku, kdy se rozběhne. Jeho tělo je vysoké a štíhlé, ale rozhodně nemá být slabé. Psi podle standardu FCI dosahují žádoucí kohoutkové výšky přibližně 75 až 85 centimetrů, feny 68 až 78 centimetrů. Výrazný je hluboký, ale poměrně úzký hrudník, velmi dlouhé končetiny a silně osvalené pánevní končetiny. Hřbetní linie vytváří typické křivky a celé tělo působí protaženě. Hlava je mimořádně dlouhá a úzká. Stop je jen velmi málo patrný, oči jsou tmavé a mandlového tvaru a malé uši jsou nasazené vysoko. Celkový výraz je jemný a aristokratický. Velkou část charakteristického vzhledu samozřejmě vytváří srst. Je dlouhá, pružná, hedvábná a může být rovná, zvlněná nebo tvořit lehké kadeře. Na některých částech těla je kratší, zatímco kolem krku, na zadní straně končetin a ocasu vytváří bohatší osrstění.
Teprve v běhu je ale patrné, proč je pod touto elegantní srstí ukryto tolik svalů. Barzoj patří mezi mimořádně rychlé chrty. FCI jej při coursingu popisuje jako jednoho z nejrychlejších chrtů na delších tratích zhruba 800 až 1000 metrů. Zajímavá je také jeho schopnost během pronásledování měnit tempo a před samotným dostihnutím kořisti ještě prudce akcelerovat. Právě tato poslední exploze rychlosti měla při lovu zásadní význam. Nestačilo totiž vlka nebo zajíce sledovat. Pes se k němu nakonec musel skutečně dostat.
Spojení s aristokracií přineslo barzojovi prestiž, ale nakonec se mu také stalo téměř osudným. Po ruské revoluci se svět šlechtických panství, obrovských loveckých výprav a chovů podporovaných bohatými rodinami zhroutil. Pes, který byl po generace symbolem privilegované společenské vrstvy, se ocitl v nové realitě. Řada chovů zanikla a mnoho psů bylo zabito, opuštěno nebo rozptýleno. Někteří přežili u venkovských lovců a v menších chovech, ale pro další existenci plemene se ukázalo jako nesmírně důležité, že barzoj už před revolucí překročil hranice Ruska. Psi byli vyváženi do Evropy a Spojených států a západní chovy tak uchovaly krevní linie, které by jinak mohly zmizet společně se starým ruským světem. Později se barzoj vrátil i do země svého původu. Je to zvláštní historický obrat. Pes, který se stal symbolem ruské aristokracie, nakonec přežil její pád z velké části právě díky tomu, že už předtím zaujal chovatele daleko za hranicemi Ruska.
Psi při lovu vlků
Při čtení o lovu vlků by člověk mohl očekávat ostrého a obtížně ovladatelného psa. Současný barzoj však takový obraz příliš nepotvrzuje. Typický představitel plemene bývá v domácnosti spíše klidný, vyrovnaný a nenápadný. Ke své rodině může být velmi něžný a silně se na ni navázat, vůči cizím lidem ale často zůstává rezervovaný. Není to pes, který by nutně vítal každého příchozího s bezbřehým nadšením. Stejně jako u mnoha dalších chrtů je důležitá jeho určitá samostatnost. Po generace byl vybírán pro situace, kdy musel během pronásledování reagovat rychle a rozhodovat se bez neustálých pokynů člověka. Od barzoje proto nelze automaticky očekávat způsob poslušnosti typický například pro některá služební nebo pastevecká plemena. To ovšem neznamená, že je hloupý nebo že se nedá vychovat. Jen je třeba pochopit, s jakým typem psa člověk pracuje. Tvrdý dril a neustálé opakování stejného cviku nebývají ideální cestou. Mnohem lépe funguje trpělivost, klid a pozitivní motivace. Je tu však stále jedna vlastnost, kterou nelze ignorovat, lovecký pud.
Po staletí měl barzoj jediný úkol. Všimnout si pohybující se kořisti, vyrazit a dostihnout ji. Bylo by naivní očekávat, že několik generací života v moderních domácnostech tento instinkt jednoduše vymazalo. U jednotlivých psů se jeho intenzita samozřejmě liší. Přesto může rychle běžící zajíc, kočka nebo jiné malé zvíře spustit pronásledování prakticky okamžitě. A když vyrazí barzoj naplno, majitel už nemá mnoho času situaci napravit. Spoléhat na stoprocentní přivolání v okamžiku, kdy chrt před sebou vidí kořist, může být riskantní. Soužití například s kočkami a menšími psy není automaticky nemožné. Mnoho barzojů s nimi žije bez problémů, zvláště pokud na ně byli zvyklí odmala. Je však nutné posuzovat konkrétního psa a nikdy nezapomínat, k čemu bylo plemeno vyšlechtěno. Barzoj navíc není klasický hlídač ani obranář. Jeho historická odvaha při lovu vlka neznamená, že bude přirozeně bránit dům stejným způsobem jako plemeno vyšlechtěné ke strážní službě.
Mohutná výška v kombinaci s hlubokým hrudníkem přináší také určitá zdravotní specifika. Jedním z nejzávažnějších akutních problémů, které se mohou u velkých psů objevit, je dilatace a torze žaludku. Jde o život ohrožující stav, při němž je nutná okamžitá veterinární pomoc. V populaci se mohou objevovat také některá srdeční a oční onemocnění a zodpovědný chov proto nemá stát pouze na výstavních úspěších rodičů. Důležitá jsou doporučená zdravotní vyšetření a znalost problémů v konkrétních liniích. Pozornost si zaslouží i kondice. Barzoj má být štíhlý, ale dobře osvalený. Nadváha jeho pohybovému aparátu rozhodně neprospívá. Péče o dlouhou srst není tak komplikovaná, jak by mohl její vzhled napovídat, ale pravidelné pročesávání je nutností. Počítat je třeba také s línáním a s tím, že velký dlouhosrstý chrt dokáže do domácnosti přinést značné množství chlupů.
Dnešní barzoj už podobný život jako v historii zpravidla nevede. Z lovce ruských plání se stal především společník, výstavní pes a sportovec využívající své schopnosti například při coursingu. Pod dlouhou srstí se ale jeho původní stavba ani instinkty neztratily.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/borzoi/
https://breedadvisor.com/borzoi/
https://borzoi.breedarchive.com/home/index
https://www.akc.org/dog-breeds/borzoi/
https://www.thesprucepets.com/borzoi-dog-breed-profile-4769877
https://www.caninebible.com/borzoi-breed/
