Článek
Tento příběh se stal mé známé a musím říct, že na jednu stranu hodně pobavil, ale věřím, že jí jako introvertce ze situace dobře nebylo.
Jako velmi mladá introvertka si našla práci v hotelu, která ji nesmírně baví a zvládá ji velmi dobře, a to i přesto, že pracuje s lidmi. Má kolem sebe mnoho kolegů, a ještě víc klientů. Její maminka žije s partnerem, který má svého tatínka již ve velmi vysokém věku. Je to nesmírně čiperný pán a kamarádka ho má za svého dědu.
V práci se ohání, aby bylo její okolí spokojené a nadřízený měl případnou možnost ji posunout dál. Ke klientům se chová naprosto profesionálně a snaží se každému vyhovět. Chodí velmi pěkně oblékaná a má pěkné kousky v šatníku, které ráda střídá, aby v práci působila co nejlépe. Jednoho dne se stalo, že jí přišel puget růží a červené srdce. Měla obrovskou radost a jak si to, tak nesla, tak nebylo možné, aby to nějaký ten kolega neviděl. Volala své mamince, která v tu chvíli byla se svým přítelem u jeho tatínka.
Druhý den měl děda i s babičkou cestu do města a jako člověk ze starší generace si potrpí na slušné oblečení, zejména pokud se chystá někam do společnosti nebo vyřizovat vážnější záležitosti. Oblékl si tedy oblek a s babičkou se vydal na nákupy a do pojišťovny. A protože byla pojišťovna kousek od místa, kde jeho „nová skorovnučka“ pracovala, rozhodl se, že se za ní podívá. Babičku nechal v klidu nakupovat a vydal se k hotelu. Hotel bývá normálně velmi dobře zabezpečen a dole se zpravidla návštěvy hlásí. Nicméně dole u dveří potkal pána, kterému sdělil, že jde navštívit Klárku. A protože děda vypadá jako kouzelný děda z pohádky a byl v tak vysokém věku, pustil ho pracovník dál.
Kamarádka obsluhovala klienty, kteří se potřebovali ubytovat a plynulou angličtinou jim vše vysvětlovala. Děda vstoupil směrem k recepci a její kolegyně se ho zeptala, zda může nějak pomoci. Děda s radostí odpověděl, že hledá „nevěstu“ (neboť z předchozího dne a vyprávění o pugetu růží usoudil, že by mohlo být brzy něco víc) a ukázal na svoji vnučku k recepci. Její kolegyně zůstala zaraženě stát. Pak ale profesionálně odešla. Kamarádka neustále obsluhovala klienty a do toho okamžiku přišla další kolegyně, která se, nevědouce, že se již její kolegyně dědy ptala, znovu starého pána zeptala, zda něco nepotřebuje. A protože děda má rád humor, odpověděl, že by rád teplou postel (jako starý člověk, aby si mohl odpočinout) a že jde za „nevěstou“.
Mezitím dorazila první kolegyně a dala té druhé vědět, že se již ptala. Sdělily si informace, které obdržely. Zásadní z toho bylo „hledám nevěstu“ a „chci teplou postel“. Obě tam stály a jen se dívaly, co bude dál. Konečně kamarádka domluvila s klienty a stojí jak opařená, kde se tam dědeček bere. Ten ji jenom pozdravil a zahlásil, ať mu drží palce, že jde k lékaři, aby mu doktorka prodloužila řidičák. A zase s úsměvem pozdravil a odešel. Kamarádka si nevšimla, jak ji celou dobu nevěřícně sledují obě kolegyně.
Další den přišla do práce a nechápavě koukala na zaražené pohledy všech spolupracovnic. Pokračovala do kuchyňky, kde se bavili další dva kolegové, kteří okamžitě ztichli, sotva ji uviděli. To už jí přišlo velmi zvláštní. Ale chtěla se soustředit na blížící se začátek směny a jako introvertka nechtěla ani začínat nějaký rozhovor.
Ještě ten samý den za ní přišel její nadřízený a položil jí otázku, kterou jí zcela vyrazil dech. „Proč jsi nám neřekla, že se budeš vdávat?“ V tu chvíli se zarazila a odpověděla s úsměvem, jak na to přišel? Šéf ji tedy začal vyprávět to, co se k němu doneslo.
„No víš, holky říkaly, že ti přišla nádherná kytice se srdcem. A druhý den tě tu hledal ten pán, který o tobě mluvil jako o nevěstě.“ O teplé posteli se raději ani nezmínil.
No v tu chvíli ji došlo, co se vlastně stalo a že si všichni myslí, že onen starý pán, její děda, je považován za jejího budoucího muže. Že to, jak se obléká, je vnímáno tak, že jí to kupuje její nastávající. Vlastně konečná myšlenka v hlavě byla „Sakra, oni si myslí, že jsem zlatokopka a že pán je hodně bohatý a vydržuje si mě“. No v tu chvilku by se nejraději propadla. Snažila se tedy situaci vysvětlit. Víte však, jak to bývá. Na každém šprochu je pravdy trochu a vždy se raději věří pikantnější teorii než skutečnosti.
Večer volala mamince a vše jí povyprávěla. Maminka se i s přítelem váleli smíchy, protože něco tak absurdního člověk prostě nevymyslí. A když se něco takového stane ještě introvertovi, který netouží mluvit s hromadou dalších lidí a něco vysvětlovat a už vůbec netouží být středem pozornosti, tak je to o to ještě horší. Když maminka dceři řekla, že se ji děda chystá znovu navštívit, slyšela v telefonu jenom úpěnlivé a zoufalé „neeeeeeee“…
Pro introverta jsou vůbec situace s lidmi náročné. O to víc, když je dostanou do nepříjemné situace. I já jsem ale ležela smíchy, když jsem toto vyprávění slyšela.
