Článek
Hlubiny oceánů jsou místem, kde platí trochu jiná pravidla než ve světě, který známe z pobřeží nebo korálových útesů. Sluneční světlo postupně mizí, tlak roste a potrava se stává vzácností, na kterou mohou živočichové čekat dlouhou dobu. Kdo zde zaváhá nebo si začne příliš vybírat, nemusí další příležitost dostat. Evoluce proto obyvatele hlubokého moře vybavila schopnostmi, které na první pohled působí téměř absurdně. Někteří si kořist lákají vlastním světlem, jiní mají obrovské zuby nebo tlamy, které jsou v nápadném nepoměru ke zbytku těla. A mezi nimi je tu Chiasmodon niger, anglicky nazývaná ryba black swallower. Nenápadná tmavá ryba, která dotáhla jednu strategii do krajnosti. Když už narazí na vhodnou kořist, pokusí se ji spolknout, i když je větší než ona sama.
Zubatka černá (Chiasmodon niger)
Na samotné zubatce by při prvním pohledu možná nebylo nic, co by naznačovalo její mimořádnou schopnost. Má protáhlé tělo, tmavé zbarvení a velkou tlamu vybavenou výraznými zuby. Rozměry přitom žádného mořského obra nepřipomíná. Největší zaznamenaná délka se pohybuje kolem 25 centimetrů. Patří do čeledi Chiasmodontidae a jako samostatný druh ho v roce 1864 popsal přírodovědec James Yate Johnson.
Jeho skutečný svět začíná hluboko pod mořskou hladinou. Jde o mezopelagický až batypelagický druh a větší jedinci byli nejčastěji zaznamenáváni přibližně mezi 730 a 1900 metry. Existují však nálezy z podstatně větších hloubek, až kolem 3900 metrů. Mladí jedinci se naopak objevují výše ve vodním sloupci. Právě prostředí je důležité k pochopení toho, proč se z této malé ryby stal tak zvláštní predátor. V hlubokém oceánu není potrava samozřejmostí. Živočich zde nemůže počítat s tím, že za chvíli připlave další vhodná kořist. Pokud se před ním něco objeví, vyplatí se využít příležitosti naplno. Chiasmodon niger je na takový způsob života vybaven skutečně dokonale.
Největší zvláštností této ryby není její velikost ani samotné zuby. Je jím neobyčejně roztažitelný žaludek a tělesná stěna v jeho okolí. Jakmile ryba spolkne velkou kořist, její břicho se může roztáhnout natolik, že původně štíhlé zvíře začne připomínat malou rybu připojenou k obrovskému vaku. A není to pouze zvláštnost pozorovaná na jednom kuriózním exempláři. Schopnost požírat celé ryby delší než vlastní tělo je pro zubatku dobře známá. FishBase přímo uvádí, že se živí celými rybami a často požírá jedince delší, než je sama. Už zpráva publikovaná v časopise Nature v roce 1882 popisovala exemplář nalezený u pobřeží Nové Anglie, který měl v sobě rybu několikanásobně větší, než byla ona sama.
Její tělo je k tomu přizpůsobeno od tlamy až po žaludek. Velmi pohyblivé čelisti umožňují sevřít značně velkou kořist a zuby pomáhají zabránit tomu, aby jednou zachycená ryba unikla. Pak přichází na řadu mimořádně roztažitelný žaludek. Výsledkem může být obraz, který působí skoro hororově. Uvnitř nafouklého břicha lze rozeznat obrys celé spolknuté ryby, zatímco samotný predátor vedle své poslední večeře působí téměř směšně malým dojmem.
Z pohledu člověka může strategie zubatky působit jako čirá nenasytnost. V prostředí hlubokého oceánu ale dává smysl. Potravy je zde málo a jednotlivá setkání s kořistí mohou být nepravidelná. Schopnost využít i příležitost, kterou by jiný predátor kvůli velikosti kořisti musel nechat být, proto představuje značnou výhodu. Jediné velké sousto může rybě poskytnout množství energie, které by jinak musela získávat při několika samostatných lovech. Roztažitelný žaludek je tak v podstatě zásobárnou, která umožňuje využít vzácnou příležitost na maximum. Současně jde o krásnou ukázku toho, jak odlišně může evoluce řešit stejný problém. Na souši je běžné, že predátor velkou kořist roztrhá na menší části. Zubatka takovou možnost nemá. Jejím řešením je proto kořist zachytit a dostat ji dovnitř celou.
A jak je možné, že dokáže malá ryba spolknout živočicha, který ji svou velikostí výrazně převyšuje? Už zoolog Theodore Gill v 19. století uvažoval o tom, že Chiasmodon může kořist uchopit od ocasu a postupným pohybem čelistí ji dostávat hlouběji do tlamy. Přesné chování při lovu ve volné přírodě je však kvůli prostředí, v němž ryba žije, obtížné pozorovat.
Extrémní strategie má také svou odvrácenou stranu. Zubatka může spolknout tak velkou kořist, že ji nedokáže dostatečně rychle strávit. Právě s tím souvisí jedna z nejzajímavějších okolností nálezů těchto ryb. Pokud začne obrovská kořist uvnitř žaludku rychleji podléhat rozkladu, mohou vznikající plyny nafouknout břicho a zvýšit vztlak. Ryba pak může být vynesena vzhůru k hladině, tedy daleko z prostředí, ve kterém běžně žije. Woods Hole Oceanographic Institution tento zvláštní důsledek její potravní strategie popisuje jako jakýsi závod mezi trávením kořisti a tvorbou plynů při jejím rozkladu.
Je v tom určitá ironie. Adaptace, která rybě umožňuje přežít v prostředí s nedostatkem potravy, se za určitých okolností může obrátit proti ní. Hranice mezi výhodným velkým úlovkem a příliš velkým soustem může být překvapivě tenká. Právě mrtví jedinci s enormně nafouklým žaludkem také pomohli člověku tuto rybu lépe poznat. Zvíře, které většinu života tráví stovky až tisíce metrů pod hladinou, se tak může dostat až do světa, kde bychom ji za normálních okolností vůbec nepotkali.
Zubatka černá je zajímavá ještě z jednoho důvodu. Připomíná, jak málo toho o obyvatelích hlubokých oceánů stále víme. Zatímco život velkých suchozemských predátorů lze sledovat pomocí kamer, obojků nebo fotopastí, pozorovat několikacentimetrovou tmavou rybu při lovu kilometr pod hladinou je úplně něco jiného. O druhu proto známe jeho stavbu těla, výskyt i obsah žaludků ulovených exemplářů, ale některé části jeho běžného života zůstávají mnohem méně probádané. FishBase například stále neuvádí podrobné údaje o rozmnožování, věku či délce života. Přitom nejde o obrovského predátora ani tvora vybaveného jedem či světélkující návnadou. Jeho hlavní zbraní je schopnost využít okamžik, kdy se v temnotě konečně objeví potrava.
Při pohledu na zubatku s napnutým žaludkem je snadné vidět jen bizarní hlubinnou rybu, která neodhadla velikost večeře. Ve skutečnosti je ale její tělo výsledkem života v jednom z nejnáročnějších prostředí planety.
Zdroje:
https://www.fishbase.se/summary/10192
https://twilightzone.whoi.edu/explore-the-otz/creature-features/black-swallower/
https://www.descna.com/en/speciesrecords/fish/osteichthyes-bony-fish/perciformes/chiasmodon-niger-black-swallower
https://animalia.bio/black-swallower
https://www.practicalfishkeeping.co.uk/features/weird-fish-of-the-week-swallower/
https://allthatsinteresting.com/black-swallower
