Článek
Antarktida má pověst země bílé, modré a šedé. Na tisíce kilometrů se tu střídá led se skalami a místy, kde vítr obnažil holou zem. O to podivněji působí místo na konci Taylorova ledovce. Z jeho čela vytéká tekutina, která po kontaktu s povrchem barví led do rezavě červené. Stéká po něm v nepravidelných pruzích a z dálky připomíná krev vytékající z obrovské rány. Kdo fotografii vidí poprvé bez vysvětlení, snadno může nabýt dojmu, že jde o upravený snímek. Jenže Blood Falls, česky Krvavé vodopády, jsou skutečné. A příběh krvavé vody, která se tu dostává na denní světlo, začal dávno předtím, než na antarktický led poprvé vstoupil člověk.
Krvavé vodopády
Leží v Taylorově údolí, které je součástí McMurdo Dry Valleys neboli Suchých údolí McMurdo. Už okolní krajina je na Antarktidu nezvyklá. Nejde o nekonečnou bílou pláň, jakou si člověk při vyslovení názvu kontinentu obvykle představí. Suchá údolí jsou mimořádně chladnou pouští, kde na velkých plochách vystupují kameny a holá zem. Srážek je málo, vzduch je velmi suchý a silný vítr pomáhá udržovat část krajiny téměř bez sněhu. Právě sem zasahuje Taylorův ledovec a na jeho konci u jezera Bonney se objevuje skvrna, kterou mezi okolní bělobou nelze přehlédnout.
Lidé o ní vědí déle než sto let. V roce 1911 ji během britské expedice vedené Robertem Falconem Scottem zaznamenal australský geolog Thomas Griffith Taylor, podle něhož dnes nese jméno celý ledovec i údolí. Tehdy nikdo neměl k dispozici přístroje, kterými by mohl nahlédnout hluboko pod led. Červené zbarvení bylo zprvu spojováno s řasami. Bylo to pochopitelné vysvětlení, ale bylo nesprávné. Žádná krev a nakonec ani červené řasy. Hlavní roli tu hraje železo.
Voda, která se dostává z ledovce ven, je velmi slaná a obsahuje velké množství rozpuštěného železa. Dokud zůstává uzavřená v prostředí s nedostatkem kyslíku, nemá onu výraznou rezavou barvu známou z fotografií. Ta se objeví ve chvíli, kdy se dostane ven. Železo reaguje se vzdušným kyslíkem a na povrchu se vytvářejí sloučeniny železa, které led zbarví do odstínů oranžové, hnědé a temně červené. V principu se před očima odehrává něco podobného jako rezivění železa. Na dokonale světlém ledovci vypadá několik rezavě červených proudů mnohem dramatičtěji než rez na starém kusu kovu. Tím by se dal vysvětlit vzhled Blood Falls. Jejich skutečná záhada však dlouho ležela jinde. Pokud je kolem takový mráz, odkud se vůbec bere tekutá voda?
Odpověď je ukrytá pod Taylorovým ledovcem. V jeho nitru a pod ním se nachází systém mimořádně slané vody, solanky. Výzkum ukázal, že soli v tomto systému mají původ v mořské vodě a že zdejší podpovrchové prostředí je pozůstatkem velmi dávné minulosti. V dobách, kdy zdejší krajina vypadala jinak, pronikala do Taylorova údolí mořská voda. Pozdější postup ledovce část tohoto slaného prostředí uzavřel a odřízl od okolního světa.
Pak přišla dlouhá proměna. Když slaná voda zamrzá, vznikající led do sebe většinu soli nepřijímá. Ta zůstává ve zbývající vodě, která je postupně stále koncentrovanější. Výsledkem může být solanka mnohem slanější než běžná mořská voda. A právě sůl je jedním z důvodů, proč voda pod Taylorovým ledovcem dokáže zůstat kapalná při teplotách, při kterých by obyčejná sladká voda dávno zmrzla. Výzkumníci nakonec pomocí radarových měření zjistili, že zdroj této solanky sahá kilometry pod ledovec. V roce 2014 se podařilo odebrat vzorek solanky přímo z ledovce pomocí speciální tavicí sondy IceMole. Chemické rozbory potvrdily mimo jiné její mimořádnou slanost a složitou historii. Z Blood Falls se tak postupně stal mnohem víc než jen zajímavě zbarvený kus ledu.
