Článek
Koně patří mezi jedny z nejkrásnějších zvířat na naší planetě. Jsou inteligentní, ušlechtilí, energičtí a velmi citliví. Kdo někdy vlastnil koně, potvrdí, že cítí vaše rozpoložení a dokážou velmi dobře nastavit zrcadlo. Lidem pomáhají odnepaměti. Tahají vozy, pomáhají na poli a v lesích, nosí těžké náklady nebo jsou jen parťáky při toulkách přírodou či ve sportovním odvětví. Jejich využití je opravdu všestranné. Na jednoho takového všestranného koně se nyní společně podíváme.
Haflinger neboli hafling
Dostal své jméno dle vesničky Hafling v Itálii, konkrétně v oblasti jižního Tyrolska. Šlechtěn byl však i v severním Tyrolsku v Rakousku. Jeho původ sahá až do středověku. Existuje však několik teorií, které jeho vznik popisují. Ať už za jeho existenci může kdokoliv, jedno je jisté. Vznikal ve velmi drsných oblastech, a tak se z něj stalo +nenáročné plemeno. Při jeho šlechtění bylo použito arabské krve. Jedním takovým plemeníkem byl známý Dahoman, kterého mnozí znají z oblíbené deskové hry „Dostihy a sázky“. Nicméně z krve některých arabských hřebců se nerodilo mnoho hříbat, která by měla správné znaky a použití konkrétních hřebců bylo ukončeno.
V roce 1899 si šlechtitelský program vzalo pod křídla Rakousko a začalo cíleně vybírat pouze kvalitní chovná zvířata. Později roku 1904 vzniklo sdružení chovatelů haflingů v jižním Tyrolsku v Itálii. Sdružení mělo jasný cíl, a tím bylo vylepšit chovné postupy, podpořit pouze čistokrevnou plemenitbu, což znamenalo také vytvořit plemennou knihu a také registr hřebců. Tyto plány však narušila světová válka. Mnoho haflingů bylo použito ve válce jako koně tažní a jako soumaři. Problém však nastal po válce. Jižní Tyrolsko, které spadalo do Itálie, vlastnilo většinu chovných klisen. Avšak plemenní hřebci zůstali v severním Tyrolsku, které spadalo do Rakouska.
Až v roce 1926 se povedlo chovatelům s velkými obtížemi přivézt několik chovných klisen do severního Tyrolska a konečně se povedlo založit první plemennou knihu. Postupem času se povedlo chov rozšířit po celém rakouském Tyrolsku. Kvůli probíhající druhé válce se plemenitba trochu změnila a hafling byl šlechtěn do podoby spíše tažného koně, který by byl nápomocen v armádě, aby tahal náklad a vozíky. Také byla spousta koní poražena na maso, aby nakrmilo vojáky a lidi v nemocničních zařízeních. To se po válce změnilo a začal se šlechtit spíše modernější typ, který by lépe sloužil k rekreačnímu ježdění.
Pro plemeno je charakteristické jeho zbarvení. Jejich srst může mít odstín světle zlaté až po nádherně sytě zlatou, mohou mít i lehce odstíny játrové nebo kaštanové. Hřívu mají nádherně bílou nebo ve zbarvení připomínající len. Jejich kohoutková výška se pohybuje od 137 do 152 cm. Menší jedinci nejsou vhodní do dalšího chovu. Nicméně pokud se najde jedinec, který splňuje vše ostatní, co plemeno splňovat má, jsou odchylky směrem nahoru akceptovány. Mají krásné velké oko, které doplňují nádherné a dlouhé řasy. Těžší typ má celkově mohutnější stavbu těla a silnější obvod holeně. Lehčí typ je hubenější, sportovnější ostavy.
Při chovu je kladen důraz na povahu koně. Měl by být hodný, klidný a vyrovnaný. Nicméně hafling v sobě nese notnou dávku tvrdohlavosti. Při správném přístupu a práci jsou to skvělí parťáci. Jsou to koně vhodní na rekreační ježdění. Jejich chody jsou velmi pohodlné. V současnosti existují dva typy. Těžší a lehčí. Lehčí je šlechtěn z důvodu lepšího využití ve sportu. Koně jsou rychlejší, obratnější a vynikají pak více ve skokových a drezurních soutěžích. Čím dál častěji jsou však využíváni k westernovému ježdění, pro které se zdají být vhodným koněm, tak i do vytrvalostního sportu. Velmi dobře se dá využít jako hypoterapeutický kůň, kde pomáhá hendikepovaným dětem i dospělým.
Sama jsem majitelkou tohoto úžasného plemene, které si vás získá svojí úžasně hravou povahou. Nicméně pokud vás miluje, udělá pro vás první poslední. I když jsou to někdy tvrdohlavá zvířata a obzvlášť s kobylami to není někdy jednoduché, jsou to laskaví a dobráčtí koně. Pokud by však někdo chtěl pořídit haflinga pro začínajícího jezdce či dítě, je třeba opravdu důkladně vybírat povahu konkrétního jedince. I když je většina jedinců se skvělou povahou, je vždy třeba myslet na to, že jsou to živá a silná zvířata. Jak se snadno učí, dají se také velmi rychle zkazit. Pak se každý kůň může pro svého jezdce stát nebezpečným. I přesto však sama doporučuji rodičům své děti v jezdectví podporovat. Koně jim mohou dát opravdu hodně. A úrazy k ježdění prostě patří.
I toto plemeno koně s sebou nese jistá zdravotní rizika. Jsou to koně, kteří se velmi rychle dokáží schvátit. Jedná se o bolestivé a nebezpečné onemocnění kopyt, které může zapříčinit špatný management ustájení koně (příliš bohatá pastva) nebo překrmení krmivem, pečivem či jablky. Jsou však jedinci odolnější, kteří se ani na bohaté pastvě neschvátí. Určitě je vhodné si při výběru koně zjistit veškeré informace, které jeho vlastnictví vyžaduje.
U koní je vždy třeba se chovat slušně, s pokorou a s respektem. A k nim hlavně spravedlivě. Jedině potom si s nimi vytvoříte opravdové pouto, které stojí za to.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/haflinger-horse-breed-profile-4797757
https://completehorseguide.com/horse-breeds/haflinger/
https://en.wikipedia.org/wiki/Haflinger
Vlastní zkušenost autorky s plemenem hafling.
