Hlavní obsah

Děsivý predátor se v noci přikrádal do chatrčí. Za kořist si často vybíral ty nejmenší a bezbranné.

Foto: Senthiaathavan, CC-SA 4.0, wikimediacommons.org

V noci se ozýval křik, lidé vybíhali z chatrčí a doufali, že tentokrát nepřišla řada na jejich dítě. Levharti, kteří kdysi žili hluboko v lese, se postupně vtiskli do ulic města, a tragédie, které následovaly, otřásly celou oblastí.

Článek

Když se v Evropě mluví o levhartech, většinou si člověk představí široké koruny stromy, vysokou trávu a tichý prales, kam lidský hluk nedosahuje. Jenže tahle šelma má úplně jiné pole působnosti, než jaký si obvykle představujeme. Dokáže žít v horách, v džungli, mezi skalami, a pokud ji k tomu okolnosti dotlačí, tak i prakticky uprostřed města. V Bombaji je to vidět denně. Tamní levharti jsou až překvapivě přizpůsobiví, elegantní a přitom velmi nebezpeční. V určité době způsobili sérii událostí, na které se v Indii nezapomíná.

Bombaj je chaotická, hlučná a vysoce přeplněná. A hned vedle toho všeho leží Sanjay Gandhi National Park, velká plocha zeleně sevřená ze všech stran městem. Lidé tam bydlí doslova pár kroků od lesa. Žádná plotová branka, žádné výrazné rozhraní mezi naším a jejich. Jen pár metrů neurčité hranice, kterou si člověk ani nemusí uvědomit, ale levhart ano. Tihle predátoři mají smysly tak ostré, že reagují na sebemenší změnu, a přitom jsou v noci téměř neslyšní.

Na začátku tisíciletí se právě tahle těsná blízkost ukázala jako velký problém. Úřady začaly evidovat útoky, které nebyly jen občasnými incidenty. Postupně jich přibývalo a mezi roky 2000 a 2004 se z levhartů stal postrach některých okrajových čtvrtí. Nejhorší je, že nejčastějším terčem byly děti, malé postavy, nízká váha, otevřené přístřešky a tma. Je to kruté, ale pro šelmu jde o kořist, kterou je možné odnést rychle a bez boje. Levhart není zvíře, které by šlo po člověku automaticky. Ve skutečnosti se mu obvykle vyhýbá. Jenže levhart je také oportunista a přežívá tam, kde by jiné velké kočky dávno uhynuly. V Bombaji narazil na prostředí, které ho sice rušilo, ale také lákalo, hlavně množstvím toulavých psů, kůzlat, drůbeže a odpadem. Prostě snadno dosažitelná potrava.

Okolí parku se v té době rychle měnilo. Z původně lesních částí vznikaly nové osady, část krajiny mizela pod betonem a asfaltovými cestami. Divoké kopytníky vytlačovaly stavby a hluk, a když se jejich počty ztenčily, šelmy si prostě našly náhradu. Nejprve psy, později to začalo být komplikovanější. Levhart se nebojí projít těsným prostorem, přelézt zeď nebo využít skulinu mezi chatrčemi. V noci se pohybuje tak tiše, že o něm člověk často neví, ani když stojí jen pár kroků od něj. V Bombaji se tak vytvořila zvláštní rovnováha, a ta se kolem roku 2003 začala rychle hroutit. Přibylo útoků, některé byly velmi brutální. Obyvatelé popisovali případy, kdy levhart vstoupil do chatrče, popadl dítě a zmizel do tmy. Tyto příběhy byly bohužel podložené úředními záznamy, nikoliv pouze ústním podáním.

Rok 2004 se stal symbolem celé krize. V některých měsících zemřelo při útocích přes deset lidí, převážně z chudinských čtvrtí. Lidé po setmění téměř nevycházeli ven. Matky nosily děti v náručí i při úplně běžných činnostech. Oheň před domy měl odradit šelmy, ale levhart není vlk. Kouř ani světlo ho nutně nezastaví, pokud je zvyklý na ruch města. Úřady tehdy začaly ve velkém chytat levharty a odvážet je pryč. Jenže to paradoxně situaci ještě zhoršilo. Když se z území odstraní dominantní jedinec, uvolní se prostor pro mladé, nezkušené kusy, které nemají vyhraněné teritorium a mohou se chovat nepředvídatelně. A právě tito levharti se nejčastěji zapletli do konfliktů s lidmi.

