Článek
Les bývá zrádně tichý. Někdy až tak tichý, že člověk slyší vlastní srdce a křehké lupnutí větvičky působí jako výstřel. V takovém tichu, mezi hlubokými lesy severozápadního Washingtonu, se v květnu 2018 odehrál příběh, který by klidně mohl být scénou z filmu, jenže tenhle film byl skutečný. A skončil tragicky.
Dva přátelé, S.J. Brooks a Isaac Sederbaum, se rozhodli projet na horských kolech stezky v okolí hory Mount Si, nedaleko městečka North Bend. Byla sobota, počasí ideální, les voněl po dešti a zem byla měkká. Obyčejný den, jakých jsou tisíce. Jenže v tom klidu, o několik desítek metrů dál, už dávno čekal někdo jiný. Z podrostu se na ně dívala velká kočka – puma americká, hladová a zoufalá.
Puma, kterou Američané nazývají také horským lvem nebo kuguárem, je samotářská šelma, která obývá prakticky celou Ameriku od Kanady až po Patagonii. Není to zvíře, které by řvalo jako lev, ani nevyje jako vlk. Její síla spočívá v naprosté tichosti. Umí se pohybovat tak, že ji neslyšíte, dokud nestojí přímo za vámi. Dospělý samec váží kolem sedmdesáti kilo, ale působí, že je musí vážit mnohem více. Má pružné tělo, svalnaté nohy a dlouhý ocas, který mu pomáhá držet rovnováhu při skocích.
Když puma loví, nespoléhá na vytrvalost. Je to spíš mistr překvapení. Hodiny dokáže ležet nehybně, pozorovat, čekat na okamžik, kdy se oběť otočí nebo se rozptýlí. A pak jediným výbušným pohybem vyrazí. Útok je tak rychlý, že většina kořisti se ani nestačí ohlédnout. Loví hlavně jeleny a srnce, ale když se dostane do špatné kondice, může se zaměřit i na menší zvířata, a v naprosto výjimečných případech i na člověka. To však bývá znamení, že něco v jejím světě nefunguje. Hlad, nemoc, ztráta přirozeného teritoria – to všechno dokáže zvíře poznamenat a změnit.
19. května 2018 ráno. Brooks a Sederbaum, dva přátelé jeli po stezce, smáli se a fotili si okolí. Všude kolem bylo zeleno, jen občasné křupnutí větve nebo šustění listí. „Myslel jsem, že to je pes,“ řekl později Isaac. Ale pak uviděl ten pohyb, ten plynulý, děsivý kočičí krok. Puma stála asi deset metrů od nich. Dívala se, nehnutě, a pak se pomalu přiblížila. Muži reagovali správně, zůstali spolu, zvedli kola nad hlavu, dělali hluk, aby vypadali větší. Jenže zvíře se nezaleklo. O vteřinu později vyrazilo.
Skočila na Isaaca a povalila ho. Zaryla mu drápy do ramene a zakousla se mu do hlavy. Brooks bez váhání začal do ní mlátit kolem, křičel, kopal, snažil se ji odtrhnout. Po několika zoufalých sekundách puma povolila, jenže místo útěku se obracela k Brooksovi. Isaac se v šoku rozběhl pryč, celý od krve, zatímco za sebou slyšel, jak se puma vrací ke kamarádovi. Pozdější rekonstrukce ukázala, že zvíře bylo podvyživené, v bídném stavu, pravděpodobně trpělo parazity. Ztratilo přirozený strach a začalo reagovat čistě pudově, všechno, co se hýbe, je potenciální kořist.
Pumy útočí ze zálohy a většinou míří na krk. Jejich čelisti dokážou vyvinout obrovský tlak, dost silný, aby zlomil páteř jelena. Jenže člověk není jejich běžná kořist. Nemá srst, necítí se jako lovná zvěř, a tak bývá útok zmatený, možná o něco pomalejší a chaotický. Puma, která už jednou zaútočí, obvykle ale nepřestane. Sederbaum doběhl k autu, kde se mu podařilo zastavit řidiče a přivolat pomoc. Když policisté dorazili, našli Brookse mrtvého. Puma byla vypátrána o pár hodin později a zastřelena. Byla mladá, zhruba tři roky a vážila sotva polovinu toho, co zdravý samec. Tento útok byl první smrtelný ve státě Washington po více než sto letech. A znovu otevřel otázku, jak se mění vztah lidí a predátorů v době, kdy se města rozpínají a zvířata ztrácí svůj prostor.
