Článek
Na planetě žije nespočet zvířat a nespočet predátorů. Většina z nich se vyvíjela miliony let a byla tu ještě dřív, než člověk. Stejně jako se vyvíjela zvířata, tak se vyvíjel i homo sapiens. Oba druhy mají ale stejný cíl. Přežít. I zvířata mají stejné cíle jako lidé. Mít dostatek potravy, založit rodinu a vychovat potomstvo. Proč by jeden z druhů měl mít větší výhodu než ten druhý?
V posledních letech se poměrně často zmiňuje návrat vrcholových predátorů do naší přírody. Část populace s tím nemá problém a dokáže pochopit problematiku potravního řetězce a celkového koloběhu přírody. Jiní v tom vidí obrovský problém. Z čeho toto pramení? Pravděpodobně za to může pouhý strach. Strach dokáže neuvěřitelným způsobem ovlivnit zdravý rozum a přemýšlení nad celkovou problematikou. V první řadě musíme pochopit jednu věc. Všude kolem nás je divoká příroda.
Když se podíváte kolem sebe a uvidíte v přírodě stromy a v nich ptáky, je to divoká příroda. Ptáci ve stromech nejsou ochočeni, ale většinou nemohou ublížit. Když se jdete smočit do nějaké přírodní vodní nádrže nebo řeky, ve které jsou ryby, jedná se o divokou přírodu. Ryby nám však také většinou nemohou ublížit. Když však půjdeme do lesů, kde se mohou vyskytovat predátoři, jako je vlk či medvěd a my víme, že jsou to nebezpečná zvířata, už máme strach. A to je v pořádku. Ten, kdo by neměl strach z takového setkání, je buď naprostý ignorant nebo hloupý člověk.
Vždyť každý inteligentní člověk ví, která zvířata jsou či nejsou nebezpečná. Existuje mnoho článků nebo dokumentů, kde se hovoří o nebezpečnosti predátorů, jejich chování a jak se v případě setkání chovat. Pochopitelně jako u spousty situací, je snadné o nich hovořit, pokud člověk takovou situaci neprožije. Proč ale k takovým setkáním dochází ? Opět je třeba si uvědomit, co se kolem nás děje. Je nás jako populace čím dál víc. Budujeme, stavíme a stále se roztahujeme dál a dál. Vše kolem nás se mění. Tam, kde před lety bývala krásná příroda, nyní stojí fabriky, silnice či zástavby. Hodně lidí se stěhuje tam, kde budou mít klid a pro potěchu oka budou koukat do nádherné krajiny. Do krásné a divoké krajiny.
Tím, jak se roztahujeme, vstupujeme do domova divokých zvířat. Tak to prostě je, ať se to někomu líbí, nebo ne. Zvířata migrují a mnohdy mají silně zakořeněný instinkt, kudy a kam se dostat za potravou či vodou. A najednou v místech, kde byla zvířecí stezka, stojí domy. Navíc postupně přicházejí o svá loviště a putují a hledají nová. A tím může docházet k nečekanému setkání. Lidé, kteří bydlí v blízkosti divoké přírody nebo ti, kteří se do přírody přímo vydávají, často nerespektují bezpečnostní opatření. Vyhazují zbytky potravy v lese. To je pak pro některá zvířata snadno získaná potrava. Tím, že zároveň s touto potravou mohou zanechávat i lidský pach, si může tento pach zvíře spojit s dostupností potravy. Zvíře pak může postupně začít ztrácet přirozený strach z člověka.
Případy, kdy se objeví medvěd ve vesnici či městě neznamenají, že by medvěd sestoupil z lesa, aby šel záměrně útočit na lidi. Mohl pouze migrovat a po cestě se mohl zdržet u popelnic, ve kterých jsou zbytky jídla a které jeho nos detekoval jako potravu. Určitě byl ve střehu a zároveň ve stresu. Když se pak dá na útěk, je ještě více frustrovaný a pak může útočit na své okolí. Nevidím v tom nic nepřirozeného. Lidé se bojí a jsou v šoku. Takové zvíře může ublížit pouhým máchnutím tlapy, na kterých mají velmi ostré drápy. Jsou v takových momentech ale opět lidské reakce správné? Když se na to podíváme, tak většina se jde podívat, protože tady běží medvěd. Zvědavost je velmi nebezpečná.
