Grizzly reagoval silným a drsným útokem poté, co muž nedodržel bezpečnou vzdálenost.

V aljašském Denali je něco, co člověka přiměje zpomalit. Neokázalá, ale monumentální otevřenost krajiny, která je na první pohled prázdná a přesto mnohem živější, než by se zdálo. Daleké horizonty, které nutí přemýšlet o vlastních krocích. A především vědomí, že za každým ohybem říčního koryta může stát zvíře, pro které lidská přítomnost nic neznamená, a které, pokud se člověk zachová neopatrně, neváhá využít příležitost.

Richard White, devětačtyřicetiletý turista ze San Diega, to věděl. Byl zkušeným návštěvníkem divočiny, chodil po horách, toulal se sám, netrpěl přehnaným sebevědomím, ale ani panikařil, pokud se dostal to potenciálně nebezpečné situace. Denali navštívil v srpnu 2012 s prostým záměrem, projít si údolí toku Toklat River, udělat pár fotografií a zažít okamžiky, kde se člověk cítí malý, a přesto součástí všeho. Nic z toho nenaznačovalo, že se během pár hodin jeho výlet změní v nejlépe zdokumentovaný smrtelný útok grizzlyho v historii parku.

Denali upravuje přístup turistů poměrně striktně. Když chce návštěvník vyrazit mimo hlavní trasu, zapíše se do povolenkového systému. White tak učinil ráno 24. srpna 2012. Zamířil do oblasti s označením „Unit 10“ – do okolí řeky Toklat. Je to místo, kde se smrkové porosty střídají s otevřenými ledovcovými náplavy, je to prostor, v němž člověk vidí medvěda ještě dřív, než se s ním potká. Přinejmenším to tak bývá za dobré viditelnosti. Během dne White vyrazil pěšky do říčního koryta, kterému dominovala šedá štěrková rovina a občasné větve starých koryt. Kolem poledne narazil na grizzlyho, který se pohyboval mezi říčními nánosy a hledal potravu.

Podle snímků z Whiteova fotoaparátu šlo o zdravého, silného jedince, žádné vyhublé nebo nemocné zvíře. Nic, co by samo o sobě představovalo zvýšené riziko. Přesto právě tato skutečnost později sehrála roli v tragédii. Predátor v dobré kondici má razanci, kterou člověk zkrátka nepřekoná. Vyšetřovatelé později našli fotoaparát s celou sérií snímků. Na nich byla zachycená celá posloupnost Whiteova přibližování k medvědovi. Snímky začínají v bezpečné vzdálenosti. Grizzly stojí v otevřeném prostoru, hlavu má nízko, občas se zastaví a zvedne ji, aby se rozhlédl. Nic, co by naznačovalo agresi. Jen běžné chování zvířete.

Grizzlyové, zvláště ti v Denali, nejsou zvířata, která by automaticky a běžně útočila. Většinou se snaží lidem vyhnout, případně je ignorují. Odborníci dlouhodobě uvádějí, že většina setkání končí odchodem zvířete nebo jeho nezájmem. Jenže zároveň existuje hranice, kterou když člověk překročí, zůstane mu už jen minimum možností reagovat. V případě Richarda Whitea byla tou hranicí vzdálenost. Podle pravidel Denali je doporučený odstup od grizzlyho nejméně 300 yardů (což je zhruba 270 metrů). Důvod je prostý. Medvěd je nejen rychlý, ale reaguje v krátkých, náhlých impulzech. Když se člověk ocitne blíž, zvíře může přejít od vnímání člověka jako neutrálního prvku k vnímání potenciální hrozby nebo dokonce k pocitu, že se může jednat o kořist.

Snímky ukazují, že White se přibližoval pomalu, sérií kroků, které se sice zdály malé, ale každý z nich zkrátil vzdálenost. A z každé malé změny se stala ta zásadní. Na fotografiích je vidět, že mezi ním a medvědem zůstává už jen pár desítek metrů. To je vzdálenost, kterou grizzly uběhne za méně než pár sekund. Tak rychlý je skutečně jeho start, biologové mluví o okamžité akceleraci, která je srovnatelná s velkými kočkami. A proti té člověk nemá žádnou fyzickou možnost obrany.

Častou a mylnou představou laiků bývá, že medvěd útočí jen tehdy, když je vyprovokován agresí nebo když chrání mláďata či potravu. Realita je ale složitější. Grizzly má sice přirozeně vyhýbavé chování, ale zároveň disponuje instinktem, který reaguje na blízkost cizího objektu, ať už jde o zvíře, nebo o člověka.

U odborníků se reálně popisují tři hlavní typy útoků:

V případě Richarda Whitea bylo klíčové, že grizzly, kterého fotografoval, nevypadal defenzivně. Nebyl u mršiny a nebyla tam mláďata. Nebyly patrné ani signály stresu. Medvěd jen vnímal, že se k němu něco, člověk, stále přibližuje. Pro predátora je neznámý objekt, který se nezastavuje, potenciální problém, který je třeba vyřešit.

