Článek
Planeta je plná různých živočichů, které není snadné zahlédnout a můžeme je vidět maximálně v přírodopisném dokumentu nebo zoologické zahradě. Výjimkou není ani živočich, který na první pohled může působit, že je křížencem několika druhů zvířat. Pojďme společně nahlédnout do života jednoho takové tajemného zvířete.
Jaguarundi (Herpailurus yagouarondi)
I když svým vzezřením může připomínat spíše kunu či lasičku, jedná se o kočkovitou šelmu, patřící do podčeledi malých koček. Nejbližším příbuzným této kočkovité šelmy je podle všeho puma. Domovinou je pro ni Střední a Jižní Amerika. Pohybuje se na různých stanovištích. Oblíbené jsou deštné pralesy, stejně jako listnaté lesy. Nicméně nemá problém žít i v oblastech jako jsou pouště či zalesněné oblasti, kde jsou větší část roku srážky. Nevadí mu žít i na otevřeném prostranství, což není u malých koček až tak běžné.
Tyto šelmy mají některé podobné znaky jako lasicovití. Připomínají je svým protáhlým tělem na krátkých nohách a svojí hlavou. Barva jejich srsti je většinou jednotná s odstíny, a to buď červená, která může mít odstín od červené po kaštanovou nebo šedá, která může mít odstíny hnědošedé či černé . Mají celkem krátký čumák a menší kulaté uši. Délka těla této šelmy je 53-77 cm bez ocasu. Ten je dlouhý mezi 30-52 cm. Váha se pohybuje od 3,5 kg jako u běžné menší domácí kočky do 7 kg. Pochopitelně jako v mnoha jiných případech zvířat i i u této šelmy se mohou vyskytnout mnohem větší či těžší jedinci. Samice jsou jen o něco málo menší než samci.
Tyto velmi zajímavé šelmy jsou většinou aktivní během dne. V té době i hledají a loví svoji kořist. V jejich jídelníčku najdeme nejčastěji hlodavce, malé savce, žáby či plazy, členovce, ptáky, králíky, kosmany, vačice či slepice. Když loví ptáky v letu, jsou schopni vyskočit i dva metry do výšky. Neopovrhne však ani mršinou většího zvířete. Umí i poměrně dobře šplhat a jsou schopni se tedy dostat do korun stromů. Nedělá jim problém ani plavání a ve vodě si občas uloví i nějakou tu rybu.
Jako většina kočkovitých koček si své území značkují. Tím vlastně mezi sebou komunikují. Škrábou stromy, hlavou se otírají o předměty či klasicky značkují močí nebo výkaly. Výkaly však nezahrabávají, jak to známe od našich kočičích mazlíků. Mají poměrně velký hlasový repertoár. Rozmnožování probíhá stejně jako u všech kočkovitých šelem. Když samec najde samici v říji, naleze na ni a zakousne se jí do srsti na krku. Když se páření povede, samice to dává dost hlasitě najevo.
V březosti samice hledá místo, kde vrhne svá mláďata. Může to být dutina stromu, stará nora nebo si postaví doupě vlastní. Březost samice trvá okolo 70-75 dnů a na jejím konci vrhne 1-4 mláďata. Koťata se rodí osrstěná a mají zcela jiné zbarvení než dospělci. Postupně, jak rostou, se zbarvení mění. První tři týdny jsou zcela závislá na mateřském mléce. Někdy zhruba okolo jejich třech týdnů jim matka začne nosit ulovenou kořist a mláďata tak začínají ochutnávat maso. Když jsou zcela samostatná, opouští matku a začínají si hledat vlastní teritoria.
Některá mláďata padnou za oběť jiným predátorům. Za jejich mizení může pochopitelně opět člověk, ať už likvidací přírody či jejich lovem, a to i přesto, že je v mnoha zemích jejich lov omezen. Jejich populace, která žije v USA, je chráněna zákonem o ohroženém druhu. Je také zapsán v CITES. Nicméně na červeném seznamu IUCN není zatím zapsán, i když si mnoho odborníků myslí, že by měl být uveden minimálně jako téměř ohrožený. Tuto kočkovitou šelmu můžeme vidět v mnoha zoologických zahradách. Určitě je svým vzhledem velmi výjimečná a stojí za to se na ni podívat na vlastní oči.
Zdroje:
https://focusingonwildlife.com/news/elusive-jaguarundi-inspires-biologists-to-share-data-across-latin-america/
https://animalia.bio/jaguarundi
https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/5601/jaguarundi-neni-jaguar.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Jaguarundi