Útok v lese se dá vysvětlit většinou velmi snadno a je jen otázka, jak si ho kdo přebere. Představme si třeba matku medvědici, která má u sebe mladá medvíďata. Musí najít dostatek potravy, aby uživila sebe i svá mláďata. Pokud se někdo objeví v těsné blízkosti, může to znamenat, že se jedná o jiného predátora, který chce zabít její potomky. A instinkt velí odstrašit či zaútočit a zneškodnit tak hrozbu. Příroda je totiž krutá. Pokud by v přírodě na mláďata narazil dospělý samec, nemá problém mláďata zabít. Která matka chce přijít o svá mláďata?
Člověčí matka je svým způsobem také připravena chránit své děti. Pokud by cítila, že jí někdo její děti ohrožuje, nejspíš by neváhala je chránit vlastním tělem a jakkoliv zasáhnout. V lidském světě to můžeme říct i o opačném pohlaví. I otec by chránil své děti, pokud by cítil hrozbu. Zvířata nedělají nic jiného. Pouze chrání život svých mláďat. Pro představu chování zvířat. Když máte doma pejska, kterého milujete, může se někdy stát, že se mu něco nebude líbit (třeba mu budete ošetřovat bolavou ránu) a pes zavrčí a pak vás třeba kousne. Pro něj je to přirozené chování. Nás to ale zraní a chvilku to bude bolet. Nicméně pouze reaguje tak, jak je mu přirozené. To samé dělají divoká zvířata. Nemůžou na nás zavolat „hééj, chci mít svůj prostor, nelez mi do něj“.
Spousta chovatelů si třeba stěžuje na vlky, že jim zabíjí dobytek. I zvíře pokud může, tak si zvolí snadnou kořist. Snaží se šetřit síly a lovit tak, aby jim lovené zvíře nezpůsobilo zbytečné zranění. To totiž většinou znamená, že predátor nebude schopen lovit, následně jíst a v konečném důsledku nemá šanci přežít. Když už hospodaříme v místech, kde se predátoři vyskytují, je v lidských silách si svá zvířata zabezpečit. Ještě víc jak ohradníky se dají využívat psi pastevečtí, kteří stáda stráží. Je to investice, ale určitě je to cesta. Je ale snadnější se rozčilovat, stěžovat si a přitom nevyčerpat všechny možnosti.
Nejsem žádná extrémní ochránkyně, je mi líto zbytečně usmrcených ovcí nebo jiných hospodářských zvířat. Jsem ale toho názoru, že pokud žiju v těsné blízkosti divoké přírody, kde je známo, že se vyskytují smečky vlků, tak se nejdřív postarám o to, abych svá zvířata co nejlépe zabezpečila. A pokud by to znamenalo investovat do několika pasteveckých psů, tak investuji. A pokud je to má obživa, tak o to víc. Bez investic to prostě nejde. Když to některým funguje dobře, proč by to nemohlo fungovat jiným? A pokud to nefunguje, tak je někde třeba chyba. Tady by pomohlo mluvit s těmi, kterým to funguje a zjistit, co by se dalo dělat lépe. Odstřel zvířat by měl být vždy to nejkrajnější řešení.
Když si spočítáme, kolik lidí zabije jiné lidi a kolik predátorů zabije člověka, určitě by vyhrál první příklad. Jisté je jen to, že člověk „pán lidstva“, by chtěl mít vše pod kontrolou. Příroda je ale příroda a všechno, co děláme špatně, nám jednou vrátí. Chovejme se tedy všichni tak, aby mohla být planeta stále naším domovem a domovem dalších generací.
Anketa
Zdroje:
https://www.asz.cz/clanek/4230/jaka-je-aktualni-situace-velkych-predatoru-v-ceske-republice/
https://www.cleverhiker.com/tutorials/essential-trail-skills-video-series/episode-8-protect-your-food-keep-wildlife-wild/
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2013/Cerven-2013/Vyznam-predatoru-pro-populace-drobne-zvere
https://www.beforetheflood.com/black-bears-sense-of-smell/
https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/jak-pribyva-vlku-pribyva-i-pasteveckych-psu.meli-byste-vedet-jak-se-chovat-u-ohrady-kterou-hlida-pastevecky-pes
https://divokysever.cz/clanky/6-jak-se-chovat-v-divoke-prirode