Solanka totiž není pod Taylorovým ledovcem nehybná. Dokáže se ledem pohybovat systémem trhlin a kanálů. Vysoká koncentrace soli snižuje její bod tuhnutí a při částečném zamrzání se navíc uvolňuje teplo. V kombinaci s tlakem a pohybem samotného ledovce tak vznikají podmínky, za kterých může kapalina postupovat směrem k jeho povrchu. Neznamená to ovšem, že z Blood Falls nepřetržitě teče červený proud. Název vodopády je v tomto ohledu trochu zavádějící. Výrony jsou nepravidelné. Někdy je místo výrazně červené, jindy je aktivita mnohem menší a starší skvrny postupně mění vzhled. Dokonce byly zaznamenány výrony během antarktické zimy. Vědci proto vědí poměrně dobře, odkud voda pochází a jak se může ledovcem pohybovat, ale přesný mechanismus, který rozhodne, kdy solanka prorazí na povrch, není dodnes definitivně vyřešen.
Při studiu Blood Falls navíc přišlo překvapení, které jejich barvu téměř odsunulo do pozadí. Voda ukrytá pod ledovcem není sterilní. Žijí v ní mikroorganismy. Na první pohled to nemusí znít nijak převratně. Mikroskopický život byl nalezen na mnoha nehostinných místech Země. Podmínky v tomto případě jsou ale mimořádné. Organismy žijí v chladu, ve tmě, bez možnosti získávat energii ze slunečního záření a v prostředí s velmi vysokým obsahem soli. Pod ledem byly po dlouhou dobu izolované od povrchu a přesto zde vznikl fungující ekosystém. Nemůže se opírat o fotosyntézu, protože sluneční paprsky do tohoto světa nepronikají. Mikroorganismy proto využívají chemické procesy a pracují s látkami, které mají k dispozici. Výzkum Blood Falls ukázal význam koloběhu železa, síry a uhlíku. Život se tu přizpůsobil podmínkám, které by pro většinu organismů na povrchu byly smrtící.
Právě tato skutečnost přivedla k Blood Falls i vědce, kteří se nezabývají pouze Antarktidou. Suchá údolí McMurdo patří mezi pozemská prostředí využívaná při úvahách o podmínkách na Marsu. Podobně zajímavé jsou ledové světy dál ve Sluneční soustavě, u nichž se uvažuje o kapalné vodě ukryté pod ledovým povrchem. Blood Falls samozřejmě nejsou důkazem života na jiné planetě. Ukazují ale něco podstatného. Na Zemi může život přežívat bez slunce, v chladu a v chemicky neobvyklém prostředí skrytém pod silnou vrstvou ledu.
To, co se pod Taylorovým ledovcem skutečně odehrává, je podivuhodné samo o sobě. Červená barva, kvůli které se Blood Falls proslavily po celém světě, je nakonec pouze viditelnou stopou mnohem staršího a téměř úplně skrytého světa.
Zdroje:
https://www.futura-sciences.com/en/antarctica-the-blood-falls-finally-explained-scientifically_24864/
https://www.antarcticajournal.com/antarcticas-blood-falls-the-mysterious-red-waterfall-explained/
https://www.antarcticacruises.com/guide/antarctica-blood-falls-red-water-explained
https://science.howstuffworks.com/environmental/earth/geology/blood-falls-antarctica.htm
https://www.denik.cz/veda/krvave-vodopady-na-antarktide/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-nasli-pod-krvavymi-vodopady-v-antarktide-oazu-pravekeho-zivota-376598
https://magazin.aktualne.cz/co-se-to-deje-v-antarktide-krvave-vodopady-vydesily-verejnost/r~aaa2993bd542c2d5c5b4e299be69378b/?lp=1
