Článek
Příroda je na mnoha místech tak nádherná, že láká k jejímu prozkoumání. Když je tam člověk sám, je to jeden ze způsobů, jak si ideálně vyčistit hlavu od každodenních povinností. Někteří propadli různým druhům sportu, kterým je například horolezectví. Když už se ale člověk do přírody vydává sám, měl by vždy někoho informovat o tom, kde se hodlá pohybovat a měl by mít u sebe vždy dostatek pití, jídla a rozhodně nabitý a funkční telefon. Nikdy totiž nevíte, co se může stát. O tom by mohl vyprávět mladý muž, který měl obrovské štěstí a velkou odhodlanost žít.
Aron Lee Ralston
Narodil se 27. října roku 1975 ve městě Marion ve státě Ohio. Střední školu Cherry Creek již ale absolvoval ve městě Denver, kam se v jeho 12 letech celá rodina přestěhovala. Byl to velmi zdatný student a po střední se rozhodl ve svém vzdělání pokračovat. Pro další studium si vybral soukromou výzkumnou univerzitu Carnegie Mellon University v Pennsylvanii, se zaměřením na strojní inženýrství. Na koleji také pomáhal nově příchozím studentům a účastnil se univerzitních sportovních akcí.
Po úspěšném studentském životě se jal hledat zaměstnání. To na dlouhých pět let našel u nadnárodní, korporátní a technologické společnosti Intel, která se věnovala navrhování, výrobě a prodeji počítačových komponentů. Nepracoval však v jednom městě, ale rovnou ve třech. Jedním z nich byla Tacoma ve státě Washington, ve městě Albuquerque v Novém Mexiku a také ve městě Chandler státu Arizona. Bohužel mu toto zaměstnání způsobilo lehké vyhoření. Během zaměstnání však objevil koníček, který ho velmi naplňoval, a tím bylo horolezectví. A právě horolezectví ho začalo bavit natolik, že se v roce 2002 rozhodl zaměstnání opustit a věnovat se tomu, co ho tolik naplňuje.
Jeho první cesta vedla k nejvyšší hoře Severní Ameriky Mount McKinley. Vybral si i nové místo pro svůj nový život. Tím byl Aspen ve státě Colorado. Než měl ale pokořit Mount McKinley, které se jinak říká Denali, stanovil si několik cílů, a to bylo zdolat všechny čtyřtisícovky po celém Coloradu. Takových je v tomto státě 59. Navíc se rozhodl, že je bude zdolávat sám a ještě v zimním období, protože to ještě nikdy nikdo neudělal. Jeden by řekl, že mu chyběl jistý pud sebezáchovy. Lézt na takto vysoké hory, ještě ke všemu v zimě a zcela sám, je obrovský hazard.
Jedno neštěstí ho potkalo už v únoru roku 2003. Se svými přáteli Ch. Spencerem a M. Beverlym se rozhodli, že půjdou lyžovat na Resolution Peak. Ten den bylo ale vydáno varování před možností lavin. Nikdo z nich ale toto varování neslyšel. A tak se vydali společně vstříc zážitkům. Bohužel je ale lavina skutečně smetla. Byl to boj o holý život. Arona se podařilo jednomu z přátel vykopat. Museli pak společně hledat dalšího přítele. Nakonec se jako zázrakem povedlo a všichni tři přežili. Mohli tam umřít a mělo to být pro všechny varování, že divoká příroda může být opravdu nebezpečná a je nutné se informovat předem, zda nejsou vydané výstrahy. Každý by čekal, že se po takovém nebezpečném zážitku vyhnou dalšímu nebezpečí. Aron ale pokračoval ve svých výletech, kde byl většinou jen on sám.
Aron Ralston propadl canyoningu (kaňoningu), což je velmi náročný a velmi adrenalinový sport. Ten, kdo tento sport vykonává, musí mít být ve skvělé fyzické, ale i psychické kondici. Je to sport, při kterém lidé zdolávají kaňony. Občas je nutné použít výstroje, protože je třeba někde slanit či překonat různé překážky. Historie tohoto sportu sahá až k roku 1893 a postupně si našel víc a víc milovníků. Existují různé obtížnosti od mírné obtížnosti, která je značená jako C1 až po extrémní obtížnost, která je značená C6.
Mladík sám zažil náročnost a nebezpečí tohoto sportu, když se 25. dubna 2003 (některé zdroje uvádí 25. dubna) vypravil do východního Wayne County v Utahu ke kaňonu Bluejohn Canyon. Nikomu nesdělil kam se chystá a jeho zásoba byla naprosto zoufalá. Vzal si s sebou pouze dva buřty, nějakou tyčinku a vodu v lahvi. Zaparkoval svůj vůz, kde si nechal mobilní telefon. Když sestupoval jeden náročný úsek, nad kterým byl velký balvan, stalo se to, co asi neočekával. Balvan se najednou uvolnil a Aronova paže zůstala zaklíněná mezi stěnou a balvanem. Balvan ji doslova drtil. Bez možnosti zavolat si pomoc byl odkázán pouze sám na sebe.
Opatrně a neustále dokonale se snažil přišpendlenou ruku vyprostit. Každý pokus byl marný a ubíral mu síly. Když mu došla zásoba jídla a pití, začala se projevovat dehydratace a vysílení. Byl přesvědčen, že zemře. Musel pít vlastní moč, což není nikdy ideální, ale pud sebezáchovy velel jinak. Na kameru začal nahrávat poslední rozloučení pro celou rodinu a přátele. Na jednu část stěny vyryl své datum narození, své jméno a dokonce své datum úmrtí, které pouze předpokládal. Při vyprávění svého příběhu sdělil, že když procházel halucinacemi, viděl sebe bez paže, jak si hraje s dítětem. Najednou v něm vysvitla naděje, že může přežít, ale je nutné přistoupit k něčemu drastickému.
Po pěti dnech se začala jeho ruka rozkládat kvůli nulovému prokrvení. Musel se rozhodnout a jednat. Měl u sebe multifunkční nůž a věděl, že si musí paži amputovat. Musel si sám způsobit zlomeninu předloktí. Snažil se svým tělem vytvořit takové pohyby, které mohly kosti zlomit. Následně svůj nůž zkusil zabořit do ruky. Nic necítil, ale byl slyšet zvuk ucházejícího plynu z již hnijící paže. Delší čepel nože byla ztupená tím, jak ryl do stěn své jména a data. Menší čepel byla ostřejší, ale pouze dva cm dlouhá. Přes kůži se dostal ke svalu a uviděl tepny. Bohužel i když si pár dní zpátky vyrobil škrtidlo, opomenul si ho dát. A tak musel tepny říznout také. Když narazil na tuhé šlachy, musel použít kleští na noži. Pak byly na řadě další tepny.
Když však narazil na nervy, začalo to pravé peklo. Bolest popisoval jako kdyby mu někdo nalil na ruku roztavený kov. Velmi silná, intenzivní a palčivá bolest. Nemohl však přestat a pokračoval dál, dokud najednou neupadl na zem. Celá amputace mu trvala zhruba hodinu, ale byl volný. Tím to ale neskončilo. Bylo třeba co nejrychleji vyhledat pomoc. Při své cestě k pomoci musel dokonce slanit jednu stěnu kaňonu. Když měl za sebou něco zhruba okolo deseti km, narazil na kempující rodinu. Ta mu poskytla pití a jídlo a informovala patřičné úřady. Pro Arona přiletěl vrtulník a díky němu se dostal do rukou lékařů. Od amputace své paže k rukám lékařů se dostal za čtyři hodiny.
Díky jeho příběhu vznikl také film s názvem 127 hodin a určitě stojí za shlédnutí. On sám také napsal knihu, ve které svůj příběh popisuje. Není divu, že se sám potýkal s depresemi. Nicméně se stal velmi dobrým řečníkem a o svůj příběh se podělil s lidmi napříč světem. Ne každý by byl schopen se takovým způsobem zachránit a najít tolik síly. Plyne z toho však obrovské ponaučení. Nikdy se na takové cesty nevydávejte sólo. A pokud přece jen půjdete jen vy, mějte u sebe vždy dostatečnou zásobu, informujte své příbuzné o to, kam jdete a vezměte si s sebou mobilní telefon.
Zdroje:
https://earthlymission.com/aron-ralston-self-amputation-survival-story-arm-cut-off/
https://allthatsinteresting.com/aron-ralston
https://thoughtnova.com/the-true-story-of-127-hours-how-aron-ralston-rescued-himself-by-amputating-his-arm
https://collider.com/127-hours-true-story/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Canyoning
https://en.wikipedia.org/wiki/Aron_Ralston
