Článek
Při plánování výletů do přírody se občas podívám, zda nejsou někde v okolí nějaké zajímavé nebo nebezpečné rostliny. Nyní jsem se zajímala hlavně kvůli cestě do Rakouska, protože s námi jela psí smečka. Sice už to nejsou žádná štěňátka, ale občas vezmou do tlamy kus klacíku nebo nějakou větvičku. U nás by měl být člověk obezřetný, ale v cizině to platí dvojnásob. Navíc si na naší zahrádce jedna z našich fenek občas zobne borůvku a často čumákem prozkoumává rybíz. Většinou se tedy zaměřuji na rostliny či keře, které mají bobulky. Na jeden takový zajímavý keř jsem narazila.
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)
V lese se na konci zimy většinou ještě nemá co předvádět. Stromy jsou holé, zem pokrývá staré listí a zeleně je pomálu. Právě v té době však může mezi kmeny překvapit nízký keř s růžovými květy namačkanými přímo na větvích. Lýkovec jedovatý kvete tak brzy, že ho člověk snadno přehlédne. O několik měsíců později už vypadá docela jinak. Květy zmizí a místo nich se objeví lesklé červené plody. Na pohled připomínají drobné bobule, které by mohly být jedlé. Nejsou. Lýkovec je silně jedovatý a nebezpečné nejsou pouze jeho plody.
Lýkovec jedovatý je opadavý keř, který obvykle nedorůstá výš než jeden a půl metru. V lese proto nijak zvlášť nevyčnívá. Když zrovna nekvete nebo nemá plody, řada lidí kolem něj projde bez povšimnutí. Roste hlavně v listnatých a smíšených lesích, v roklích, na vlhčích svazích a na místech s půdou bohatší na vápník. Vyhovuje mu polostín a chladnější prostředí, takže se s ním lze setkat také v podhorských a horských oblastech. Je rozšířený ve velké části Evropy, včetně Česka, Slovenska, Německa a Rakouska. Objevit se může i v lesích kolem rakouských jezer Mondsee, Fuschlsee a Wolfgangsee. Přímo na upravených plážích ho člověk nejspíš nepotká, ale v okolních lesích, na svazích a podél méně frekventovaných cest už ano. V době květu se poznává snadno. Později už může mezi ostatními keři snadno zapadnout.
Růžové květy vyrůstají přímo z holých větví
Lýkovec začíná kvést podle počasí už v únoru, častěji v březnu nebo dubnu. Zatímco většina dřevin teprve čeká, až se oteplí, jeho růžové až nafialovělé květy už vyrůstají přímo na holých větvích. Listy se objevují až později. Právě díky tomu je v předjaří tak nápadný. Květy silně voní a za teplejších dnů k nim přilétá první hmyz. Někdy je obsypaný květy odspodu až k horním větvím, jindy jich má jen několik. Záleží na stáří rostliny, podmínkách i průběhu zimy.
Po odkvětu vyrůstají úzké zelené listy a během léta dozrávají jasně červené plody. Botanicky nejde o bobule, ale o peckovice. Běžný člověk v nich však snadno uvidí malé bobulky podobné rybízu nebo jinému lesnímu ovoci. Největší riziko proto hrozí dětem, které může napadnout je ochutnat. A pochopitelně i někteří pejsci mohou mít tendence brát bobule do tlamy.
Jedovatá není jen červená dužina
Nebezpečný je celý keř. Jed se nachází v plodech, kůře, listech, květech i semenech. Za nejrizikovější se považují právě plody a kůra, kde bývá toxických látek nejvíce. Rostlina obsahuje mimo jiné mezerein a dafnin, které silně dráždí kůži, ústa, jícen i trávicí soustavu. Po rozkousnutí plodu se obvykle rychle dostaví pálení v ústech a v krku. Rty a jazyk mohou otéct, přidává se slinění, nevolnost, zvracení, bolest břicha a průjem. Při těžší otravě může dojít k celkové slabosti, závratím, poruchám srdečního rytmu nebo problémům s ledvinami.
Dříve se často uvádělo přesné množství plodů, které má být smrtelné. Takové údaje je ale lepší brát s rezervou. Záleží na velikosti člověka, věku, zdravotním stavu i na množství jedu v konkrétní rostlině. U dítěte může způsobit vážné potíže už několik plodů. Bezpečné množství zkrátka neexistuje. Lýkovec nemusí způsobit potíže jen po spolknutí. Šťáva z poškozené rostliny dráždí pokožku. Při lámání větví, loupání kůry nebo mačkání plodů se může objevit zarudnutí, pálení, svědění a někdy také puchýře. Při běžném letmém dotyku většinou k vážné reakci nedojde. Přesto nemá smysl rostlinu zbytečně trhat nebo zkoumat rukama. Dětem je lepší rovnou říct, že na červené plody nemají sahat. Po náhodném kontaktu se šťávou je vhodné kůži umýt vodou a mýdlem a nedotýkat se očí ani úst.
