Článek
Některé skutečné příběhy se vyprávějí těžko. Člověk při jejich čtení pořád čeká na chvíli, kdy se ukáže, že noviny přeháněly, že se některá část časem zkreslila nebo že skutečnost přece jen nebyla tak strašná. U příběhu Mary Vincent však podobná úleva nepřichází. To, co se jí stalo na konci září 1978, potvrdilo policejní vyšetřování, soudní řízení i její vlastní svědectví. Bylo jí pouhých patnáct let, když ji cizí muž unesl, znásilnil, připravil o obě předloktí a shodil do hluboké rokle. Počítal s tím, že ji tam nikdo nenajde živou. Mary však navzdory všemu dokázala vstát a vydat se pro pomoc.
Příběh Mary Vincent
Její dospívání nebylo právě klidné. Pocházela z početné rodiny a doma prožívala složité období spojené s rozpadem vztahu rodičů. V září 1978 se pohybovala sama po Kalifornii a část cesty absolvovala autostopem. Dnes si při představě patnáctileté dívky nastupující k neznámým řidičům mnozí automaticky představí obrovské riziko. V sedmdesátých letech byl však autostop ve Spojených státech mnohem běžnější než dnes. Takto cestovali studenti, mladí dobrodruzi i lidé, kteří jednoduše neměli peníze na autobus. Mary nehledala nebezpečí. Potřebovala se dostat dál a spoléhala na to, že jí někdo pomůže.
Dne 29. září jí zastavil Lawrence Singleton, muž středního věku, který navenek nepůsobil nijak výjimečně. Nebyl to člověk, před nímž by většina lidí na první pohled instinktivně ustoupila. Zlo totiž nemusí být na člověku hned vidět. Singleton vypadal jako obyčejný řidič, který mladé stopařce nabízí odvoz. Mary nastoupila do jeho auta a zpočátku zřejmě neměla důvod přemýšlet, že se obyčejná cesta během několika hodin promění v boj o život.
Singleton ji odvezl do odlehlé oblasti poblíž dálnice Interstate 5 a kaňonu Del Puerto v Kalifornii. Kolem nebyly domy ani lidé, kteří by ji mohli slyšet. Držel ji proti její vůli a opakovaně ji sexuálně napadl. Mary později vypověděla, že útok trval dlouhé hodiny. V určitém okamžiku muselo být zřejmé, že ji muž nemá v úmyslu jednoduše propustit. Viděla mu do tváře, znala jeho automobil a mohla ho později popsat policii. Pro Singletona představovala živého svědka.
Rozhodl se, že ji umlčí způsobem, který patří k nejbrutálnějším doloženým útokům, jaké kdy někdo přežil. Ostrým nástrojem jí oddělil obě předloktí. Těžce zraněnou a krvácející ji potom shodil do rokle hluboké přibližně devět metrů. Nezavolal pomoc, nepokusil se napravit jedinou věc z toho, co udělal. Odjel a ponechal ji samotnou v přesvědčení, že zemře na následky zranění nebo že ji nikdo včas nenajde.
Mary ležela na dně rokle bez oblečení, po mnohahodinovém napadení a s obrovskou ztrátou krve. Musela být v šoku. V podobné chvíli se člověk neřídí žádným promyšleným plánem. Snaží se nadechnout, neztratit vědomí a pochopit, co se vůbec stalo. Mary si však uvědomila jednu věc naprosto jasně. Pokud zůstane ležet, nepřežije. Nikdo nevěděl, kde se nachází. Konce těžce poraněných paží proto přitiskla do hlíny a bahna, aby alespoň trochu zpomalila krvácení. V prostředí plném nečistot tím samozřejmě riskovala infekci, jenže v tu chvíli neměla obvazy, léky ani člověka, který by jí pomohl. Měla jen zem pod sebou a několik rychle ubývajících sil. Potom se pokusila dostat z rokle ven.
Lezla po strmém svahu bez rukou, o které by se mohla opřít nebo se jimi zachytit. Každý pohyb musel znovu otevírat rány a přinášet další bolest. Přesto pokračovala. Nedá se přesně říct, jak dlouho jí cesta vzhůru trvala. V takovém stavu se minuty rozpadají a čas přestává mít běžný význam. Víme jen, že se jí nakonec podařilo dostat zpět k silnici. Ani tam však ještě nebyla zachráněná. Musela najít někoho, kdo zastaví a přivolá pomoc.
