Článek
Každý živý tvor je něčím specifický. Odjakživa lidi fascinují zvířata, ze kterých mají jistý strach či k němu chovají velký respekt. Jsou druhy, u kterých je respekt opravdu na místě. A pokud navíc vstupujeme na jejich území, je třeba být velmi obezřetný. Pojďme nyní společně nahlédnout do života jednoho fascinujícího živočicha, který vzbuzuje v lidech hrůzu a strach.
Žralok mako (Isurus oxyrinchus)
Patří do stejné čeledi lamnovití jako například nejznámější žralok bílý. Tento druh se vyskytuje v tropických a mírných mořských vodách celého světa. I když se častěji vyskytuje dále od břehu, není výjimkou, že navštíví i blízkost pobřeží či zátok. Rád zamíří i do vod okolo ostrovů. Preferuje teplejší vody, které mají více jak 16°C a je schopen plavat až do 150metrové hloubky. Jsou to skvělí plavci a rození cestovatelé.
Jedná se o žraloka, který patří mezi větší druhy. I když jsou zaznamenáni jedinci měřící víc jak čtyři metry, jejich průměrná délka je okolo tří metrů. Váhové rozpětí je mezi 60 až 140 kg. Ovšem větší jedinci mohou vážit i 550 kg. Jeho válcovité tělo je dokonale přizpůsobeno pro rychlý pohyb. V tom mu také pomáhá protáhlý ocas, který je ukončen typickou vertikálně rostlou ploutví, která je pro žraloky charakteristická. Kombinace těla a ocasu mu dovoluje plavat rychlostí 50 km/hodinu. Dokáže však bez většího problému zrychlit na 74 km/hodinu. Vědci jsou přesvědčeni, že toto zrychlení může být mnohem větší. Přesto je nejrychlejším žralokem.
Jako mnoho druhů živočichů i žralok mako využívá maskování. Maskováním se myslí zbarvení jeho těla. Dorzální, tedy hřbetní a zadní část má žralok mako zbarvenou do nádherně modré s kovovým nádechem. Ventrální oblast čili přední a břišní část má bílé zbarvení. Ač se to na první pohled nezdá, žralok mako má svoji kůži velmi drsnou. Tento druh poznáte také velmi snadno dle jeho charakteristických velmi ostrých zubů, které ční z tlamy ven. I přesto, že má žralok tlamu zavřenou, jsou tyto zuby vidět. Jeho prsní ploutve jsou poměrně malé a stejně tak je menší i hřbetní ploutev.
Žralok mako je vynikající lovec. Než na svoji kořist zaútočí, nějakou dobu plave pod ní. I když si mnoho lidí může myslet, že žralok útočí bez rozmyslu, není tomu tak vždy. Když se na kořist zaměří, nějakou chvilku vyhodnocuje riziko. Následně na kořist zaútočí. K poměru svého těla má opravdu velký mozek. Někdy dokáže při lovu vyskočit nad vodu do neuvěřitelné výšky 9 metrů. Pokud se omylem chytne na návnadu od rybářů, je schopen se velmi snadno dostat až do jejich lodě, což může způsobit velmi nepříjemnou situaci. Při lovu se nespoléhá jako žralok bílý na své receptory, ale převážně na svůj zrak, sluch a čich.
Jídelníček maka je poměrně bohatý. Krom ryb jako jsou tuňáci, makrely nebo mečouni loví také velmi oblíbené hlavonožce jako je například chobotnice nebo sépie. Napadá však a konzumuje i jiné druhy žraloků, mořské želvy, ptáky, kteří loví u moře a dokonce i roztomilé sviňuchy. Větší jedinci, kteří mají více jak tři metry, však napadnou i delfína. Větší jedinci mají jiné zuby. Takový jedinec je má opravdu široké a ploché.
V době rozmnožování se samice páří s více samci, což je časté u mnoha druhů živočichů. Pokud je páření úspěšné, samice po březosti trvající zhruba 15-18 měsíců porodí živá mláďata. Ta se vyvíjí ve vejcích uvnitř matčina těla. Líhnou se těsně před porodem nebo těsně po něm. U některých druhů žraloků dochází u mláďat ke kanibalismu. To se u žraloka maka neděje. Mláďata se rodí na konci zimy či počátkem jara. Může jich být až 18 a jsou dlouhá okolo 70 cm. I když jsou mláďata po narození poměrně velká, některá padnou za oběť větším predátorům.
Stejně jako všechny jiné druhy žraloků, i žraloka mako ohrožuje nejvíc člověk a znečišťování oceánů. Žraloci jsou často loveni jak pro zábavu, tak v některých kulturách kvůli svým ploutvím, které mají údajně působit jako afrodiziakum. Často jsou to právě žraloci, kteří zůstanou zachyceni v rybářských sítích, kde umírají. Někdy jsou terčem sportovního rybaření. Žralok je však vrcholový predátor a v oceánech je ho potřeba.
Zaútočit na člověka může a může ho i zabít. Je třeba si ale uvědomit, že právě člověk vstupuje na jejich území, kde jsou doma a kde loví. Za většinu napadení si člověk může sám. Člověk nerespektuje zákazy a pohybuje se ve vodě tam, kde by neměl. Rybáři u pobřeží často vyhazují zbytky ryb a krev do oceánu a tím lákají predátory blíž k lidem. Jako jiná zvířata, i žralok si člověka může spojit se snadno získanou potravou. K většině útoků však dojde omylem. To, že jejich čelist způsobí fatální zranění, která zapříčiní smrt, je už věc druhá.
Lidé by se o žralocích měli učit a snažit se je především pochopit. I surfaři, kteří jsou napadeni a mají doživotní postižení, se často vrací do vody, neboť si uvědomují, že jsou to právě oni, kdo vstupují na území, kde žije tento dokonalý predátor.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/mako-shark
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/shark-facts
https://zoom.iprima.cz/priroda/nejrychlejsi-zralok-mako-114539
https://animaldiversity.org/accounts/Isurus_oxyrinchus/
https://animalia.bio/shortfin-mako-shark
https://en.wikipedia.org/wiki/Shortfin_mako_shark
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-u-spanelskeho-pobrezi-se-objevil-zralok-mako-40403050
