Článek
Pavouci patří k nejstarším obyvatelům naší planety. Velká část lidí se jich bojí a mají z nich přímo panickou hrůzu. I když jsou pro naši planetu důležití, s mnoha druhy by se nejeden z nás setkat nechtěl. Rozhodně nevíme o všech, kteří na naší zeměkouli žijí. Vědci neustále objevují nové a nové druhy. Dnes je známo až 60 000 druhů, což je nezměrné číslo. Někteří nejsou člověku nebezpeční, ale existují druhy, které dokáží člověka usmrtit. Pojďme se nyní společně na jednoho takové pavouka podívat.
Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus)
Tento velmi nebezpečný pavouk patří do čeledi sklípkancovití. Pro mnohé z nás je dobrou zprávou, že jeho domovinou jsou oblasti východní Austrálie, konkrétněji pak okolí Sydney, což je největší město Austrálie a také v určitých částech Nového Jižního Walesu. Nikde jinde na světě se nevyskytuje. Je tedy živočichem endemickým.
V přírodě si vybírá stinná a vlhká místa. Ideální půdou je pak jíl, čedič nebo břidlicová půda. Dobrý úkryt mu většinou poskytnou popadané větve stromů, kořeny stromů, různé skalní trhliny a také prostory pod kamením. Pokud se přiblíží k lidskému obydlí, daří se mu dobře ve sklepení, pod různým materiálem či v garáži. Na takových vhodných místech si následně vytvoří doupátko, které je obklopeno pavučinou a má takzvaný tunelovitý tvar.
Tento druh má mohutnou a celkem robustní stavbu těla. Samice jsou větší a mohutnější než samci a v těle mohou dorůst od jednoho do pěti centimetrů. Včetně nohou pak mohou dosahovat až devíti centimetrů. Nohy jsou poměrně silné a jsou obdařené krátkými chloupky. Nohy samce jsou delší než nohy samice. Jeho chelicery, tedy kusadla, jsou opravdu velká a silná a obsahují jedové žlázy. Používá je k vlastní obraně, ale hlavně při lovu. Jeho zadeček je hlavně u samic docela mohutný a je pokrytý drobnými chloupky. Zbarvení těla je tmavě hnědé až černé a má lesklý nádech. Zadeček je o něco světlejší.
Sklípkanec žije samotářský život. Je velmi teritoriální a své doupě si velmi pečlivě střeží a brání. Jeho aktivita je směrována na noční hodiny. Nepatří ale mezi aktivní lovce. V klidu a tichosti na svoji kořist číhá u otvoru svého doupěte. O kořisti ví v momentě, kdy se dotkne vláken jeho pavučiny. Ty vydávají slabé vibrace, které pavouk okamžitě zaznamená. Rychlost útoku je fascinující. Svoji oběť kousne a vpraví do ní dávku svého jedu a dalších látek, které z útrob připraví výživnou kašičku, kterou pak pavouk vysaje. Mezi jeho oblíbenou kořist patří například různí brouci, drobní pavouci, švábi, dokonce i mravenci a pochopitelně další drobný hmyz.
Samci své partnerky aktivně hledají. I oni mají svá doupata, ale na rozdíl od samic je musí opustit. V pohybu jim pomáhají jejich dlouhé nohy a štíhlé tělo. Při opuštění doupěte se snadno může stát, že samec padne za oběť jinému zvířeti. Nicméně proto, aby proces urychlil, vydává vibrace, které by měla samice zaznamenat. Pokud se jí samec zdá jako vhodný otec pro její potomky, svolí k páření. Páření může proběhnout jak před vchodem nebo přímo uvnitř doupěte. Samec své sperma přenese za pomoci pedipalp. Vloží ho do pohlavních orgánů samice. Následně je smysl života samce naplněn a po páření umírá.
Po úspěšném páření začne samice klást vejce. Klade je do velmi hustého kokonu z vláken pavučiny. Může jich být až několik stovek. To má za úkol chránit vajíčka před změnou počasí či predátory. Největší ochranou vajíček je však samotná matka. Ta je hlídá a je ochotna se každému postavit čelem. Po uplynutí zhruba tří až čtyř týdnů se začnou mláďata klubat. Samotné líhnutí ovlivňuje vlhkost a okolní teplota. Trvá však ještě několik týdnů, než jsou mláďata schopná a dostatečně silná na to, vyrazit vstříc vlastnímu životu.
Jeho jed patří k nejsilnějším neurotoxinům v pavoučí říši. Již po kousnutí jeho velmi silnými chelicerami dojde k okamžité bolesti. Místo může být zarudlé a může svědit. Postupně se však přidají další potíže. Mezi ně patří nevolnost a zvracení, dotyčný se začne silně potit. Svaly se začnou stahovat v křečích a člověk pociťuje třes po těle a následně celkovou slabost. Srdeční tep se začne zrychlovat a postupně může dojít k selhání dýchání a následné smrti. Nicméně již v roce 1981 bylo vyvinuto sérum, které dokáže velmi rychle pomoci. Od té doby sice dojde ročně k více než 40 kousnutím, ale díky včasné pomoci a podání séra nedošlo naštěstí k žádnému úmrtí.
Přesto je potřeba vždy koukat kolem sebe. Dávat pozor na místa, kde by se mohl takový pavouk usídlit. Nejvíce ohroženi jsou vždy turisté, kteří míří do oblastí, kde to dobře neznají a nemají o místní fauně dostatek informací. Pochopitelně i děti či staří a nemocní lidé by měli mít oči na stopkách a být v tomto ohledu obezřetní.
Zdroje:
Webové stránky Australian Geographic: World’s deadliest spider: the funnel-web
https://factanimal.com/sydney-funnel-web-spider/
https://animaldiversity.org/accounts/Atrax_robustus/
https://www.inaturalist.org/taxa/205276-Atrax-robustus
https://www.denik.cz/veda/nejvetsi-pavouk-sklipkanec-jedovaty-australie.html
https://zvirecizpravy.cz/je-smrtelne-jedovaty-a-klidne-prokousne-lidsky-nehet-podivejte-se-co-nekdo-poslal-australske-zoo/