Pohybovala se podél cesty těžce zraněná, pokrytá krví a blátem. Měla za sebou útok, při kterém ji člověk nejprve připravil o pocit bezpečí a potom se jí pokusil vzít i život. Přesto musela znovu spoléhat na cizí lidi. Každé blížící se auto mohlo znamenat záchranu, ale po tom, co právě prožila, také další hrozbu. Nakonec ji zahlédli projíždějící lidé, kteří zastavili a přivolali pomoc. Mary se dostala do nemocnice a přežila noc, již podle Singletonova plánu přežít neměla.
Její záchranou ovšem nic neskončilo. Lékaři jí zachránili život, ale oddělené části paží se nepodařilo připojit. Patnáctiletá dívka se tak ocitla před úplně novou skutečností. Musela se znovu naučit jíst, oblékat, mýt, otevírat dveře, psát a zvládat desítky činností, které člověk běžně provádí bez přemýšlení. Každodenní život se změnil v řadu malých zkoušek. Vedle fyzické bolesti navíc přicházelo trauma a vědomí, že muž, který jí to udělal, může být stále na svobodě.
Právě Mary však byla pro jeho dopadení zásadní. Viděla ho zblízka, dlouho s ním byla v automobilu a dokázala si vybavit podrobnosti, které policii pomohly. Popsala útočníka i jeho auto a později Singletona identifikovala. Muž, který ji shodil do rokle proto, aby proti němu nemohla svědčit, se přepočítal. Mary zůstala naživu a byla schopná říct vyšetřovatelům, kdo jí ublížil.
O několik měsíců později stanula před soudem. Používala protézy a stále jí nebylo ani šestnáct let. Musela před cizími lidmi mluvit o znásilnění, zohavení i o chvíli, kdy ji Singleton odhodil jako mrtvé tělo. Musela se na něj znovu podívat a snášet otázky, jejichž cílem bylo její výpověď prověřit. Pro dospělého člověka by taková konfrontace byla nesmírně těžká. Mary byla dítě, které se navíc stále učilo žít s následky útoku. Přesto vypovídala jasně a její svědectví se stalo jedním z hlavních pilířů obžaloby.
Lawrence Singleton byl uznán vinným z únosu, znásilnění, úmyslného zmrzačení a pokusu o vraždu. Soudce mu uložil trest čtrnácti let vězení, což bylo podle tehdejších kalifornských zákonů maximum, které za dané trestné činy mohl dostat. Soudce při vynášení rozsudku neskrýval rozhořčení a uvedl, že kdyby měl možnost poslat Singletona do vězení na doživotí, udělal by to. Zákon mu to však neumožňoval. Čtrnáct let už samo o sobě působilo vzhledem k povaze činu jako překvapivě mírný trest. Singleton si navíc neodseděl ani celou dobu. Za mřížemi strávil přibližně osm let a v roce 1987 byl propuštěn. Mary tak musela přijmout skutečnost, že muž, který ji znásilnil, zmrzačil a nechal zemřít, se znovu může volně pohybovat mezi lidmi. On dostal zpět svobodu. Ona si měla následky jeho rozhodnutí nést každý den, po celý život.
V občanskoprávním řízení jí bylo přiznáno odškodnění ve výši několika milionů dolarů. Rozsudek však z velké části zůstal jen částkou na papíře, protože Singleton neměl majetek, z něhož by mohl peníze zaplatit. Ani kdyby je měl, žádná suma by Mary nemohla vrátit to, o co přišla. Finanční odškodnění může pomoci s léčbou, protézami nebo běžným životem, nedokáže však vymazat noc v rokli ani strach, který přichází pokaždé, když se člověk ocitne sám.
