Jako malá holka přežila pád letadla z výšky tří kilometrů a samotu v džungli. Příběh Juliane Koepcke

Komu by alespoň jednou v životě při cestování letadlem neproletěla hlavou myšlenka "co když letadlo spadne"? Letecká doprava je stále jedním z nejbezpečnějších dopravních prostředků. Ovšem je také nutné si říct, kolikrát člověk jede například autem a kolikrát letí letadlem. Někdy se nehody prostě stávají. Dospělý člověk by při poruše letadla a jistém pádu prožíval noční můru. Co takhle ale malé dítě? Pojďme se podívat na příběh dnes už ženy, která ve věku mladého děvčete takovou hrůzu prožila.

Narodila se 10. října roku 1954 v Limě původem německým rodičům Marie a Hans W. Koepckovým. Oba rodiče se věnovali výzkumu a ochraně zvířat. V době, kdy se malá Juliane narodila, byla hlavní obživou rodiny práce v přírodovědném muzeu. Po několika letech se rodina rozhodla odcestovat. Jako ideální místo pro jejich výzkumy se zdálo být místo v amazonském deštném pralese v Peru. Založili tak svoji vysněnou výzkumnou stanici Panguanu. Juliane bylo teprve 14  let, když se s rodiči na toto nádherné, ale nebezpečné místo vydala. Rodiče svoji holčičku poctivě učili, na co si v džungli dávat pozor a také jak jednat v případě nouze.

Bohužel německá škola, ve které studovala, žádala, aby se vrátila a řádně absolvovala zkoušky. Zpět letěla se svojí matkou Mariou. Otec Juliane chtěl, aby se jeho žena vrátila dřív, ta ale chtěla být se svojí dcerou. Oznámila svému muži, že poletí zpět 24. prosince roku 1971 se společností LANSA. Manžel naléhal na Mariu, aby s touto společností neletěla, že není zcela spolehlivá. Bohužel let byl již zarezervovaný a tak nezbylo nic než doufat, že vše proběhne v pořádku. A možná by i proběhlo.

Bohužel v době letu řádila silná bouřka. Noční můra mnoha cestujících a možná i méně zkušených pilotů. Bohužel letadlo zasáhnul blesk a způsobil mu velké problémy. Juliane seděla na sedadle u okna. Blesk udeřil tak silně, že došlo k poškození pravého křídla a kvůli tomu začalo letadlo rychle klesat k zemi, která byla vzdálená zhruba 3 000 metrů. Juliane popisovala, co si pamatovala. To, jak letěla zavěšená na sedadle volným pádem, než ztratila vědomí.

Jaké ale měla štěstí, když se probrala a zjistila, že žije. Mladé děvče, které bylo polámané, najednou zjistilo, že je zcela samo a okolo ní je pouze prales. A to ten nejrozsáhlejší deštný prales na naší planetě. Řezné a tržné rány, otřes mozku, zlomenina klíční kosti a nebezpečí džungle. To by nedal lecjaký dospělák. Statečná Juliane však nepanikařila. Když se soustředila na své okolí a zvuky, které slyšela, uvědomila si, že jsou jí povědomé. Rodiče ji učili, jak nejlépe přežít v takovém prostředí a jak se chovat v případě nouze. Díky zvířatům, které znala, také poznala, že je v prostředí, které dobře zná.

Musela se rozhodnout. Udělat vše proto, aby našla pomoc nebo se k ní alespoň přiblížila, nebo bude doufat a čekat, že ji někdo najde. Statečnost nakonec zvítězila a Juliene se celá bolavá a kulhající vymanila ze sedačky a velmi pomalu se začala plazit dál. V části trosek našla sáček, který obsahoval nějaké bonbóny. Jeden by řekl nic moc, ale alespoň nějaký cukr jako zdroj energie. Přišla ale další útrapa. Správně se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Pokud by zvolila špatný směr, mohla by se dostat mnohem hlouběji do pralesa a tím by se její situace výrazně zhoršila. K její smůle navíc pršelo a vše bylo podmáčené a vlhkost byla vysoká.

Rada rodičů, že je ideální využít případnou řeku, se jí zdálo jako ideální řešení problému. Podařilo se jí dostat k řece Amazonce. Neustálý déšť jí neumožnil rozdělat oheň, což muselo být neuvěřitelně depresivní. Nejde si to ani představit. Voda byla všude a znesnadňovala nalézt alespoň nějaké plody k jídlu. Většina toho je v pralese jedovatá, a tak jsou možnosti značně omezené. Během pomalé cesty narazila na další část trosek a některé oběti tragédie. Nicméně unavená, zraněná a vyčerpaná pokračovala po proudu řeky. To byla jediná cesta, která mohla vést k nějaké civilizaci.

V jejích ranách už úřadovalo velké množství červů, ale ti někdy nejsou na škodu. Pomáhají likvidovat odumřelou tkáň a zpomalují tak nástup případné otravy krve. Po pár dnech se na ni usmálo štěstí. Narazila na malou chatičku, která měla střechu pokrytou palmovým listím. Když ji řádně prohledala, našla benzín v kanystru. Otec ji učil, jak si pomoci v případě zranění. Své rány, na kterých hodovalo množství červů, polila nalezeným benzínem. Vyčerpaná využila chatu k přenocování. A udělala moc dobře. Ráno ji cosi probudilo. Možná mohla mít pocit, že se jí to jen zdá, ale záchrana se blížila. Slyšela nějaké mužské hlasy. Z chaty se tak prodrala ven a zahlédla rybáře, ke kterým se okamžitě vydala. Tak byla zachráněna.

Později byla nalezena další těla obětí této letecké katastrofy. Mezi nimi byla i matka Juliane. Znalci bylo zjištěno, že je neusmrtil pád. Trosky se totiž zřítily do hromad listí a vegetace. Při bouři navíc foukal teplý vzduch, který nejspíš také dokázal utlumit pád. Smůlou pro tyto oběti bylo to, že se nikdo z nich neodvážil jako mladá dívka na cestu a hledat pomoc. Setrvání na místě a zranění bylo příčinou jejich úmrtí. Bohužel ne každý ví, jak se chovat v případě nějaké katastrofy. Dívenka měla velké štěstí a i díky svým rodičům, kteří ji vše učili, měla šanci nějakou dobu přežít v takto nebezpečném prostředí.

Juliane se následně vrátila do Německa, odkud pocházeli její rodiče. Vrátila se tam ale pouze proto, aby se vyléčila a zcela vzpamatovala z této katastrofy. Šla v šlépějích svých rodičů a vystudovala biologii. Svoji specializaci se vydala uplatnit do založené stanice Panguany, kterou do roku 2000 vedl její otec. Po jeho smrti se stala ředitelkou této stanice. V současnosti je již zcela někde jinde. Po návratu zpět do Německa, konkrétně do Mnichova, začala pracovat jako knihovnice ve výzkumné instituci ZSM - zoologická systematika Mnichov.

Zdroje:

https://www.bbc.com/news/magazine-17476615

https://brightside.me/articles/story-of-a-teen-who-survived-11-days-in-the-amazon-after-a-plane-crash-816543/

https://www.abc.net.au/news/2022-10-02/the-girl-who-fell-3km-into-the-amazon-and-survived/101413154

https://en.wikipedia.org/wiki/Juliane_Koepcke