Lesy kolem North Bend vypadají divoce, ale ve skutečnosti jsou kousek od civilizace. Stezky kříží silnice, domy stojí blíž, než si většina turistů uvědomuje. Zvířata se přizpůsobují, jelenům nevadí světla, medvědi chodí k popelnicím. Pumy se učí žít mezi tím vším, ale jejich instinkty zůstávají. Když se sníží počet srn, hlad je dovede blíž k lidem. Statistiky ukazují, že útoky pum jsou stále velmi vzácné. V celých USA jich za sto let nebylo ani dvě stovky. Jenže každá taková událost je varováním. Člověk má tendenci považovat přírodu za bezpečnou kulisu. Ale v každém lese je někdo, kdo si prostor hlídá jinak než my.
Je zajímavé sledovat, jak puma loví. Nejdřív stopuje, často po větvi nebo skalách, aby měla výhled. Sleduje vítr, aby ji kořist neucítila. A když je čas, z ticha vystřelí jako pružina. Všechno je založeno na síle zadních nohou a dokonalém načasování. Po úspěšném útoku si potravu odtáhne do úkrytu, kde ji zahrabe listím, aby ji mohla jíst i později. V divočině je puma dokonalý predátor. Jenže v kontaktu s člověkem se tenhle dokonalý mechanismus rozpadá. Nechápe, že člověk není kořist, a když se to snaží zjistit, bývá pozdě pro obě strany. O tomto úžasném zvířeti jsem psala článek, který si můžete přečíst zde .
Po tragédii začaly washingtonské úřady rozšiřovat kampaně o prevenci. Rady znějí jednoduše, ale v praxi jde o minuty nebo vteřiny a často člověk stejně zareaguje zcela jinak. Pokud pumu uvidíte, neotáčejte se zády. Stůjte, zvedněte ruce nebo batoh, křičte hlubokým hlasem, a hlavně neutíkejte. Právě útěk spouští lovecký reflex. A když už k útoku dojde, bojujte. Opravdu bojujte, čímkoli, co máte po ruce. Existují případy, kdy se lidem podařilo přežít jen tím, že zvíře udeřili kamenem nebo píchli tužkou do oka. Strach z divočiny by neměl lidi odradit. Spíš by měl připomenout, že příroda není hřiště, ale svět s vlastními pravidly.
Isaac Sederbaum se po útoku dlouho nevracel do hor. Říkal, že v noci slyší ticho, které tam tehdy panovalo. Cítil vinu, přestože udělal všechno správně. „Viděl jsem tu pumu zblízka. Nebyla to bestie, jak ji lidé popisují. Byla to jen zoufalé zvíře,“ řekl později. Jeho slova vystihují pravdu, kterou lidé často přehlížejí, puma není monstrum. Je to tvor, který se snaží přežít v krajině, kterou mu den za dnem bereme. A někdy se ty světy prostě střetnou. Les u Mount Si je dnes opět tichý. Stromy šumí, potok hučí a připomínka této události visí jen na malé kovové desce s jménem oběti. Lidé tam občas položí květiny, někdo helmu, jiný jen na okamžik zastaví a mlčky stojí.
Útok pumy z roku 2018 není jen tragédií dvou cyklistů. Je to obraz toho, jak křehká je rovnováha mezi člověkem a divokým světem. Les nepatří nám, my jsme ti, kdo přicházejí na návštěvu.
Zdroje:
https://www.cbsnews.com/news/cougar-attack-washington-victim-sj-brooks-friend-isaac-sederbaum/
https://www.fox13seattle.com/news/mountain-biker-killed-in-rare-cougar-attack-identified
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/fatal-cougar-attack-washington-sj-brooks-isaac-sederbaum-animals
https://apnews.com/general-news-2192902004cf4c798e4a1c56bbcc712c
https://www.dailymail.co.uk/news/article-5751831/PICTURED-32-year-old-biker-killed-starving-cougar.html
https://kids.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/mountain-lion
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/cougar
