Článek
Rozhodovat o životě nebo smrti není určitě snadné, ale někdy je to nezbytnost. Nemoc a stáří si nevybírá a postihuje i naše zvířecí členy rodiny. Žijí s námi po boku a zažíváme s nimi mnoho pěkných i těch těžkých chvil. Přesto se každý dobrý majitel snaží, aby měl jeho mazlíček tu nejlepší péči. Bohužel někdy přijdou chvíle, kdy je nutné se se svým parťákem rozloučit. Musí přijít rozhodnutí, které není snadné. Nechat svého miláčka odejít, či léčit a dělat vše proto, aby se zachránilo?
Bohužel někteří lidé se nechtějí nebo neumí rozhodnout a nejvíc tím trpí právě jejich zvíře. V dnešní době je veterinární péče na skvělé úrovni. Veterináři se vždy snaží dělat možné i nemožné, aby jejich pacient žil co nejvíce komfortní život. Ovšem jsou situace, kdy léčba není možná nebo nemusí být dostatečná natolik, aby zvíře dál žilo komfortní život. Většina majitelů miláčků chce zachraňovat, ať to stojí, co to stojí. A tady přichází velké ALE. Chtějí zachraňovat, ale mnohdy si nepoloží důležitou otázku. Bude jejich miláček dál žít život bez bolesti? Ani u lidí nejdou podávat léky na bolest delší časový úsek. U zvířat to platí také. My lidé si často řekneme, že nás něco bolí nebo trápí a zajedeme si k lékaři. U zvířat to však někdy opravdu nepoznáme.
Často jsem slyšela: „Já své zvíře přece znám a poznám to“. Určitě se to stát může, jsou zvířata, která dají najevo diskomfort. Nicméně je spousta takových, která si svoji bolest nechávají pro sebe. Mohou mít i posunutý práh bolestivosti, a tak nepoznáte nic. Nicméně to neznamená, že netrpí bolestí. Kdyby zvířata mluvila lidskou řečí, asi by se nejeden majitel nestačil divit. Každá operace, která má pro zvíře dobrou prognózu a majitel je ochoten ji zaplatit, je v pořádku. Někdy je ale majitel obeznámen s tím, že zvíře bude mít doživotní bolesti a i tak nechá zvíře operovat, jen aby mohlo žít dál. Je to v pořádku? Pro někoho ano, pro někoho ne. Já nejsem zastánce dělat vše za každou cenu, i když svá zvířata miluju.
I já jsem se musela rozhodnout, zda udržovat svého mazlíčka, nebo ho nechat odejít. Musela jsem se rozhodnout hned, po diagnóze tumoru ve střevech. Nechtěla jsem, aby mé zvíře, které je závislé na mé péči a mém rozhodnutí, se dál trápilo. Nikdy takové rozhodnutí není snadné, ale jde přece o živého tvora, který by jen kvůli mé neschopnosti se rozloučit trpěl. Za svůj život jsem měla možnost sledovat různé případy, kdy se zvíře léčilo s nějakým onemocněním. Někdy jsou majitelé opravdu až bezcitní. Nechtějí se rozloučit a i když je na jejich zvířeti vidět, že trpí neskutečnou bolestí, rvou do nich všemožné léky a doufají v nějaké zlepšení. Když nepřichází, hledají dál, co by mu mohlo pomoci. Je to naprosto nedůstojné. Zvíře, které s majitelem žilo roky nebo mu dokonce sloužilo, nemůže důstojně odejít a netrpět bolestmi. Je to velice smutné.
Nejhorší je, když si to sám člověk uvědomuje. Jednou jsem od známé slyšela „já vím, že bych ho měla nechat uspat, ale nemůžu“. Nedokázala jsem jí vysvětlit, ať se zkusí zamyslet, zda kdyby trpěla takovou bolestí, by chtěla dále žít. Odpověděla, že nechtěla. Své zvíře ale nechala žít další rok s obrovskou bolestí. Nemohlo chodit, počůrávalo se, nemohlo pořádně jíst a hublo. Ten pohled byl naprosto děsivý. Nikdy bych nevěřila, že jí to řeknu, ale své zvíře prostě týrala, jen kvůli svému sobeckému pocitu. Nakonec ho vezla na veterinu, kde jí bylo sděleno, že zvíře neuvěřitelně trpí a musí se uspat. I tam se nebyla schopná rozhodnout. Nechala ho tam a odjela domů. Veterinář musel podávat velmi silná analgetika, než byla schopna se rozhodnout.
Jedna známá se snaží pomáhat zvířatům, která byla týraná nebo jsou nalezená, nemocná a potřebují veterinární péči. Některá jsou však v takovém stavu, že by měla být uspána. Někdy to i veterinář sám doporučil a stejně se tak nestalo. Vždy si pokládám otázku proč? Léčba stojí velké finance, dobře, pokud by mělo zvíře šanci na pěkný život a novou rodinu, tak určitě zachránit. Když je však šance minimální, nemělo by zvíře důstojně odejít? Taková „opičí láska“ je něco, co je pro všechny živé tvory peklem na zemi. Každý majitel nebo ten, kdo se snaží zvířata zachraňovat, by si měl primárně uvědomit, kde je určitá hranice. Pomáhejte, ale netýrejte.
