Článek
Na naší planetě existují tvorové, kteří jsou pozůstalostí z dob dinosaurů. Přežívají například v extrémních podmínkách. I když na první pohled působí líně, jsou to dokonalé stroje na zabíjení. Lidem jsou extrémně nebezpeční a setkat se s nimi tváří v tvář chce jen opravdu málokdo. Pojďme se společně podívat na život jednoho zajímavého a zároveň velmi nebezpečného zvířete.
Krokodýl mořský (Crocodylus porosus)
Domovinou největšího plaza světa jsou pobřežní vody jihovýchodu a jihu Asie, Indonésie a pobřežní severní oblasti Austrálie. Píši sice pobřežní oblasti, ale není neobvyklé, že se tento dokonalý plaz objevuje i tísíc kilometrů od pobřeží. Přestože se jmenuje krokodýl mořský, najdeme ho i v brakických vodách a stejně tak ve sladkovodních tocích. Brakická voda není tak slaná jako mořská a většina výskytu této vody je v ústích řek. Brakická voda však může tvořit celé moře.
I když všichni krokodýli mají solné žlázy, které jim umožňují pobyt v mořské vodě, za běžných okolností se do moře nevydávají, krom zmíněného krokodýla mořského. Aligátoři tyto solné žlázy nemají. Tyto žlázy umožňují přebytečnou sůl z těla vyplavit. Plazi společně s ptáky vylučují přebytečnou sůl očima, ústy nebo třeba nosem. Tento jev je velmi známý u želv žijících v moři. Na první pohled to může působit, že želva pláče.
Velikost tohoto plaza je pro dané pohlaví značně rozdílná. Samci jsou mnohem větší a dosahují i mnohem větší tělesné váhy. Mohou dorůst až do 6 metrů s váhou okolo 2000 kg. Oproti tomu samice většinou dorůstají průměrně okolo 3,5 metru s váhou okolo 200 kg. Zbarvení tohoto druhu je v dospělosti nazelenalé či načernalé. Směrem ke spodní části břicha vždy světlejší s nádechem do žluté či bílé. Mláďata jsou zbarvena do světlejší žluté a na těle a ocase mají černé skvrny či černé pruhy.
Mořský krokodýl je velmi dobrý lovec a co se týče kořisti, není vůbec vybíravý. Není také nenažraný a dokáže velmi dlouho vydržet i s minimem potravy. Nejčastěji loví ryby, různé korýše, hady a pokud se dostanou do sladkovodních toků, pochutnají si i na vodních buvolech, opicích, hospodářských zvířatech, kopytnících, mršinách nebo dokonce lidech. Jsou schopni také velmi dobře vyskočit z vody a ulovit třeba ptáka či opici na stromě v blízkosti hladiny. Většinou útočí ze zálohy. Pod vodou se snaží ke kořisti dostat nepozorovaně co nejblíže a následně rychlým výpadem kořist polapit do svých extrémně silných čelistí.
Menší kořist polyká celou. Pokud však narazí na kořist větší, chytne ji do své čelisti a stáhne pod vodu, kde ji utopí. Aby však dokázal kusy masa z oběti vyrvat, většinou použije nejznámější krokodýlí techniku, a to „smrtící otočku“. Čelistí drží oběť a velmi rychlým točením svého těla kusy masa doslova vyrve. Ty pak opět celé polyká. Tato technika je velmi působivá a efektivní. Rychlost, kdy maso z kořisti doslova vykroutí, je neskutečná. Někdy se svojí kořistí mlátí ze strany na stranu, až se mu podaří ji v podstatě naporcovat.
K páření u tohoto druhu dochází v období dešťů. Díky nim stoupá i hladina vody a to jsou pro krokodýla mořského ideální podmínky. Pohlavní dospělost samic se pohybuje okolo 12. až 14. roku života. U samců je to o něco déle, a to okolo 16. roku. Po úspěšném páření si samice vyrobí hnízdo, kam následně klade svá vejce. Hnízdo je většinou postaveno podél břehu a je zhruba 170 cm dlouhé s výškou okolo půl metru. Hnízdo je většinou vystavěno z bahna a pokud samice může, nahrabe na něj ještě suché listí, které pomáhá udržovat teplotu.
Samice snáší něco mezi 40 až 60 vejci, která mají průměrnou velikost 8 × 5 cm. Může jich být více, i méně. Samice krokodýlů jsou známé svojí ochranou hnízd. V tomto období bývají také velmi agresivní. I když se snaží hnízdo a své budoucí potomstvo chránit, přesto se stává, že některá vejce padnou za oběť jiným predátorům. Někdy se také stává, že hnízdo smete příval vody. Líhnutí mláďat probíhá od 80. do 106. dne. Když se mláďata líhnou, vydávají zvuky, které matce signalizují, že je třeba jim z hnízda pomoci.
Matka přijde a mladé vylíhnuté krokodýlky nabere opatrně do tlamy. Ač se to zdá nemožné, svým mláďatům zuby neublíží. Takto v tlamě je přenese do vody. Pokud najde ještě nevylíhlá vejce, nabere si je do tlamy a opatrným válením pomůže mláděti z vejce ven. Mláďata jsou už jako malá poměrně dost agresivní, a to hlavně vůči svým sourozencům. Jak se říká, nejsilnější vyhrává. To platí i u malých krokodýlů. Bohužel však z celkového počtu se dožije dospělosti pouze 1 %. Některá mláďata padnou predátorům ještě ve vejcích. Jiní skončí v tlamách větších sourozenců nebo jiných krokodýlů.
Pro člověka je krokodýl velmi nebezpečné zvíře a při případném útoku má člověk jen minimální šanci na přežití. Stisk, který byl naměřen u krokodýla v zajetí, činil 16414 Newtonů. Avšak tento jedinec vážil pouhých 531 kg. S velikostí jedince také stoupá síla stisku čelistí. Odhad stisku čelistí u jedinců s váhou okolo 1308 kg byl 27 531 až neuvěřitelných 34 424 Newtonů. V případě odchytu krokodýla je nutné jej znehybnit. To provádí několik lidí tak, že si postupně na krokodýla vylezou a jeho nohy mu přitisknou k tělu. Velmi účinné je svázání čelistí lepicí páskou.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/reptiles/facts/saltwater-crocodile
https://animaldiversity.org/accounts/Crocodylus_porosus/
https://www.britannica.com/animal/estuarine-crocodile
https://zoom.iprima.cz/priroda/giganticky-krokodyl-424407
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/20403/krokodyl-morsky-hra-se-smrti.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Saltwater_crocodile