Pozor na psy
Většina psů si lýkovce nevšímá. Plody ani listy pro ně nejsou nijak zvlášť chutné, a tak je dospělý pes obvykle nechá být. Jiná situace může nastat u štěňat nebo u psů, kteří venku sbírají ze země téměř všechno. Po pozření části rostliny se může objevit silné slinění, olizování tlamy, zvracení, průjem a bolest břicha. Pes může být neklidný, nebo naopak nápadně unavený. Pokud majitel vidí, že zvíře plod nebo kus rostliny spolklo, neměl by čekat na první příznaky. V takové chvíli je na místě zavolat veterináři a řídit se jeho pokyny. Pomoci může fotografie rostliny nebo vzorek, který lze bezpečně uložit do sáčku. Člověk by se ale neměl pokoušet psovi bez doporučení veterináře vyvolávat zvracení. U dráždivých rostlin by mohl průchod zvratků jícnem podráždění ještě zhoršit.
Ptáci plody jedí, člověk se tím ale řídit nesmí
Na lýkovci je zvláštní, že jeho plody vyhledávají někteří ptáci. Dokážou je sníst a semena následně roznášejí po okolí. Díky tomu se keř šíří na nová místa. Pro člověka, psa ani jiné savce to ovšem není důkaz, že jsou plody bezpečné. Různé druhy zvířat reagují na rostlinné jedy odlišně a potrava, kterou bez potíží zvládne pták, může savcům způsobit těžkou otravu. Podobné nedorozumění vzniká v přírodě poměrně často. Lidé vidí, že něco okusuje srna nebo zobou ptáci, a usoudí, že to musí být jedlé. U lýkovce taková úvaha rozhodně neplatí.
Dříve se používal k léčení, následky ale bývaly kruté
Jedovaté rostliny se v minulosti často objevovaly v lidovém léčitelství a lýkovec nebyl výjimkou. Jeho kůra se používala například při revmatických potížích nebo k vyvolání silného podráždění pokožky. Lidé věřili, že puchýře a zarudnutí mohou odvést bolest z jiného místa. Taková léčba však byla velmi riskantní. Množství účinných látek se v rostlině mění a hranice mezi podrážděním a vážnou otravou je nejistá. Vnitřní užívání bylo ještě nebezpečnější. Dnes se proto podobné domácí pokusy nedoporučují a lýkovec se v běžné medicíně nepoužívá.
Co dělat po požití
Pokud člověk plod spolkne, měl by si vypláchnout ústa, odstranit případné zbytky a co nejdříve zavolat lékaři nebo toxikologickému informačnímu středisku. Zvracení se nemá vyvolávat bez odborného doporučení. Zvlášť rychle je třeba jednat u dětí, protože vzhledem k jejich nižší hmotnosti může mít stejné množství jedu výrazně silnější účinek. Při volání je dobré vědět, kolik plodů mohlo být snědeno, kdy k tomu došlo a zda už se objevily nějaké příznaky. Pokud si člověk není jistý určením rostliny, pomůže fotografie.
Lýkovec není rostlina, kvůli které by se člověk měl vyhýbat lesům. Sám od sebe nikoho neohrožuje a otrava nehrozí při obyčejném procházení okolo něj. Potíž nastává až při požití nebo při kontaktu se šťávou z poškozených částí. Stačí ho poznat a nechat na místě. Na jaře může být jedním z nejhezčích keřů, které v lese rostou, v létě zase ukazuje, jak snadno může vzhled klamat. Jeho červené plody vypadají lákavě, ale patří pouze ptákům. Pro člověka i psa je nejbezpečnější podívat se, případně si rostlinu vyfotit, a pokračovat dál.
Někdo to považuje za zbytečnost, ale určitě je dobré při cestování do jiné země a konkrétní lokality vědět, zda se tam nevyskytuje nějaký jedovatý druh. Protože jak se říká, kdo je připraven, není překvapen.
Zdroje:
https://www.britannica.com/plant/Daphne-plant-genus
https://living.iprima.cz/lykovec-jedovaty-kvete-uz-v-unoru-a-z-jeho-kvetu-se-vam-muze-zatocit-hlava-jak-ho-pestovat-423847
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2010/cislo-1/lykovec-jedovaty.html
https://plantfinder.mobot.org/PlantFinderDetails.aspx?taxonid=287356
https://plants.ces.ncsu.edu/plants/daphne-mezereum/