Je také důležité říct, že levhart, který ztratí přirozenou plachost, je nebezpečnější než divoké zvíře v hluboké džungli. Ne protože by byl agresivnější, ale protože se cítí příliš doma tam, kde by měl mít respekt a strach. Jakmile se začne pohybovat mezi lidmi s lehkostí a jistotou, přestane vnímat hranici, která jinak obě strany chrání.

Po sérii nejhorších útoků přišel zásadní obrat. Místní správa spolu s ochranáři změnila strategii. Začalo se mluvit s obyvateli, zlepšil se odvoz odpadu, instalovala se světla a vznikly programy, které lidem vysvětlovaly, jak se v přítomnosti levharta chovat. Může to znít banálně, ale právě taková drobná opatření bývají nejúčinnější. Odchyty se navíc začaly provádět selektivně. Ne každý levhart je automaticky hrozba. Někteří jen procházejí územím nebo sledují psy. Jiní však opakovaně vyhledávají lidské domy, a ti se pak stávají skutečným rizikem.

Rozlišování mezi těmito skupinami se ukázalo jako klíčové a po zavedení nových postupů útoků výrazně ubylo. Kromě toho se rozšířil monitoring pomocí kamerových pastí. Ty ukázaly zajímavou věc. Levharti se pohybovali v blízkosti lidí mnohem častěji, než kdokoliv tušil. Dostávali se do zahrad, na střechy a do míst, kde je nikdo nečekal. Přesto většina z nich nikdy na člověka nezaútočila. To pomohlo snížit hysterii.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.
Podpořte autora

Dnes žije v Sanjay Gandhi National Parku několik desítek levhartů a dá se říct, že jakési příměří stále funguje. Občas se objeví incident, někdy i vážný, ale nic v měřítku roku 2004. Město se částečně poučilo a postupně buduje systém, který levhartům umožní žít co nejvíce v lese a lidem umožňuje více bezpečí. Levharti samotní jsou fascinující. Umí lézt, plavat, běhat a dokonale se skrývat. Vydrží bez povšimnutí stát dva metry od člověka, pokud se rozhodnou, že nechtějí být viděni. Každý má unikátní vzor skvrn, podle kterého je poznají i ochranáři. Některé šelmy mají dokonce jména, tedy přidělené identifikační označení, a odborníci je sledují roky.

Bombajský příběh není jen o útocích. Je hlavně o tenké hranici mezi naším světem a světem divokých zvířat. Tato hranice se může zúžit na pár kroků, na jedno temné zákoutí nebo na hromadu odpadků u cesty. A když se zvíře, které je schopné se učit a adaptovat, začne pohybovat v lidském prostředí, zákonitě dojde k problémům. Levharti nejsou lidožrouti v pravém slova smyslu. Nevyhledávají lidi jako kořist, pokud nemají důvod. Ale pokud se do takové situace dostanou, bývá těžké proces zvrátit. V Bombaji už se to naštěstí podařilo zmírnit, i když jizvy v paměti místních zůstávají.

Zdroje:

https://www.devdiscourse.com/article/science-environment/3496765-conservation-and-conflict-the-leopard-legacy-of-sanjay-gandhi-national-park

https://www.news18.com/explainers/mumbais-sanjay-gandhi-national-park-houses-54-leopards-safari-to-patrolling-all-you-need-to-know-ws-kl-9428349.html

https://factsanddetails.com/india/Nature_Science_Animals/sub7_9e/entry-9169.html

https://www.hindustantimes.com/cities/mumbai-news/wall-being-constructed-around-sgnp-cctvs-to-be-set-up-to-curb-leopard-attacks-101752001732993.html

https://www.frontiersin.org/journals/conservation-science/articles/10.3389/fcosc.2022.787031/full

https://timesofindia.indiatimes.com/city/mumbai/leopard-strays-from-jungle-and-injures-dog-near-thanes-residential-society-in-suburban-mumbai/articleshow/123952945.cms

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz