Tibetská doga: Smrtící strážce stád a klášterů. Nekompromisní ochránce je noční můrou zlodějů

Psi, kteří patří do skupiny takzvaných molossoidních plemen, mají něco společného. Není to jen jejich mohutné tělo. Jsou to psi, kteří už na první pohled působí důstojně a trochu nepřístupně. Patří sem třeba bernardýni, mastifové, cane corso nebo i méně známé plemeno, o kterém se dnes chci rozepsat trochu víc. Tito psi byli vyšlechtěni hlavně kvůli ochraně. Ne jako společníci na gauč nebo do kabelky, ale jako strážci, kteří neustoupí ani v tom největším nebezpečí.

Její původ sahá hluboko do minulosti, až do samotného Tibetu, kde byla po staletí chována jako hlídač klášterů a ochránce nomádských stád. Nešlo o psa, který by byl rozmazlován. Žila v drsných podmínkách, v chladných horách, bez vymožeností, na které jsou dnes psi zvyklí. I proto si uchovala svoji tvrdost a schopnost přežít tam, kde by jiná plemena zkrátka neměla šanci.

Zajímavé je, že první zmínky o těchto psech pochází už z doby Aristotela. Později se o nich zmiňovali i další historici. Do Evropy se dostala až v 19. století, kdy jeden exemplář přivezli britští úředníci z kolonií a darovali ho královně Viktorii. Její vzezření ohromilo tehdejší šlechtu, ale tím to víceméně skončilo. Nešlo o psa, který by se dal snadno šířit mezi lidmi. Do širšího povědomí se dostala až o mnoho let později. Někdy si toto plemeno bohužel pořizují i lidé, kteří nemají zkušenosti.

Tibetská doga je obrovská. V kohoutku běžně přesahuje 70 cm, samci klidně dosahují i 80 a více cm. Váhově se pohybují kolem 60 až 80 kilogramů. Jsou i jedinci, kteří se tabulek nedrží a čísla hravě překonávají. V reálu však působí ještě mohutněji než třeba na fotografiích. Má širokou hlavu, výrazné čelisti a hustou srst, která ji chrání nejen před zimou, ale i před případným útokem. Nejvýraznější je hříva kolem krku. Tuhle srst navíc mívá krásně zbarvenou. Může být černá s pálením, zlatá, šedá nebo i krémová. Její oči jsou tmavé, hluboké, a když se na vás podívá, je to trochu jako by vás zkoumala. Ne výhružně, ale spíše ostražitě.

Je dobré říct, že tibetská doga není „mazel“, který by se válel celé dny u nohou a čekal, až ho někdo podrbe za uchem. To samozřejmě umí také, ale až poté, co si člověk získá její důvěru. Je to pes, který myslí a často se rozhoduje sám za sebe. Často si sama rozhodne, zda povely, které dostává, stojí za to vykonat. To ale neznamená, že by byla agresivní. Naopak bývá velmi klidná, a někdy až líná. Ale je to hlídač tělem i duší. Když něco považuje za ohrožení, zasáhne. Bez váhání a bez zbytečného varování. Případný útok je razantní a může mít fatální následky. Je potřeba, aby měl majitel nad situací plnou kontrolu. Hlavně by měl mít psa vychovaného alespoň tak, aby byl pes schopen při odvolání okamžitého návratu. Nesocializovaná tibetská doga může být problém, zvlášť vůči cizím lidem nebo zvířatům. Není to pes do parku mezi ostatní psy.

Ale ten kdo jí porozumí, ten v ní najde klidného, důstojného a velmi loajálního parťáka. K dětem může být něžná, ale opět platí, že by měla být vždy pod dozorem. Což obecně platí u všech zvířat. Malé děti by neměly se zvířetem zůstávat samotné. Bylo už tolik případů, kdy si lidé mysleli, že právě jejich miláček by neublížil ani mouše. Nepatří do rukou lidí, kteří chtějí jen velkého hlídače na zahradu. Tihle psi potřebují vztah, spravedlivé vedení a prostor k vlastnímu myšlení.

V některých částech světa, zejména v Asii, stále plní tibetské dogy roli strážců stád, domů i klášterů. V Evropě a Americe se z nich stali spíš společníci pro ty, kteří hledají výjimečné plemeno, ale zároveň vědí, co obnáší péče o tak velkého a svérázného psa. Někdy si plemeno pořídí člověk, který chce pouze psa, který budí strach a respekt. Nicméně právě takový přístup často vede k nepochopení povahy plemene a následným problémům. Tibetská doga se nehodí do bytu, potřebuje prostor, zahradu, dlouhé procházky a klidné prostředí. Nehodí se k tvrdé každodenní práci, kdy se jedná spíše o dril jako u služebních psů.

i když se jedná o plemeno odolné a zvyklé na drsné podmínky, ani jí se nevyhýbají zdravotní rizika. Mezi nejčastější zdravotní problémy patří dysplazie kyčelních kloubů a loktů. Dále mohou trpět poruchami štítné žlázy nebo problémy se zrakem. Často jsou vidět jejich spadlá víčka. Průměrně se dožívají 10 až 14 let, což je u tak velkého psa poměrně vysoké číslo. Důležité je ale nepodcenit výživu, zejména v růstovém období. Nadměrné krmení nebo nevhodné složení krmiva může vést ke zdravotním komplikacím. Pohyb by měl být přiměřený. Mladé zvíře by se nemělo přetěžovat, ale ani nenechat moc zahálet.

Tibetská doga není pes pro každého, ale kdo se pro ni rozhodne, získá společníka, který si váží důvěry víc než čehokoliv jiného. Je to pes s minulostí, se silným duchem, který potřebuje respekt a pochopení. Umí být klidný, mírumilovný, ba až něžný, ale nikdy nezapomíná, k čemu byl kdysi vyšlechtěn.

Pokud vás zajímají další psí plemena, můžete si přečíst další články:

Zdroje:

https://www.thesprucepets.com/tibetan-mastiff-dog-breed-profile-4775533

https://www.dogbreedslist.info/all-dog-breeds/tibetan-mastiff.html#google_vignette

https://dogtime.com/dog-breeds/tibetan-mastiff

https://en.wikipedia.org/wiki/Tibetan_Mastiff

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-dogy-pokousaly-na-kromerizsku-muze-policie-jednu-zastrelila-40329948

https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/doga-potrhala-ruku-zene-krizany-napadeni-pes-soud-nebude.A230322_090153_liberec-zpravy_jape

https://www.ireceptar.cz/zvirata/tibetska-doga.html