Singletonovo propuštění vyvolalo silný odpor veřejnosti. Lidé protestovali proti tomu, aby se usadil v jejich sousedství, a úřady dlouho řešily, kam muže s tak násilnou minulostí umístit. Jednotlivá města ho odmítala přijmout. Celá situace ukázala, že trestní systém sice splnil tehdy platné zákonné podmínky, ale nedokázal veřejnost přesvědčit, že je Singleton bezpečný. Mary upozorňovala především na to, že zákony neumožnily uložit trest odpovídající závažnosti jeho jednání. Případ se stal jedním z podnětů k debatě o přísnějších trestech za činy spojené s mučením a mimořádnou krutostí.
Mary se mezitím snažila postavit vlastní život znovu na nohy. Naučila se používat protézy a postupně získávala zpět samostatnost. Začala se věnovat výtvarné tvorbě a stala se umělkyní. Nebyl to zázračný konec, v němž by trauma zmizelo ve chvíli, kdy člověk objeví nový smysl života. Tak jednoduché to nikdy nebylo. Mary však dokázala tvořit navzdory tomu, že jí pachatel vzal ruce, kterými do té doby držela tužku a štětec. Později založila rodinu a příležitostně vystupovala na podporu práv obětí násilných trestných činů. Současně si chránila soukromí a nechtěla, aby celý její život existoval pouze ve stínu toho, co jí Singleton provedl.
Po jeho propuštění však strach nezmizel. Mary dobře věděla, čeho je schopný. Nešlo o neurčitou obavu založenou jen na vzpomínkách. Singleton se během prvního procesu nijak výrazně neprojevil jako člověk, který by pochopil rozsah svého činu nebo převzal skutečnou odpovědnost. Obavy, že může znovu někomu ublížit, se nakonec ukázaly jako oprávněné. Po odchodu z Kalifornie se Singleton usadil na Floridě. V únoru 1997 byla v jeho domě nalezena zavražděná Roxanne Hayesová, matka tří dětí. Byla pobodaná. Singleton byl zatčen a tentokrát obviněn z vraždy. Pro Mary musela být zpráva o další oběti strašlivým potvrzením všeho, čeho se celé roky obávala. Muž, kterého systém vrátil na svobodu, zabil další ženu.
Téměř dvacet let po vlastním napadení proto Mary znovu vstoupila do soudní síně. Už nebyla patnáctiletou dívkou krátce po útoku. Byla dospělou ženou, která s jeho následky žila většinu života. Vypovídala o tom, co jí Singleton udělal, i o tom, jak hluboce jeho čin ovlivnil každý další rok. Tentokrát se její svědectví stalo součástí řízení, v němž se rozhodovalo o trestu za smrt Roxanne Hayesové. Singleton byl v roce 1998 odsouzen za vraždu a dostal trest smrti. Popravy se však nedožil. V prosinci 2001 zemřel ve vězeňské nemocnici na rakovinu. Tím skončila jeho cesta před soud.
O lidech, kteří přežili podobné násilí, se často mluví jako o hrdinech, bojovnících nebo symbolech nezlomnosti. Taková slova znějí sice dobře, ale někdy zakryjí skutečný rozměr jejich zkušenosti. Byla vyděšenou patnáctiletou dívkou, která krvácela, trpěla nesnesitelnou bolestí a nevěděla, zda se dokáže zachránit. Její síla nespočívala v tom, že by se nebála. Spočívala v tom, že se navzdory strachu zvedla a udělala maximum proto, aby přežila.
Lawrence Singleton chtěl, aby Mary zmizela na dně rokle, nikdy ho nemohla identifikovat a dostat před soud. Místo toho přežila, popsala ho policii a postavila se proti němu tváří v tvář.
Zdroje:
https://blurredbylines.com/articles/mary-vincent-lawrence-singleton-attack-survival/
https://magazin.aktualne.cz/mary-vincent-prezila-usekle-ruce-singleton/codagraphics/osm-let-za-ctrnact-hodin-hruzy/r~aaa29fcb7ce63a85280e149a62b7df0f/?lp=1
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1998/02/25/rape-victim-testifies-at-attackers-murder-trial/fb6c6384-2b5b-4653-a0ea-ecdf0f7ded2c/
https://www.reddit.com/r/UtterlyUniquePhotos/comments/1f6n3g1/mary_vincent_photographed_in_1978_15yo_mary/
https://magazin.aktualne.cz/mary-vincent-prezila-usekle-ruce-singleton/r~aaa29fcb7ce63a85280e149a62b7df0f/
