Článek
Existují lidé, kteří se do divočiny vydávají z touhy po klidu, prostoru a tichu. Nehledají extrém, nechtějí dokazovat odvahu ani netouží po rekordech. Chtějí být chvíli sami, mimo hluk měst a neustálý tlak civilizace. Jenže samota v divočině má jiná pravidla než samota doma. Nepřizpůsobí se, nečeká a hlavně neodpouští chyby. A někdy stačí jediný opomenutý detail, aby se pobyt, který měl být dočasný, změnil v pomalé umírání. Příběh Carla McCunna patří mezi ty, které se nedají zapomenout. Je to tichý, syrový příběh člověka, který zůstal sám v aljašské divočině, protože opomenul jednu zásadní věc. Zajistit si návrat.
Carl McCunn
Carl McCunn se narodil v roce 1947 ve Spojených státech. Vyrůstal v době, kdy svět ještě nebyl neustále propojený, kdy bylo možné zmizet a zůstat nezvěstný celé týdny. Už od mládí měl blízko k přírodě. Nebyl typem člověka, který by vyhledával davy. Spíš ho přitahovala místa, kde mohl být sám se sebou, kde se nic nedělo a kde čas plynul jinak.
Fotografie se pro něj stala způsobem, jak taková místa zachytit. Nešlo mu o efektní snímky, ale o dokumentaci. O světlo, prostor a samotu. Postupně se začal orientovat na krajinu, zvířata a vzdálené oblasti. Aljaška ho přitahovala právě tím, že nebyla snadno dostupná a že v ní člověk mohl být skutečně sám. Není čemu se divit. Aljaška rozhodně patří mezi fascinující a nádherná místa.
V roce 1981 se Carl McCunn rozhodl strávit několik měsíců v odlehlé části aljašské divočiny. Chtěl fotografovat přírodu a zvěř, žít v jednoduchém táboře a pracovat bez spěchu. Měl vybavení, zbraně, zásoby jídla, stan i munici. Byl zkušený v pobytu v přírodě a nepovažoval svou cestu za nebezpečnou. Najal si malý letoun, který ho vysadil u jezera v odlehlé oblasti. Plán byl jednoduchý. Pilot ho vysadí, Carl stráví léto v divočině a na konci sezóny se letadlo vrátí a vyzvedne ho.
Jenže v tom plánu byla jedna obrovská a zásadní chyba.
Carl McCunn si nezajistil zpáteční let. Nešlo o dramatickou chybu v krizové situaci, ale o obyčejné lidské opomenutí. Prostě hloupost. Předpokládal, že se návrat nějak domluví. Že pilot přiletí. Že se ozve. Že to nebude problém. Nebyl zde žádný satelitní telefon. Žádné rádio, kterým by mohl přivolat pomoc. Jakmile letadlo zmizelo, byl Carl skutečně sám. Zpočátku si situaci nepřipouštěl. Léto bylo dlouhé, zásoby dostatečné. Fotografoval, lovil, zapisoval si poznámky. Dny plynuly pomalu, ale klidně. A pak přišel podzim.
Jak se dny zkracovaly a teploty klesaly, začalo být jasné, že něco není v pořádku. Letadlo se nevracelo. Zima se blížila. Carl měl sice zbraně a munici, ale jídlo se tenčilo. Lov v zimních podmínkách byl mnohem obtížnější, než očekával. V jeho deníku, který se později stal klíčovým svědectvím, se začínají objevovat známky úzkosti a rezignace. Ne paniky. Spíš pomalého pochopení, že udělal fatální chybu. Zkoušel se přemístit k místům, kde by mohl zahlédnout letadlo. Zapaloval signální ohně. Čekal, ale nikdo nepřicházel.
Zima na Aljašce není jen chlad. Je to izolace v nejčistší podobě. Dny jsou krátké, ticho hluboké a každý pohyb vyčerpávající. Carl McCunn zůstával sám se svými myšlenkami, bez možnosti je s někým sdílet nebo korigovat. V jeho zápiscích se objevují úvahy o smrti, o vině, o zbytečnosti dalšího boje. Nejsou nijak dramatické. Jsou spíš klidné, a až znepokojivě racionální. Carl nebyl člověk, který by se bránil realitě iluzemi. Viděl ji jasně. Věděl, že pomoc nepřijde.
Carl McCunn měl u sebe zbraň a dostatek munice. V jednu chvíli si uvědomil, že má možnost volby. Nečekat na pomalé vyčerpání, hlad a mráz. Jeho deník končí zápisem, který je strohý. Rozloučení se světem, bez obviňování kohokoli jiného než sebe sama. Rozhodl se ukončit svůj život sám a nečekat na pomalou, krutou smrt. Jeho tělo bylo nalezeno až následující rok. Spolu s ním deník, fotografie i vybavení. Nic nenasvědčovalo boji nebo zmatku. Vše bylo uspořádané a promyšlené. Deník potvrdil, že Carl McCunn nebyl obětí divočiny v klasickém smyslu. Byl obětí vlastní chyby a podcenění izolace.
Jeho příběh se stal varováním pro další fotografy, dobrodruhy a cestovatele, že i zkušený člověk může udělat chybu. Stejně jako Leendert Hasenbosch nebo Philip Ashton zůstal sám.
Zdroje:
https://allthatsinteresting.com/carl-mccunn
https://www.nytimes.com/1982/12/19/us/left-in-wilds-man-penned-dying-record.html
https://morbidkuriosity.com/carl-mccunn-the-tragic-story/
https://msurk.com/carl-mccunns-fatal-journey-in-alaskas-wilderness/
https://morbidology.com/death-in-the-wild-carl-mccunn/
https://www.upi.com/Archives/1982/12/13/Photographer-Carl-McCunn-stranded-and-starving-in-the-Alaskan/7238408603600/#google_vignette
https://alchetron.com/Carl-McCunn
