Článek
Velké kočky člověka fascinují už dlouho, jen každá trochu jiným způsobem. U lva si člověk všimne síly, velikosti a života ve smečce, u tygra zase mohutnosti a způsobu, jakým se pohybuje. Levhart skvrnitý je proti nim nenápadnější. Často se drží stranou a spoléhá na to, že ho nikdo neuvidí. Může žít v místech, kde by přítomnost tak velké šelmy málokdo čekal, a přitom tam nemusí být jen na krátkou dobu. Pokud má kde odpočívat, co lovit a kudy se pohybovat, zvládne se usadit v suché krajině, lesích, horách i v okolí lidských sídel. Není hlučný, neukazuje se zbytečně a většinu času se snaží dělat přesný opak. Zůstat mimo dohled.
Levhart skvrnitý (Panthera pardus)
Patří mezi pravé velké kočky rodu Panthera, stejně jako lev, tygr, jaguár nebo levhart sněžný. Dříve se vyskytoval na podstatně větším území než dnes. Jeho areál zasahoval přes velkou část Afriky, pokračoval přes Blízký východ a sahal hluboko do Asie. Z některých oblastí už zmizel úplně, jinde zůstaly jen menší populace. Přesto jde stále o jednu z velkých koček, která se udržela na překvapivě širokém území. Hodně jí v tom pomohla schopnost vyžít v rozdílných podmínkách.
Na levhartovi je zajímavé to, že na první pohled nepůsobí tak mohutně jako jiné velké kočkovité šelmy. Má spíš kompaktní tělo, kratší nohy, silný hrudník a dobře osvalený krk. Dlouhý ocas mu pomáhá držet rovnováhu, hlavně při pohybu ve větvích. Samci jsou větší než samice a jejich hmotnost se liší podle místa, kde žijí, i podle dostupnosti potravy. Někteří mohou vážit přes osmdesát kilogramů, jiní zůstávají o dost menší. Ani menší levhart ale rozhodně není slabé zvíře. Kdo někdy viděl záběr, na kterém šplhá po stromě s těžkým úlovkem, má o jeho síle dost jasnou představu.
Jeho srst se nedá přehlédnout. Základní barva bývá žlutá, písková nebo zlatohnědá, někdy světlejší, jindy sytější. Po těle má tmavé skvrny a růžice. Jejich rozmístění je u každého zvířete jiné, takže podle nich lze na fotografiích rozlišovat jednotlivé levharty. Jsou něco jako lidské otisky. V některých oblastech se objevují také velmi tmaví jedinci, kterým se běžně říká černí panteři. Nejde o zvláštní druh. Je to stále levhart, jen s výrazně tmavým zbarvením. Při dobrém světle jsou na srsti skvrny pořád patrné.
Levhart většinu života tráví sám. Dospělý jedinec společnost dalších levhartů nijak zvlášť nevyhledává. Výjimkou je doba páření a u samic také období, kdy se starají o mláďata. Jinak si každý hlídá své území a ostatním dává najevo, že už je obsazené. K tomu používá pachové značky, moč, trus nebo škrábance na kmenech stromů. Nemusí se tedy s každým soupeřem přímo potkat. Často stačí, že po sobě zanechá dost jasnou stopu. Samci mívají území větší než samice a jejich revír se může částečně překrývat s teritorii několika samic. S jinými samci už to bývá složitější. Pokud se dva dospělí jedinci dostanou příliš blízko k sobě, často se jeden raději stáhne. Boj se nevyplatí ani jednomu. Když ale k souboji dojde, může být velmi tvrdý. Levhart má silné přední končetiny, ostré drápy a pevné čelisti. Zranění z podobného střetu mohou být vážná a v divoké přírodě mohou být rozsudkem smrti.
Při lovu se nesnaží kořist dlouho štvát. To by pro něj znamenalo zbytečnou ztrátu energie. Většinou se snaží dostat co nejblíž, aniž by si ho zvíře všimlo. Využije vysokou trávu, keře, kameny, stín nebo nerovnosti terénu. Pohybuje se pomalu, někdy několik jen několik kroků a pak dlouho čeká. Ve chvíli, kdy je dost blízko, vyrazí. Útok bývá krátký, ale razantní. Pokud kořist získá příliš velký náskok, levhart ji často nechá být a hledá další možnost. Jídelníček má velmi široký. Podle toho, kde žije, loví menší antilopy, prasata, opice, zajíce, hlodavce, ptáky, plazy a řadu dalších zvířat. Není odkázaný na jeden druh kořisti. Když velká zvířata nejsou k dispozici, spokojí se s menšími. To mu v minulosti pomohlo přežít na místech, kde už jiné velké šelmy tolik možností neměly.
Pro člověka má tahle vlastnost i nepříjemnou stránku. Pokud v okolí ubývá divoké kořisti a poblíž se pohybují domácí zvířata, může levhart začít lovit právě je. Kozy, ovce, psi nebo jiná menší hospodářská zvířata pro něj mohou být snadnější možností než hledání přirozené kořisti. Pro místní lidi to pochopitelně znamená problém a odtud už často není daleko ke konfliktu.
