Článek
Náš medvěd hnědý byl asi před 8000 lety jedním z nejmohutnějších predátorů naší přírody. Spolu s rysy a vlky obýval lesy mírného pásma. Medvěd ke svému spokojenému životu potřebuje rozlehlé teritorium. Jak ale rostla lidská populace a docházelo ke kácení lesů, ubývalo i medvědům jejich přirozené prostředí. Krom kácení medvědy ohrožují pytláci, kteří na ně kladou pasti. Dnes žijí většinou v odlehlých chráněných lesích, které jsou už tak malé, že musí za potravou stále blíž k lidským domovům.
Medvědi hnědí jsou zpravidla plachá zvířata, která nás cítí dřív, než my je vůbec vidíme. Žijí jako samotáři, mimo dobu rozmnožování nebo hromadného lovu ryb. Jídelníček medvěda je velmi pestrý. Krom různých bobulí se živí hmyzem včetně mravenců, brouků a vos. Za den dokáže ujít až 40 km, což je při hledání potravy velmi zásadní. Hmotnost medvěda se od narození až po dospělost zvýší až 600 x. Může tak z nějakých 480 g dojít na váhu více než 300 kg. Jeho mohutná postava s hnědou srstí, která může být od světle plavé až po velmi tmavě hnědou, se díky jeho tlapám dokáže vztyčit na zadní a v této pozici i okamžik setrvat. V přírodě se medvěd dožívá většinou okolo 14 let. Dokáže vyvinout neuvěřitelnou rychlost až 48 km/h. Je tedy více než jasné, že člověk před medvědem nedokáže utéct.
V poslední době se objevují zprávy a videa o setkání s medvědy na Slovensku. Turisté ve snaze o získání nejlepší fotografie nebo videa velmi riskují své zdraví. Mladí jedinci jsou velmi zvědaví a nebojí se přijít opravdu na velmi krátkou vzdálenost, která již není vzdáleností bezpečnou. Pokud narazíte na samici s mláďaty, může se skutečně jednat o boj o holý život. Je mnoho lidí, kteří útok medvěda zažili, a z jejich vyprávění běhá mráz po zádech. Odradit medvěda od útoku není snadné a někdy zcela nemožné. Každá rada nad zlato. Takových rad o medvědech koluje mnoho. Ne všechny však fungují, a ne na všechny medvěd zareaguje dle očekávání.
Zvíře většinou před samotným útokem upozorní jasným signálem, který by pro druhého medvěda byl jasně čitelný. Bohužel běžný turista neumí tyto signály včas vyhodnotit. Při rychlosti medvěda nemá moc smysl začít utíkat. Většinou se doporučuje lehnout si na břicho, krýt si rukama hlavu a dělat mrtvého. Četla jsem mnoho příběhů, kdy tento trik zafungoval jen velmi málo. Některá zvířata reagují neadekvátně agresivně. Pokud jsou navíc zaskočena, jejich agrese může být ještě větší. Jako nejnebezpečnější se uvádí samice chránící svá mláďata. To je velká pravda a většina útoků je od samice, která má někde poblíž své mladé. I takový samec samotář může být velmi nebezpečný. Mohl právě prohrát boj o teritorium a svoji frustraci nemusí otočit jen proti stromu, ale i proti kolem náhodně projíždějícímu cyklistovi.
Jejich velmi silné a ostré drápy dokáží člověka rozpárat během malé chvilky. O jejich síle v čelistech se ani nemusím zmiňovat. Několik popsaných útoků hovoří i o zvuku, který napadený slyšel, když mu medvěd drtil lebku. Pokud vás medvěd napadne, chová se k vám jako k hadrové panence. Tato zvířata mě neuvěřitelně fascinují, ale zároveň mám obrovský respekt. Jako amatérská fotografka bych se s touto šelmou ráda ve volné přírodě setkala, ale když jsem naposled poslouchala nahrávku, kdy velmi známého biologa a jeho přítelkyni napadl medvěd grizzly, má touha po setkání poněkud klesla.
Největší nebezpečí přichází v době, kdy se medvěd snaží najít co nejvíce potravy, aby si udělal zásoby na zimu, než se uloží k zimnímu spánku. Nebojí se tak navštěvovat odlehlé chaty, které velmi snadno zničí. Dostává se do popelnic, které lehce převrhne a obsah rozhrabe po okolí. Nebojí se napadnout malé domácí mazlíčky. A také v době, kdy má samice mladé. Snaží se zabezpečit potravu sobě i svým potomkům. Neváhá je chránit ani minutu. Jak se říká a je to holá pravda, samice bránící své mladé je nejnebezpečnější tvor na zemi.
Dávejte pozor při procházkách, hlavně pokud jste v Tatrách na Slovensku, kde žije více jak tisíc jedinců. Neodhazujte odpadky jinde než na místech jim určeným. Nikdy se k medvědům neotáčejte zády a nesnažte se utéct, pokud se nemáte kde schovat. A v neposlední řadě, nevstupujte na neoznačené cesty. Pokuste se být alespoň trochu slyšet, ať má případně medvěd dost času na útěk. Je to pořád lepší, než ho překvapit a pak být sám překvapen.
Zdroje:
Franco, Barbara a Giordano, Simona, Mizející zvířata, 2009
