Článek
Jako malá jsem s rodinou často jezdila po D1 za ostatní rodinou. A vždy naše zastávka směrovala právě na toto místo, k devíti křížům, kde býval i vyhlášený motorest. Mnoho z nás jistě pamatuje. Jako malá jsem nebyla obeznámena s tím, co se na tomto místě stalo. Možná to bylo i tím, že malé dítě by toto asi úplně nepochopilo nebo se dokonce i bálo. Pověst jsem se dozvěděla až o pár let později. Je zajímavé vědět, co se tam stalo, a to hlavně když jsem na tomto místě byla několikrát do roka, po dobu několika let.
Devět křížů
Devět křížů je jedno z těch míst, která zná skoro každý řidič, ať už jen jako místo nebo i to, co se na něm stalo. Dnes jde o lokalitu u Lesního Hlubokého v okrese Brno-venkov, na silnici II/602 poblíž exitu 168 dálnice D1, přibližně dva kilometry západně odtud leží stejnojmenné dálniční odpočívadlo. Samotné místo je kulturní památkou a jeho dnešní podoba je spojená s pravidelně obnovovanými dřevěnými kříži.
Právě to je na Devíti křížích možná nejzajímavější. Na jedné straně jde o konkrétní, hmatatelné místo v krajině, které má přesné souřadnice, stojí u něj skutečné kříže a lidé kolem něj denně projíždějí. Na druhé straně je to místo obestřené příběhem, který většina lidí zná spíš z doslechu než z pramenů. A když se člověk pokusí jít po stopě tohoto příběhu, velmi rychle narazí na nepříjemnou, ale důležitou skutečnost. O tom, co se zde opravdu stalo, neexistuje žádný jednoznačný a věrohodný dobový doklad. Dokument z roku 1801 sice uvádí, že tragédie se měla stát před 261 lety, ale neexistuje věrohodný doklad o tom, co a kdy přesně se v sousedství dnešní D1 stalo.
Nejznámější pověst říká, že tu v roce 1540 došlo k přepadení svatebního průvodu a že na místě zemřelo devět lidí. Podle dalších souhrnů dostala lokalita jméno právě podle devíti dřevěných křížů, které měly být vztyčeny na památku těchto obětí. Jenže stejné zdroje zároveň upozorňují, že archeologický průzkum z roku 2012 žádné lidské ostatky, které by příběh o svatebčanech podpořily, nenašel. To ovšem neznamená, že je celé místo výmysl nebo že by kříže vznikly bez důvodu. Naopak. Znamená to jen, že mezi skutečnou událostí a jejím pozdějším vyprávěním zeje mezera, kterou už dnes neumíme bezpečně překlenout. A to je vlastně pro staré pamětní lokality typické. Zvlášť tam, kde se dějiny dlouho předávaly ústně a kde se konkrétní lidská tragédie časem proměnila v příběh, který bylo možné vyprávět dalším generacím. U Devíti křížů příběh získal podobu krvavé svatby, nešťastné lásky a pomsty, která usmrtila nevěstu, ženicha, hosty i samotného útočníka.
Legenda, jak ji popisuje například archivní článek ČT24, vychází z podání převzatého z Vlastivědy moravské. Podle této verze našel bohatý sedlák z Hlubokého v roce 1539 na cestě vyčerpaného koňského handlíře z Uher. Vzal ho k sobě domů, mladík se zamiloval do jeho dcery a ona lásku opětovala. Otec ale sňatku nepřál a mezitím ji zaslíbil bohatšímu ženichovi. Handlíř se po návratu rozhodl pro pomstu, na svatebčany si s komplicem počkal a při přepadení zahynula i nevěsta, kterou chtěl původně uchránit. Nakonec měl zabít i společníka a potom sebe. Podle této pověsti je nevěsta pochována uprostřed, po stranách její dva ženiši, a kříž nad vrahem prý uhnívá rychleji než ostatní.
Je to silný příběh. Silné příběhy totiž často přežijí vlastní historický základ a začnou žít samy za sebe. U Devíti křížů je doložené především to, že pověst byla zaznamenána relativně pozdě, nikoli v době údajných událostí. Novinky i Český rozhlas připomínají existenci tisku z roku 1801, který legendu zaznamenává a z něhož se odvozuje i často uváděný letopočet 1540. Jenže mezi rokem 1540 a záznamem z roku 1801 leží víc než dvě a půl století. To je příliš dlouhá doba na to, aby člověk mohl bez výhrad považovat lidové podání za spolehlivý historický protokol.
Nejsou to ruiny hradu, kde by bylo možné dohledat listiny, stavební fáze a jména vlastníků. Jsou tu jen kříže v krajině. A kříže v krajině velmi často připomínají něco, co se stalo, ale ne vždy přesně vědí co. V českém a moravském prostředí bývaly podobné kříže stavěny na místech vražd, neštěstí, náhlých úmrtí nebo jako připomínka vin a usmíření. Mnohdy byly z dubu či jiného dřeva, které nevydrželo navěky, takže se nahrazovalo novým. Kříže nechali původně vztyčit benediktini z rajhradského kláštera a že se pravidelně nahrazovaly novými. Zaznamenáno je jejich svěcení v roce 1824 a znovu 18. září 1887. Nové kříže byly vztyčeny také v roce 1985, další pak vznikly z modřínového dřeva po vichřici roku 2016 a vysvěceny byly v červenci 2020, osazeny byly pak v prosinci téhož roku.
Kdyby šlo jen o zapomenutou pověst, kříže by dávno zmizely. Jenže ony se obnovují znovu a znovu. To znamená, že místní lidé a instituce vnímali toto místo jako natolik důležité, že stálo za námahu ho udržovat. Není to tedy jen turistická atrakce, která vznikla dodatečně. Je to lokalita s dlouhou tradicí pietního místa, i když přesný důvod této piety zůstává zastřený. Místo, které původně patrně stálo u staré cesty v lesním a poměrně odlehlém prostoru, se ocitlo vedle jedné z nejvytíženějších dopravních tepen země. D1 kolem něj neustále žene proud kamionů, autobusů a osobních aut, a přesto Devět křížů nepřišly o svou zvláštní pověst. Spíš naopak. Díky dálnici se o nich dozvěděli i lidé, kteří by se jinak o lokální moravskou legendu nikdy nezajímali.
Vedle staré svatební legendy se objevily i modernější řeči o podivných pocitech, nehodách v okolí, přízracích nebo o tom, že na místě něco není v pořádku. Jakmile se někde spojí tragická pověst, les, samota a kříže, lidská představivost začne pracovat. Není na tom nic překvapivého. Krajina, která nese stopu smrti, se v lidovém podání snadno promění v krajinu neklidu. Jenže právě tyto novodobé vrstvy je potřeba odlišovat od toho, co je opravdu doloženo. O nadpřirozených jevech u Devíti křížů neexistuje žádný ověřitelný důkaz. Patří do folkloru a moderního strašidelného vyprávění, ne do historie.
O to zajímavější je archeologický průzkum z roku 2012. Ten měl alespoň částečně prověřit, zda se pod pověstí neskrývá hmatatelný základ v podobě hrobů. Výsledek byl pro milovníky legend spíš zklamáním. Archeologové ze společnosti Archaia spolu s vědci z Masarykovy univerzity na místě žádné lidské ostatky, které by příběh o devíti obětech potvrzovaly, nenašli. ČT24 tehdy citovala i archeologa Lumíra Mertu, podle něhož by případné kosti stejně nemusely patřit údajným svatebčanům a mohly by souviset třeba s pohřbíváním během vojenských konfliktů nebo epidemií. Jinými slovy, ani nález kostí by automaticky neprokázal pravdivost legendy.
Současně ale existuje i místní vzpomínka, že kosti mohly být vyzvednuty už v šedesátých letech při obnově shnilých křížů. Například Wikipedie to uvádí s odkazem na vzpomínky bývalého starosty Lesního Hlubokého Vladimíra Ryšánka. Podle nich měly být později uloženy pod prostřední kříž, ale kvůli dalším výkopům inženýrských sítí mohlo dojít k jejich zničení. To je přesně ten typ informace, který je pro podobná místa příznačný. Není to pevný archivní důkaz, ale ani čistá fantazie. Je to místní paměť, která může být pravdivá, zkreslená nebo neúplná. Historik s ní musí zacházet obezřetně. Je docela dobře možné, že v okolí Devíti křížů skutečně došlo k nějaké násilné události, možná i k více událostem v různých dobách, a že kříže tuto starší paměť zafixovaly. Pozdější generace pak hledaly příběh, který by devět křížů vysvětlil. A protože lidská paměť dává přednost osudům jednotlivců před bezejmennou tragédií, zrodilo se vyprávění o nevěstě, odmítnutém milenci a krvavém přepadení. Takové vysvětlení je pro lidskou mysl přitažlivější než neurčitý příběh, že tam někdy někdo zemřel.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/historie-krvava-zahada-mista-u-deviti-krizu-40334451
https://www.kvety.cz/zajimavosti/ceske-zahady-tajemna-mista-devet-krizu-dalnice-d1-lesni-hluboke-tragedie-legenda-serial/
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/devet-krizu-dalnice-d1-vrazda-svatba-nevesta-zenich-zarlivost-tragedie.A200810_125804_krimi_iri
https://www.lidovky.cz/cestovani/d1-devet-krizu-vylet-rozhledna-boruvkova-hora-javornik.A240506_110025_ln-cestovani_lsvok
https://www.stoplusjednicka.cz/masakr-svatebcanu-krvava-legenda-o-deviti-krizich
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/devet-krizu-vymenili-za-nove-jsou-bohuzel-nizko-rika-starosta-rysanek-20210723.html