Leopard si svojí kořist tahá vysoko do stromů
Se životem levharta jsou hodně spojené stromy. Leze velmi dobře a bez problémů se dostane vysoko do koruny. Nahoru si často vytahuje i kořist, která je překvapivě velmi těžká. Na zemi by o ni totiž mohl rychle přijít. V Africe mu ji mohou sebrat lvi nebo hyeny. Ve větvích je úlovek mnohem lépe chráněný a levhart se k němu může vracet a opakovaně se krmit. Na stromě také odpočívá. Přes den může ležet na široké větvi celé hodiny, často s tlapami spuštěnými dolů. Vypadá přitom skoro ospale a člověk by snadno nabyl dojmu, že není nebezpečný. Levhart si ale hlavně šetří síly. Aktivnější bývá večer, v noci a brzy ráno. Není to pevné pravidlo. Tam, kde se přes den pohybuje hodně lidí nebo kde musí dávat pozor na větší predátory, může svůj režim posunout ještě víc do noci.
Samice po páření rodí nejčastěji dvě až tři mláďata. Ta jsou zpočátku úplně závislá na její péči a první týdny tráví v úkrytu. Matka je někdy přenáší na jiné místo, hlavně pokud má pocit, že se původní skrýš stala příliš nebezpečnou. Mláďata mohou ohrozit jiní predátoři a někdy i dospělí levharti. Jakmile povyrostou, začínají matku následovat a postupně se učí pohybovat v terénu. Lov ale není něco, co by mládě zvládlo jen díky instinktu. Musí si vyzkoušet, jak blízko se ke kořisti může dostat, kdy má zůstat ležet a kdy už se vyplatí vyrazit. Musí si hlídat vítr, vzdálenost i reakce zvířete před sebou. První pokusy často nevyjdou. To je ale normální. Zkušenosti získává postupně a právě proto zůstává s matkou poměrně dlouho, většinou kolem roku a půl, někdy i déle.
Když přijde čas osamostatnit se, začne pro mladého levharta jedna z těžších částí života. Musí si najít vlastní území a zároveň se vyhnout silnějším dospělým jedincům. Krajinu ještě nezná tak dobře a snadněji se dostane do míst, kam zkušený levhart chodí opatrněji. Může skončit mezi poli, poblíž vesnice nebo na okraji města. Právě mladá zvířata se tak někdy dostávají k lidem častěji. Levhart přitom umí žít lidem překvapivě blízko. Známé je to hlavně z některých částí Indie, kde se šelmy pohybují v krajině s vysokým počtem obyvatel. Ve dne se drží v úkrytech a ven vyrážejí hlavně po setmění. Mohou procházet mezi poli, podél cest nebo nedaleko domů, aniž by je někdo zahlédl. Lidé tak mohou dlouhé měsíce žít vedle levharta a vůbec o něm nevědět.
To ovšem neznamená, že je bezpečné se k němu přibližovat. Levhart člověka většinou nevyhledává a pokud má možnost odejít, zpravidla to udělá. Když je ale zraněný, vystrašený nebo zahnaný do kouta, může zaútočit velmi rychle. V takové chvíli je nebezpečný hlavně tím, jak rychle reaguje. V historii jsou známé i případy jedinců, kteří začali lidi napadat opakovaně. Nejde o běžné chování druhu, ale podobné případy se skutečně staly.
Strach z levhartů jim v mnoha oblastech příliš nepomáhá. Když zabijí hospodářské zvíře, místní obyvatelé se jich pak snaží zbavit. Dalším problémem zůstává pytláctví. Jejich kožešina byla dlouho ceněná a nelegální obchod s částmi těl těchto šelem úplně nezmizel ani dnes. K tomu se přidává výstavba silnic, rozšiřování polí, nová sídla a další zásahy do krajiny. Levhart si sice poradí s mnoha změnami, ale ne se všemi. Když mezi dvěma vhodnými oblastmi vznikne rušná silnice, město nebo široké pásy polí bez úkrytů, může být pro zvířata čím dál těžší dostat se z jednoho místa na druhé. Jednotlivé populace pak zůstávají oddělené a mezi zvířaty ubývá kontakt. U malých populací se časem může objevit i problém s nízkou genetickou rozmanitostí. Nejznámějším příkladem je levhart mandžuský, často označovaný také jako levhart amurský. Žije na ruském Dálném východě a v severovýchodní Číně. Ještě poměrně nedávno patřil mezi nejvzácnější velké kočky vůbec. Podobně složitá je situace u levharta arabského, který přežívá jen na několika místech Arabského poloostrova.
U tak malých populací už může být znát ztráta každého dospělého jedince. Je velmi působivé, jak dlouho se dokázal udržet v tak rozdílných podmínkách. Ani to mu ale nepomůže všude. Pokud zmizí úkryty, ubude kořist a krajinu zničí silnice, pole a domy, možností mu postupně ubyde.
Zdroje:
https://animaldiversity.org/accounts/Panthera_pardus/
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/leopard
https://www.britannica.com/animal/leopard
https://greathimalayannationalpark.org/panthera-pardus-common-leopard/
https://animalia.bio/leopard
