Článek
Okavango Delta. Z výšky působí jako živý organismus. Spletitá síť vodních ramen, zrcadel a travnatých ostrůvků, které se každé ráno mění podle toho, kam se voda rozhodne téct. Je to krajina, kde se všechno hýbe, dýchá a mění, ale zároveň v ní panuje ticho, jaké nezná žádné město. Jen šum rákosí, zpěv ptáků a občasné šplouchnutí, když pod hladinou propluje něco velkého.
Právě sem, do jednoho z nejkrásnějších koutů Botswany, přijeli v prosinci roku 2003 britští novomanželé Janice a Mark Bartlettovi. Chtěli zažít svatební cestu, která bude jiná než všechny ostatní. Místo hotelů zvolili stan, místo moře řeku a místo lehátka kánoi. Jen pár dní předtím si slíbili věčnou lásku. Jejich cesta měla být poklidná, romantická a plná dobrodružství. Nikdo z nich netušil, že se promění v noční můru, o které budou psát noviny po celém světě.
Bylo brzké ráno, vzduch byl svěží a řídký, jak to v deltě bývá. Slunce se zvedalo nad trávou a voda se leskla jako sklo. Janice seděla vpředu, Mark za ní a mezi nimi jejich průvodce. Zkušený domorodec jménem Mpho. Pádla se nořila tiše, a když zvedli oči, viděli volavky, orly, dokonce i žirafy, které se přišly napít. Komu by se takový pohled nelíbil? Jedním slovem - zážitek. V té chvíli by nikoho nenapadlo, že se pohybují v jednom z nejnebezpečnějších míst celé Afriky. Ne kvůli krokodýlům, ani lvům, ale kvůli zvířeti, které většina lidí spojuje s leností a klidem – kvůli hrochovi.
Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je zvláštní tvor. Na pohled působí komicky, s krátkými nohami, kulatým tělem a širokou tlamou. Lidé ho často vnímají jako neškodného býložravce, který se líně válí ve vodě a kouká na svět skrze polozavřené oči. Skutečnost je ale jiná. Hroch je jeden z nejagresivnějších savců planety, a podle statistik zabije v Africe více lidí než lvi, leopardi, krokodýli i buvoli dohromady. Více o tomto nebezpečném zvířeti si můžete přečíst v tomto článku zde.
Hroch má mimořádně silné čelisti. Dokáže sevřít tlamu s tlakem několika tun. Jeho špičáky, dlouhé i přes půl metru, nejsou určené k trhání masa, ale k obraně a boji. A přesto jimi dokáže rozdrtit kánoi nebo člověka jediným kousnutím. Samci jsou extrémně teritoriální. Voda, v níž se zdržují, je jejich království, a jakmile do ní někdo vstoupí bez svolení, útočí bez varování. Samice chrání mláďata stejně bezohledně. A právě v období, kdy se Bartlettovi vydali do delty, byla většina samic hrochů s mláďaty podrážděná, neklidná a tím pádem velmi nebezpečná.
Kolem deváté hodiny dopoledne vjeli do úzkého ramene řeky, lemovaného rákosím. Průvodce zpozoroval pohyb, ale bylo už pozdě. Voda se náhle rozestoupila a obrovské tělo vyrazilo směrem ke kánoi. Zvedla se vlna, Mark nestačil ani vykřiknout. Zpod hladiny se vynořila obrovská hlava – hroch. Ve zlomku vteřiny narazil do lodi, převrhl ji a všechno se změnilo v chaos. Voda se proměnila v peklo – výkřiky, šplouchání, vzduch plný paniky. Průvodce se pokoušel křičet, ale hroch udeřil znovu. Mark se vynořil pár metrů dál, lapající po dechu. Viděl jen zvířenou vodu a slyšel tupý náraz. Potom se vynořil hroch – s otevřenou tlamou, z níž kapala krev. Trvalo několik minut, než se voda zklidnila. Tělo Janice našli o kus dál, s rozsáhlým poraněním hrudníku. Lékař později konstatoval, že smrt byla okamžitá. Kousnutí bohužel proniklo až k srdci.
Mark Bartlett zůstal na břehu, v šoku, neschopný pochopit, co se právě stalo. Ještě před několika hodinami se smáli, plánovali, kam pojedou dál. Teď zůstal sám, obklopený tichem, které mu připadalo krutě prázdné. Místní vesničané mu pomáhali tělo dopravit zpět do tábora. Všichni mlčeli. Pro ně to nebylo poprvé. Hroši tam žili odjakživa a občas si vybrali za oběť rybáře, ženu peroucí prádlo nebo dítě, které šlo pro vodu. Byla to daň za život u řeky. Ale pro cizince, který přijel z místa, kde voda znamená bezpečí a klid, to bylo nepochopitelné.
Na souši dokáže hroch běžet rychlostí přes 30 kilometrů za hodinu. Ve vodě je ještě hbitější. Většinou neplave, ale odráží se od dna, pohybem připomínajícím tanec. Dokáže se vynořit přímo pod člunem a převrátit ho jediným nárazem. A když se rozhodne útočit, neexistuje žádná zbraň, která by ho spolehlivě zastavila včas. V deltě Okavanga žije odhadem na 80 000 hrochů. Jsou všude, v lagunách, v kanálech, na travnatých ostrůvcích. Místní průvodci vědí, že se k nim nesmí přibližovat zepředu ani z boku, jen zezadu a potichu. Každý pohyb ve vodě může znamenat nebezpečí. Turisté si to často neuvědomují. Vidí v nich „roztomilé tlouštíky“, jak zívají a mávají ušima. A právě v tom je ta zrada. Hroch není zvíře, které by se dalo číst podle lidských měřítek. Nevaruje, necení zuby a nezastaví se. Prostě zaútočí.
Po tragédii vyšetřovaly botswanské úřady celý incident. Zjistilo se, že průvodce neporušil žádná pravidla, že šlo o čistě náhodné setkání. Voda byla kalná, viditelnost nulová. Hroch byl podle biologů pravděpodobně samice s mládětem – útok nebyl veden hladem, ale instinktem chránit. Mark Bartlett se po několika dnech vrátil do Londýna. Jeho výpověď se objevila v několika jihoafrických médiích. Pohřeb Janice se konal o dva týdny později.
Okavango Delta je paradoxní místo. Na první pohled klidné, přívětivé, téměř pohádkové místo. Ale pod hladinou se skrývá svět, který člověk nikdy plně nepochopí. Hroch, symbol afrických řek, v sobě spojuje krásu i smrt. Živoucí připomínku, že příroda nepatří člověku. Odborníci dodnes tvrdí, že útoky hrochů nejsou motivované agresí, ale obranou. Jenže z lidského pohledu je rozdíl malý. V jediném okamžiku se může turistická plavba změnit v boj o přežití. A právě to činí Okavango tak fascinujícím i děsivým zároveň. Je to svět, kde se hranice mezi životem a smrtí ztrácí v odrazu vody.
Příběh Janice Bartlettové je jen jedním z mnoha, které se odehrály v deltě. Ale stal se symbolem varování. Po její smrti byla zavedena přísnější pravidla pro turistické výpravy. Omezení přístupu do určitých oblastí, povinný doprovod ozbrojeného průvodce a vzdálenost od hroších kolonií alespoň 50 metrů. Přesto se však podobné útoky opakují. Hroch není predátor, ale je pánem svého světa. A člověk, který vstoupí do jeho říše, by si měl uvědomit, že riskuje vlastní život. Tady je jen hostem, kterému může být v každé chvíli připomenuto, že hranice mezi divokou krásou a smrtí je tenčí, než si myslíme.
Zdroje:
https://iol.co.za/news/africa/2003-12-11-husband-sees-hippo-bite-out-wifes-heart/
https://www.travelmole.com/news/honeymooner-killed-by-hippo/
https://www.news24.com/groom-watches-hippo-kill-bride-20031211
https://www.findagrave.com/memorial/100419895/janice-bartlett
https://www.news24.com/SouthAfrica/News/Groom-watches-hippo-kill-bride-20031211
