Článek
Anketa
V zaměstnání trávíme mnoho času, a proto se v něm určitě chce každý cítit komfortně. To, jak se budeme cítit, ovlivňuje mnoho faktorů a jeden z nich je určitě i ten, s kým spolupracujeme.
Mnoho pracujících lidí prošlo nejedním zaměstnáním, kde se pracovalo v týmu více lidí nebo měli alespoň jednoho kolegu. Jak je někdy těžké pracovat s více kolegy, ví asi každý. Ne vždy si všichni sednou a je to zcela normální. Je zde zapotřebí mnoho empatie, vzájemného respektu a v neposlední řadě sebereflexe.
Většina týmové spolupráce znamená, že každý z kolegů v něčem vyniká více a v něčem jiném méně. Ovšem jako celek mají dobrý tah na branku, pokud si nehážou klacky pod nohy.
Jaké to je v čistě ženském kolektivu ? To bych řekla, že je většinou nejsložitější mechanismus. Ženy mají velké tendence k určité žárlivosti, intrikám, závisti a pomlouvačnosti. To ale v kolektivu může a většinou nadělá řádnou paseku. Není nic horšího, než dáma, která se tváří jako dobrá kamarádka a kolegyně. Má ale jedinou vadu. Má ráda drby a sama je i vytváří. Mnohdy sama věří tomu, co říká. Je to takový rozvraceč a pokud je i dobrým manipulátorem, problém je na světě. Většinou jsou to ženy, které jsou ve svém životě nespokojené a možná jim dělá dobře škodit i ostatním. Tady nastává problém, jak toto vyřešit. Řešením je jednat férově a říct si všechny problémy, které je trápí. Bohužel mnoho žen má s tímto problém a buď to neumí nebo ani nemá zájem cokoliv řešit. Možná proto se v ženském kolektivu velmi často používá výraz „slepičárna“. Pokračují dál ve svých intrikách a v kolektivu se již nemusíte cítit dobře. Máte možnost promluvit se svým nadřízeným. Pokud se ani tam nedostaví správná reakce a řešení, tak většina lidí zvolí cestu nejmenšího odporu a zaměstnání změní. Je to tak ale správně? Přece stále existuje mnoho ženských kolektivů, kde vše funguje zdravě. Je to hodně o lidech a jejich povaze. To by ale bylo na samostatný článek.
V mužském kolektivu to funguje mnohdy stejně jako v ženském. Hodně se říká, že pánové pokud mají problém, tak si dají do čumáku a je klid a mohou fungovat dál. To ale taky není zcela pravda. Pánové jsou zase někdy jako malé děti a je to složitější, než se může zdát. Ani oni si nedokážou mnohdy upřímně říct, kde je problém a vyřešit ho. I oni mezi sebou intrikují. Dokáží se ale v mnoha ohledech chovat profesionálně a spolupracovat. V dámském kolektivu se většinou snaží být objektivní a většinou se nezapojují do dámských válek. Ani nemůžou, protože je většinou nechápou.
Kombinace kolektivu ženy a muži mi přišla vždy nejlepší. Ne ale všechny obory toto mohou poskytnout. Ne každý obor je pro muže a ne každý pro ženu. Taky většina pánů by si nemohla dovolit pracovat za plat ženy. V zaměstnání, kde je fyzicky náročná práce, tak pomoc kolegy určitě každá dáma ocení. V jiném případě se pánové dokáží zamyslet a podívat se na různé problémy z jiného úhlu než žena. Mohou se tak zase doplňovat. Pochopitelně i tato kombinace může nést jisté problémy, pokud nejsou kolegové na jedné vlně.
V zaměstnání opravdu trávíme spoustu času a právě i tady vzniká spousta přátelství. Jsou ale tato přátelství skutečná? Není někdy lepší držet si odstup, mít čistě pracovní vztah a mít svým způsobem klid? Nebylo by fajn, kdyby se každý zamyslel sám nad sebou? Proč si to znepříjemňovat v práci, když už život sám o sobě není zcela snadný?
Jak se cítíte vy ve svém kolektivu? Jste jen dámský kolektiv nebo v kombinaci s muži? S kým se vám pracuje lépe a proč?
