Článek
Když se řekne spojení špicovití psi, většina lidí si vybaví huňaté seveřany, co táhnou sáně, nebo ladného samojeda, který se usmívá na každé fotce. Ale tahle skupina psů je mnohem širší a rozmanitější. Patří do ní starobylá plemena, která si dodnes zachovala nezávislost a trochu i divokost ve své povaze. Nejsou to typičtí mazlové, kteří by pořád jen čekali na pohlazení. Mají svůj rozum, vlastní rozhodnutí a člověk si je nezíská povely, ale spíš respektem. Do této kategorie patří i čau-čau, plemeno, které si nespletete s žádným jiným. Vypadá jako lvíček, chodí trochu neohrabaně a má jazyk barvy borůvky.
Čau-čau
O plemeni čau-čau se říká, že patří mezi nejstarší psy na světě, a něco na tom bude. Původ má v Číně, kde se objevoval už stovky let před naším letopočtem. Číňané si ho cenili jako strážce i jako loveckého psa, a v některých dobách bohužel i jako zdroj masa a kožešiny. To je pro nás dnes těžko představitelné, ale ve staré Číně bylo plemeno jednoduše všestranné a využívané podle potřeby. Do Evropy se čau-čau dostal až s obchodníky a námořníky. Zpočátku byl vnímán spíš jako kuriozita. Prý se dokonce choval i v britských zoologických zahradách. Teprve později, když se o něj začala zajímat aristokracie, si získal popularitu. Královna Viktorie, která měla slabost pro psy, mu prý hodně pomohla k většímu rozšíření. A odtud už byl jen krok pro rozšíření do dalších zemí, včetně Ameriky.
Tohle plemeno je prostě nepřehlédnutelné. Čau-čau patří mezi středně velké psy, většinou mívá kolem 50 centimetrů v kohoutku a váží 20 až 30 kilo. Co ale zaujme hned na první pohled, je jeho hlava a srst. Hlava je široká, čenich kratší a oči mandlového tvaru. Dodávají psu trochu přísný, zamračený výraz. Když k tomu přidáte malá, vztyčená ouška, která skoro mizí v obrovském límci srsti kolem krku, není těžké pochopit, proč mu lidé říkají „pes s tváří lva“.
A pak je tu samozřejmě jeho jazyk. Typicky modročerný, někdy až do fialova. To je znak, kterým se čau-čau odlišuje skoro od všech ostatních plemen. Srst má dvě varianty, dlouhou a krátkou. Dlouhosrstý čau působí majestátněji, protože má výraznou hřívu a huňatý kožich. Krátkosrstá varianta je na pohled kompaktnější, s plyšovou texturou. Barvy se pohybují od červené, černé, modré, krémové až po skořicovou. Každé zbarvení má něco do sebe. Červený pes působí jako malý lev, černý naopak jako chlupatý stín. Čau má ještě jednu zvláštnost. Je to způsob jeho pohybu. Zadní nohy má čau-čau rovnější než jiná plemena, a tak chodí tak trochu „tuze“, s kolébavým krokem. Někdy to vypadá, jako kdyby kráčel s důležitostí, což k jeho povaze vlastně skvěle sedí.
Pokud čekáte psa, který vás bude uctívat a plnit každý povel s nadšením, čau-čau vás dost možná zklame. Je to pes nezávislý, někdy až tvrdohlavý. Připomíná svým chováním spíš kočku. Dělá, co uzná za vhodné, a rozhodně nemá potřebu pořád dokazovat, že vás miluje. To ale neznamená, že by k vám necítil náklonnost. Jen ji projevuje jinak. Bývá věrný, hlídá si svoje lidi, ale nepotřebuje s nimi být neustále v kontaktu. Je to výborný hlídač. Cizí lidi k sobě nepustí a často ani nestojí o jejich pohlazení. Pokud přijde někdo neznámý, čau-čau si ho většinou drží od těla a najevo dává, že si hlídá své teritorium.
Se psy to má různě. Někteří čauové s nimi vycházejí dobře, jiní jsou dost dominantní a nesnáší, když jim někdo leze do prostoru. Proto je důležité začít se socializací už od štěněte. Zajímavostí je, že čau-čau nebývá žádný sportovec. Zatímco třeba border kolie nevydrží sedět na místě, čau-čau je klidnější povahy. Stačí mu kratší procházky a obvykle je spokojený s pomalejším tempem. To ale neznamená, že by nepotřeboval pohyb. obezita u tohoto plemene není nic vzácného.
V minulosti byl tento pes hodně všestranný. Sloužil jako hlídač, lovecký pes, a dokonce i jako pes tažný. V některých čínských vesnicích pomáhal tahat menší vozíky. Ale kromě praktického využití měl i symbolický význam. V Číně byl považován za znak bohatství a postavení. Čínani dokonce psa zařadili na svůj jídelníček. Pro nás je to něco nepředstavitelného, pro jejich kulturu to však bývala běžná praxe. Dnes už čau-čau praktické role ztratil a většinou je jen společníkem. I když pořád je to skvělý hlídač a jeho přítomnost v domě si málokdo dovolí ignorovat.
Každé plemeno má své slabiny a čau-čau není výjimka. Časté jsou potíže s kyčlemi. Dysplazie je problém, který se řeší u mnoha větších plemen. Dále má čau-čau sklony k problémům s očima, nejčastěji k entropiu, kdy se víčko stáčí dovnitř a dráždí oko. Hustá srst zase znamená náchylnost k přehřátí v létě a někdy i k různým kožním problémům. Při dobré péči se dožívá kolem 10 až 12 let. Důležitá je správná výživa, kvalitní péče o srst a rozumný pohyb. Čau-čau není pes, který by potřeboval běhat maratony, ale pravidelný pohyb je základem jeho zdraví.
Čau-čau je plemeno, které si vás nezíská na první pohled svým nadšením, ale spíš svojí důstojností. Je to pes, který si jde vlastní cestou. Není to přítulná plyšová koule, i když tak na první pohled vypadá. Vyžaduje respekt, trpělivost a nesmírné pochopení jeho povahy. Kdo mu dá vše, co potřebuje a vyžaduje, získá společníka, který se sice nechová jako typický pes, ale dokáže být věrný a hlídat domov způsobem, který má v sobě jistou noblesu.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/chow-chow-dog-breed-profile-1117956
https://www.britannica.com/animal/chow-chow
https://dog-breeds.org/chow-chow/
https://en.wikipedia.org/wiki/Chow_Chow
https://www.denik.cz/zvireci-denik/cau-cau-pes-chovatelstvi-plemeno-povaha-vlastnosti.html
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/cau-cau-chow-chow-psi-plemeno-nezavisly-pes.A180713_001543_hobby-mazlicci_mce
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/23272/psi-plemena-cau-cau-cerveny-lev-s-modrym-jazykem.html
https://www.denik.cz/zvireci-denik/cau-cau-chov.html