Biologové později vyhodnotili, že šlo o predační chování. Tedy ne o obranu, ale o útok vedený instinktem predátora, který vyhodnotil člověka jako snadnou kořist. Tento typ chování je vzácný, ale když nastane, je mimořádně nebezpečný. Predátor v dobré kondici se nerozhoduje emotivně, ale čistě funkčně, a jakmile se rozhodne zaútočit, má obrovskou výhodu. A právě to se stalo. Nikdo neviděl samotný začátek útoku. Jedinými svědky byly stopy v písku, rozházené kamení, známky prudkého pohybu. O několik hodin později projížděl stejnou oblastí autobus parku, který převážel návštěvníky. Řidič si všiml batohu a poškozeného vybavení. Zastavil a zavolal rangerům.

Když dorazili na místo, našli tělo Richarda Whitea. Grizzly byl stále poblíž. Nepředváděl obranné chování, neodešel ani se nesnažil skrývat. Podle rangerů se choval způsobem typickým pro predátora, který se nepokusil útok jen dokončit, ale poté i zkonzumovat část oběti. To je klíčový rozdíl mezi náhodným střetem a predací. A je to také důvod, proč měli odborníci později jasno. Medvěd byl na místě zastřelen, což je běžný postup ve chvíli, kdy zvíře vykazuje predátorský vztah k člověku. Je to vždy jediná možnost, jak předejít dalším útokům.

Když se odborníci snažili zrekonstruovat, co se stalo, bylo zřejmé, že rozhodující roli hrála vzdálenost a rychlost reakce. Grizzly dokáže akcelerovat až na 50 km/h během několika kroků. Zastaví se prakticky okamžitě, manévruje prudce a přesně ví, jak a kam zacílit. V útoku vždy míří na klíčové části těla, hlavu, krk a trup. Člověk, i kdyby byl atletem, se nedokáže vyhnout útoku z tak malé vzdálenosti. A už vůbec ne ve chvíli, kdy řece dominují volné kameny, jemná vrstva štěrku a nevyrovnaný povrch. Když k tomu připočteme reakční dobu člověka, která se odhaduje na 0,3 až 0,5 sekundy, a schopnost grizzlyho překonat vzdálenost několik metrů v jediném skoku, je jasné, že White neměl šanci a také nestihl utéct, tasit sprej proti medvědům, ani instinktivně zaujmout polohu ke snížení agresivity, která v defenzivních útocích někdy pomůže. Byla to situace, v níž selhala možnost jakékoli obrany už v okamžiku, kdy se přiblížil pod minimální bezpečnou hranici.

Rangery ohromilo množství fotografií v přístroji. Byly to poslední minuty života člověka, zachycené s klidnou rukou, ale bez pochopení toho, co se odehrává. Na jedné z posledních fotek je medvěd natočen částečně bokem, s hlavou sklopenou, ale tělem napřímeným, tedy v pozici, která může znamenat jak nezájem, tak přípravu k rychlému útoku. Právě tahle dvojznačnost činí grizzlyho tolik nevyzpytatelným. Je to zvíře, jehož řeč těla laik často nedokáže rozeznat. Výstraha může být nepatrná, ale útok okamžitý. Vyšetřovací zpráva později uvedla, že mezi poslední fotografií a samotným útokem uplynulo pravděpodobně jen několik málo desítek vteřin.

Denali po incidentu zpřísnil pravidla o bezpečné vzdálenosti mezi lidmi a medvědy. Už před útokem existovala přísná doporučení, ale jejich význam se po tragédii začal zdůrazňovat ještě silněji. Bylo třeba lidem vysvětlit, že grizzly není zvíře, které dává druhou šanci. Ačkoli se útočící medvědi většinou snaží člověka většinou jen zastrašit, predátor v dobré kondici a s nízkou tolerancí k přítomnosti narušitele útočí způsobem, který způsobí pouze jeden závěr. Odborníci několikrát zdůraznili, že Whiteova chyba nebyla fatálním selháním rozumu, ale spíše podceněním vzdálenosti. Člověk má tendenci spoléhat na vizuální pocit, ne na přesné odhady. A v rozlehlé krajině Denali se vzdálenosti mohou jevit klamavě a medvěd pak může vypadat, že je dál, než ve skutečnosti je.

White nebyl dobrodruh hledající extrémní nebezpečí. Nebyl fotografem, který riskuje pro dramatické záběry. Nebyl člověkem, který by ignoroval pravidla. Byl jen příliš blízko zvířete, které reagovalo podle své přirozenosti. Jeho smrt se stala zásadním mementem celého parku. Jeho poslední fotografie jsou dnes součástí interního vzdělávání rangerů, jako zdůraznění toho, že medvěd není jen krásné zvíře. Je to bytost, která má vlastní zákony a vlastní logiku chování.

Grizzly je velký predátor divoké přírody, který se řídí instinktem. V devadesáti procentech případů se člověku vyhne. Ale pokud začne vnímat lidskou blízkost jako narušení prostoru nebo jako příležitost, člověk nemá šanci.

Zdroje:

https://www.dailymail.co.uk/news/article-2194244/Denali-National-Park-Hiker-Richard-White-close-grizzly-bear-attack.html

https://www.adn.com/alaska-news/article/denali-park-hikers-camera-offers-clues-bear-attack/2012/08/27/

https://edition.cnn.com/2012/08/26/us/alaska-bear-attack/

https://www.nps.gov/dena/learn/news/bearattack.htm

https://www.alpineinstitute.com/grizzly-bear-fatally-attacks-backpacker-in-denali-national-park/