Neapolský mastin: vrásčitý obr, který působí nemotorně je však silným a nekompromisním strážcem

Když se řekne molossoidní pes, většina lidí si představí velkého chlupáče, který vypadá, že by dokázal odtáhnout auto, kdyby se mu chtělo. Tahle skupina psů provází lidi už tisíce let. Od starověkých bojových psů až po tiché hlídače usedlostí. Kdo někdy vlastnil molossoidní plemeno, ví, že to není žádná přehnaně poslušná sladká povaha typu retrívra. Oni vás budou milovat, ale svým způsobem, a když se rozhodnou, že něco neudělají, tak to prostě neudělají. Pojďme se nyní společně podívat na jedno zajímavé a nevšední plemeno.

Neapolský mastin má kořeny, které sahají dál, než by si jeden myslel. Římané, ať už je člověk obdivuje nebo ne, byli v lecčem praktičtí, a to včetně psů. Dováželi si mohutné psy z Řecka a Asie a křížili je s těmi místními. Nešlo o to, aby byli hezcí na výstavy, ty totiž tehdy nikdo neřešil, ale aby zvládli všechno od strážení táborů až po účast v bitvách. Když si představíte legie a vedle nich obrovské psy se železnými obojky, není těžké pochopit, proč nepřítel ztrácel odvahu.

Po pádu římské říše přežili tihle psi hlavně na jihu Itálie, konkrétně pak v Kampánii. A tam si je lidé drželi, často celé generace. Nikdo je nepřekrmoval granulemi, nikdo neřešil rodokmeny. Důležité bylo, že pes dokázal uhlídat majetek a odradit zloděje. Na ničem jiném až tolik nezáleželo. Moderní chov, tak jak ho známe dnes, začal až po druhé světové válce, kdy pár nadšenců plemeno doslova vytáhlo z okraje zapomnění. Dneska už mastiny potkáte po celé Evropě nebo třeba v Americe. Nicméně pořád to není pes, kterého byste viděli na každém rohu.

Neapolského mastina si prostě s jiným psem nespletete. Jednak proto, že když se k vám přiblíží, máte pocit, že se tak trochu blíží malý hroch. A také kvůli jeho kůži. Ta je volná, vrásčitá a visí v záhybech, hlavně tedy kolem hlavy a krku. Někomu to možná připadá zvláštní nebo dokonce nevzhledné, ale pro plemeno je to typické. Kohoutková výška samců se pohybuje okolo 75 centimetrů. Feny bývají o trochu menší. Váha se běžně pohybu kolem 60 kilo, ale pořádný samec může mít i přes osmdesát kilo.

Je to velmi svalnaté zvíře. Hlava je masivní, pysky těžké a oči trochu schované mezi vráskami. Srst je krátká a hladká, ale přesto je třeba o ni pravidelně pečovat. Nejčastější zbarvení je šedé nebo olověné, ale uvidíte i černé nebo žíhané jedince. Je potřeba počítat s tím, že poměrně dost slintá. Kdo má rád čisto, nebude toto plemeno vhodnou volbou. Na pohled působí pomalu, těžkopádně, ale to je trochu klam. Plemeno svým těžkopádným vzhledem trochu klame. Když chce nebo je potřeba, umí se pohnout rychle a velmi důrazně.

Mastin, stejně jako jiná molossoidní plemena, není pes, který by potřeboval dokazovat sílu každých pět minut. Je si své síly velmi dobře vědom. K cizím je zdrženlivý, někdy až skoro lhostejný, dokud se mu něco nezdá. Pak se mění v nekompromisního strážce. Ke své rodině je ale něžný, někdy až komicky nešikovný, hlavně když se snaží mazlit a zapomíná, že váží jako dospělý člověk.

Nebezpečný může být, ale ne proto, že by byl od přírody zlý. Spíš proto, že jeho váha a síla jsou prostě obrovské. Jeden chybný pohyb a člověk může mít problém. Proto je nutné, aby měl pevné vedení už od štěněte. A socializaci. Spoustu socializace. Jinak se z klidného obra může stát pes, který si sám určí, kdo smí a nesmí vstoupit na jeho území. Je třeba si získat respekt a chovat se spravedlivě.

Historicky hlavně hlídal. A to pořádně. Ať šlo o dobytek, dům nebo celé panství. Měl jasně daný úkol. Odradit každého vetřelce, a pokud by to nestačilo, tak zakročit. I když je dnes pořád využíván jako hlídač, často už je jen rodinným psem. V bytě nebude toto plemeno úplně šťastné. Potřebuje dostatek prostoru, klid, člověka nebo rodinu, které věří. Když tohle má, dokáže být skvělým rodinným psem a to i s dětmi, které zná od mala. Jen je dobré pamatovat, že i když je hodný, jeho hmotnost z něj dělá spíš buldozer než hračku. Je proto zcela nevhodné, ponechávat děti s tímto psem samotné.

Těžká váha a velká stavba těla mají svou daň. Dysplazie kyčelních a loketních kloubů je poměrně častá. Stejně tak artróza, která plemeno trápí hlavně ve stáří. Volná kůže může znamenat a většinou si nese mnoho kožních problémů. Záhyby je proto potřeba udržovat čisté. Mezi další problémy patří problémy s očima a víčky. A pak je tu nemilovaná torze žaludku, kterou zná každý majitel velkých psů a která nahání strach. Je třeba dodržovat klidový režim po krmení a hlavně krmit správně. Průměrný věk mastina je kolem 8 let, což sice není moc, ale u takhle velkých plemen bohužel běžná záležitost.

Neapolský mastin je pes, který člověka buď okouzlí nebo zcela odradí. Není to pes pro začátečníka a není to pes na parádu. Je to obr s vlastním rozumem, který vás bude chránit, i kdyby to mělo znamenat, že si proti sobě poštve celý svět. Když si ho pořídí rozumný a zkušený člověk, dostane věrného, spolehlivého a mimořádně impozantního parťáka. Kdo si ho pořídí jen pro image, ten si koleduje o velké problémy.

Každý by měl při výběru nového parťáka zvážit své schopnosti a také co vše může danému plemeni nabídnout.

O dalších zajímavých plemenech si můžete přečíst v dalších článcích zde:

Zdroje:

https://www.thesprucepets.com/neapolitan-mastiff-dog-breed-4177786

https://www.dogster.com/dog-breeds/neapolitan-mastiff

https://www.petmd.com/dog/breeds/neapolitan-mastiff

https://www.akc.org/expert-advice/dog-breeds/neapolitan-mastiff-history/

https://en.wikipedia.org/wiki/Neapolitan_Mastiff

https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/klidas-neapolsky-mastin-hagriduv-hlidac-tesak-z-harryho-pottera.A100915_123600_hobby-mazlicci_mce/diskuse